Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se***
21. 03. 2005
3
0
2318
Autor
JazROY37
netřeba si ale lhát
čáp mě jistě nepřines´
Své první krůčky si taky nepamatuju
dokážu si však představit
jaké vyvolaly pozdvižení
Utajeny mi zůstávají mnohé momenty
kdy se na mých rtech rodila první slůvka
určitě ale vyvolala světýlka v očích
a snad i slzy
Jsou věci
které nezapomenu
Pamatuju si svou sádrovou opici
oblečenou do plyše
s bílým límcem kolem hlavy
drátky stvořenými k pohybu
Tu přivezla´s mi z Lednice
A pak si vybavuju Tebe
sedíš na mé posteli uprostřed noci
a chlácholíš mě
když budím se s pláčem
třesu se strachem ze smrti
A v uších mi zní Tvá slova
o přírodních zákonech
o tom, že nebudeš
Bouřím se
Dnes stejně jako tenkrát
maminko
dlaně sevřené v pěsti
v očích prosba a vzdor
Bojuj, maminko
já rvát se budu
o Tebe
Nechci jen probouzet vzpomínky
toužím je dnes s Tebou žít
Tak tohle má ten spád, kterej já pro přečtení potřebuje. Abych nevěděla, že stále čtu, a už být na konci a nezklamána. Pěkné
Bojuj, maminko
já rvát se budu
o Tebe
krásně jsi to napsal, celá báseň je krásná, citlivá, smutná.... posílám mamince i Tobě hodně sluníčka a síly, abyste v boji zvítězili... TIP