Nesvobodný

Přemýšlel jsem o tom co jsem

a došel jsem k závěru, že nevím,

že jenom procházím nocí i dnem,

vyhýbám se všem věcem nesnadným.

Tak nějak se mi to nezamlouvá,

a kdo chtěl by nežít, když může létat jak jiní.

Strach a předsudky jsou omluva,

já to vím, že nedokážu mít takové mé snění.

A není to těžké, stačí zajít na roh ulice,

kde postává človíček s tím co znají všichni.

Vidím ho každý den víc a více,

je to obchodník s nádhernými sny.

Mohl bych si jeden koupit,

zkusit to jednou a pak už nic.

Jen jednou krásně snít,

ale možná bych chtěl víc.

Takže je to o strachu tak jako všechno kolem.

Vím to ale já prostě nedokážu být svobodný.

Já prostě nedokážu klidně v deliriu spadnout na zem.

Taže já sedím zase a opět samotný.