Stíny lamp

Přede mnou stíny
táhnou se dva,
s ladností laně,
se silou lva.

Houpou se v bocích,
nohou i ramen,
trpkostí citu,
jenž jsem byl zbaven.

Za mnou je lampa
co kreslí ty stíny,
obrysy domů,
do hlavy klíny.

Jen malá chvíle,
než obrátím zrak,
trápení, touha
a v duši brak.

Dřív než i ve mně,
zahoří oheň,
vyčte mi lampa,
trochu si vzpomeň:

Na dobu kdy v tobě,
rostl jen blín,
dobře se dívej,
kam sahá tvůj stín.