Kazil

Jaro vystrčilo ze sněhu
svůj hravý prstíček
             zalez hade
a hned plno kytiček krásňoučkých
probarvilo kraj
             tlamy.
Sluníčko usmálo se
hřejivě a vesele
             melanomově
na všechny tvory boží
co jich je plný svět
             na výkal na patě.

I luna pak vzbuzená
kulatou tvářičku
              spadni
k sluníčku nastavila,
jež už jsme popsali
              slyšíš? spadni, buzno
dívky a mládenci
láskyplně se líbaly
              opary na rtech
pesimista nepřející
všechno to sprostě kazil
               vyčpělec.