Střepy

Bylo to onoho dne

kdy z nebe zase létaly střepy.

Po ulicích chodili zřízenci

a vozili je do sběru.



Stála jsi u okna a koukala se dolů

na dvorek, kde plakalo dítě

a po tvářích ti tekly slzy

-docela droboučké, jemné

-tak

-tak

-tak



a stékaly po skle dolů

na parapet.



Bál jsem se v tu chvíli pohnout

a tak jsem jen tak civěl

-bez

-du

-še



na tisíce svých obrazů,

které svištěly vzduchem.



Večer jsi konečně promluvila.

Řekla jsi jen:



„Doufejme, že dnes nikdo
nepřišel k úhoně.“

---