Tak nějak podle Lauba

       Barry Snow vstoupil do sálu, a tisková konference začala. Pět minut dostali kameramani na pořízení snímků pro světové televizní stanice. Barry Snow zahajuje nové koncertní turné, událost vzrušující mladé lidi na celém světě.        „Tímto albem chci oslovit každého. Abychom si uvědomili jak ničíme planetu, která je naší Matkou. Že zároveň ubližujeme i sami sobě, tomu nádhernému v nás, své jedinečné nezaměnitelné identitě!“ Barry Snow vyslovil myšlenku, která za několik minut oběhne zeměkouli. Rovnou z tiskové konference odjel na stadión, kde se bude odehrávat první koncert.        Koncert zahájil Barry písní o lesích. Obludné stroje lámou stromy, a drtí jako zápalky. Lidé je nahrazují dálnicemi, mřížemi na tváři Země. Vzápětí po nich jezdí sem a tam, hledají co zničili. Stadión tiše naslouchal, desítky tisíc rukou se pod silou Barryho hlasu našly, a spojily v jedinou bytost. Objímali tak svoji Planetu, vyjadřovali jí pokornou lásku, prosili o odpuštění. Zapomenou na zbytečnosti kterými se obklopují, budou se o ni starat jako o růži, jsou za ni přece zodpovědní. Přibližně v téže době v několika zemích světa, nastupovali tiskárenští dělníci na noční směny. Stovky tun papíru a tisíce litrů barev mají připraveny. Celou noc budou tisknout plakáty pro následující koncerty Barryho Snowa.        Další píseň hovořila o dětech, které neznají radost. Nikdy se nenajedí dosyta, chlapci dostávají do rukou zbraně místo školních aktovek. Na obřím plátně se za Barrym Snowem odvíjel videoklip. Vyhublé černé dítě, asi desetileté, s nohama jako hůlkami, spojenými velikými klouby. A ty oči, ty oči, které nedovedly číst ani psát. A přece v nich bylo strašné vědomí o životě a smrti. Vědomí jehož existenci na Zemi ti kdo se dívali jenom tušili. Zachvěli se pevným odhodláním. Už nedovolí aby děti umíraly hlady! Od této chvíle všechny děti na světě kolem sebe musí nacházet jenom lásku a bezpečí. Ty oči stály producenta několik týdnů práce a miliónů v dolarech. Zaplatil jimi desítky odborníků svých profesí. Jedni napsali scénář, jiní našli vhodné dítě, další objevili ještě nikdy nezfilmované exteriéry africké přírody. Stovky hodin nalétali piloti vrtulníků, když je dopravovali z tunami materiálů z místa na místo. Jméno světově proslulého režiséra bylo zárukou že se náklady mnohonásobně vrátí.        Jiná skladba vypovídala o lidech samých. Neumí prožívat lásku, darovat cit, naslouchat svým blízkým. Proto nakonec umírají zapomenuti, dřív než skutečně zemřou. Když píseň dozněla, stadión tiše opakoval po Barrym přísahu: Budeme prostí, budeme mít svá srdce otevřená pro všechny lidi kolem sebe. Budeme si pohlížet navzájem do očí, a číst svá přání aby náš život byl krásný a naplněný. Píseň umocnily světelné efekty, lasery a reflektory zamířené na oblohu. Kreslily na oblacích symboly přátelství a lásky, srozumitelné všem lidem na světě. Toto byla práce psychologů, odborníků na primární signální soustavu, a podprahové vnímání člověka. V přesně definovaném okamžiku rovněž technik ve vzdálené elektrárně stiskl tlačítko. Řídící systém, který pohltil stovky let životů svých programátorů, vytáhl o několik centimetrů grafitové tyče z nitra jaderného reaktoru. Stěny nádoby se zachvěly vnitřním tlakem. Kabely vysokého napětí v délce stovek kilometrů ztěžkly protékajícím napětím.        Jedna z posledních skladeb mluvila o sobectví, ctižádosti, spěchu, neschopnosti zastavit se, smát. Lidé jsou stále víc automatické stroje, otroci přikovaní k veslům kteří nevidí moře. A všichni zpívali společně s Barrym. Zlomíme moc soukolí tohoto odlidštěného světa, vezmeme jej do svých rukou. Aby se stal místem harmonie a radosti. Místem kde lze žít a milovat! V tu chvíli přijel na parkoviště u stadiónu policejní vůz. Jakmile koncert skončí, na naprosté přednosti vyveze limuzínu Barryho Snowa hustou městskou dopravou na letiště. Rovněž v tu samou chvíli, se na letišti spojil letový dispečer s kolegou na tisíce kilometrů vzdáleném cílovém letišti. Přes družicový systém propočítali letovou trasu Snowova soukromého letadla mezi tisíci jiných letadel. Barry Snow vnukl miliónům nádhernou myšlenku volnosti a přirozenosti. Pracovaly pro ni dlouhé měsíce tisíce lidí po celém světě. Propojení nesčetnými viditelnými i neviditelnými drátky a přesnými pravidly, jako nechybující soustrojí. A jsou dál na sebe nepřetržitě napojeni.        Turné ovlivnilo celou jednu generaci, stalo se v historii moderní hudby mílníkem, o který se historikové opírají když píší svoje dějiny lidstva. Barry Snow do nich vešel.