[a bylo to ještě smutnější než popravený řezník a jeho malá dcera v okně]

když jsi pečlivě umyla všechny lžičky

a bezděčně je vyhodila do koše

vyprávěla jsi o cizích ústech

občas se probouzíš do levného hotelu

se zaprášenými květinami v okně

a upracovanou čtyřicátnicí

na dvorku

věší záclony a kdyby slunce ještě trochu povyrostlo

a zaclonilo jí oči žlutou oponou

zapomněla by na své upracované ruce

které by tolik chtěly objímat

teplo lidského těla

a přitom jen mačkají vystydlé prádlo

otevřela by ocúnová ústa

a začala by zpívat

neposlouchala jsem tě

podkolenky ti totiž vypily nohy

a ty jsi byla v tu chvíli

od stehna dolů nahá až

na dlaždičkovou mozaiku

špinavé podlahy