Hospodská o šedém vlku

Šedý vlk se potácel ulicí. Už aby byl na Lajně, ano, je to dálka od Bláhů, a když tam zavřou, dvě stě metrů není žádná legrace. Na Lajně mají pivo o korunu dražší, což alkoholika z údolí dutých hlav netěší, ale co má dělat, když doma čeká žena a s ní i romantický film. Klap! Klika cvakla a na šedého vlka se vyvalil hustý dým. Neomylně našel v mlze stůl svých kumpánů  a posadil se. Než dosedl, kdysi sličná výčepní mu položila orosený půllitr na stůl a šedý vlk byl spokojen.

„Ti říkám, vole, že to jde!“ ozvalo se u téhož stolu.

„Kecáš, to je trik, to voni takhle v tý televizi dělaj.“

„Co je?“ zeptal se šedý vlk.

„Ále, vole, tady starouš říká, že ta bábá v televizi, vole, normálně sežrala deset skleniček a že to není trik, vole.“

„Ti říkám, že to jde, dyť sem to na tyhle voči viděl,“ a starouš ukázal na oči.

„Prosim vás, tři rumy,“ řekl šedý vlk.

„Já si s ním panáka nedám, dokud nesežere ten svůj půllitr!“

„Klidně, vole, ale pak to za mě zatáhneš.“

Šedý vlk si posunul brýle na nose a zjistil kalným pohledem, že lístek je již řádně zaplněn a staroušovi by se ten půllitr mohl vyplatit. Starouš si objednal velkého ruma a poté začal okusovat sklenici. Kupodivu mu to šlo a po půlhodině a dalších pěti rumech odložil tlusté dno sklenice a vítězoslavně se usmál. Z úst mu tekla krev, ale v jeho opilosti mu to bylo zjevně jedno.

„A teď si dáme ty rumy,“ řekl šedý vlk a tři přátelé si přiťukli.

„No, ale stejně, ty rumy, cos vypil při tom, si platíš sám, starouši.“

„Hele, Sandokane, neser mě a plať.“

Sandokan se napřímil a vlepil staroušovi řádnou facku. Ten se zapotácel a rozlil pivo šedého vlka, kterého tato událost rozladila, a protože starouš ležel na zemi, vrazil facku Sandokanovi. A strhla se mela.

Druhý den šel šedý vlk k optikovi. V ruce měl jen prázdné obroučky, protože skla mu na důkaz usmíření sežrali Sandokan se staroušem.