Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Země

03. 04. 2005
2
0
2145
Autor
jufonka

   Procházím se pochmurnou ulicí a oblaka tmavého hustého dýmu mi brání v dívání se na nebe. Jen obloha by mohla prozářit mou temnou duši. Jen slunce by mohlo propálit mé depresivní myšlenky. Jen bílé mraky by mohly vyčistit můj zakalený zrak. Nic z toho však není možné.  Když se podívám kolem sebe vidím živé mrtvoly kráčející po ulicích. Vidím neprůhledný kouř stoupající k oblakům. Slyším falešný dunivý smích. Chci pryč. Chci pryč z tohoto světa, který se každým dnem stává horším a horším.

   Utíkám až na kraj, na kraj tohoto pekla. Ohlédnu se za sebe. Velcí šediví giganti se záludně smějí. Kdo však stvořil toto všechno… Člověk. Obrátím se zpět na vykácené lesy a na přírodu, která mi ukazuje už jen své vybledlé barvy. Jdu k ní blíž. Až na velký svah. Stoupám si na kraj.

   Mé tělo letí. V hlavě se mi mihne poslední kvapná myšlenka. Snad letím do nebe. Peklo už mám za sebou.


Jeheheman
07. 04. 2005
Dát tip
jen technickou, svah a sráz jsou dvě různý věci, po svahu by ses spíš kutálela:o)

hutch
03. 04. 2005
Dát tip
pokud sto někde neopsala tak moc pěkné věty - fajn)))

jufonka
03. 04. 2005
Dát tip
Ty věty jsou moje, akorát asi jsi to myslel ironicky že jsou hezky...proč se ti nelíbí?

hutch
03. 04. 2005
Dát tip
právěže se mi to líbí, čte se to a navíc to i něco říká.

vesuvanka
03. 04. 2005
Dát tip
Kdo však stvořil toto všechno… Člověk. Obrátím se zpět na vykácené lesy a na přírodu, která mi ukazuje už jen své vybledlé barvy....Smutné a pěkně napsané.... TIP

jufonka
03. 04. 2005
Dát tip
hutch : ok, děkuji ti ;) vesuvanka: také děkuji

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru