Svádějte mě dál

Silné obětí, touha, porozumění,

šum stoletého kamení...

     Jednomu z vás:...Vždyť se mě bojíš

                                    jako smrtky,co dělá na Tvé tváři,

                                   vrásky,že? jak vroubky na oltáři.

Dva známí, přátelé, bratři,

škrábání na údě zkázy.

Svrab na nás na všechny,

stala jsem se troskou,

co teď leží na zemi.

Miluju vás oba,jinak.

Laská mě ta představa,

co kvoká...

                 a z vás dvou dělá soka..