Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Července

Výběr: prenatal, dream, Print, sidonia, Jinovata
04. 05. 2005
14
0
4260
Autor
egil
Červenec
    rozlil kuličky rtuti, zmáčené v bezmračné obloze jedli jsme sladkosti z přízemí lesa, rty modré, jazyk modrý, jako by snil utopenec o vodě a lesu se zdály borůvky, slunce lámalo teplotní rekordy, ztrouchnivělé kmeny, do sklenic jsme sbírali –  den co den a brzy ráno –  sladkosti z přízemí lesa, kde sny houstly ve dvou tělech, Sylvie měla hlad, a tak jsme šli domů, ale Jirka nešel, u Hadí chaty stál s rozporkou, číhal, i když tam žádná chata nestála, slunce bylo provazochodec, chodilo po hřbetech zmijí, mezi všemi jeho barvami byl Jirka, ze zubů tlačil jed, až jednou ho uštkla Zmije
   
    pitomá! křikla babi na Sylvii to když se Sylvie vysmála Jirkovi, že ho nechce, a on odjel, ani se s babi nerozloučil, přitom nikdo nevěděl, jestli se vůbec vrátí, na plotně stál rybízový koláč –  znovu byl červenec – , se Sylviíí jsme ten koláč jedli, i když byl vlastně pro Jirku, do toho přišla babi 'Ty zmije pitomá!' zakřičela, díval jsem se na obrázek dědy vedle dveří a na chvíli věřil mámě, která kdysi říkala: 'To ona ho tak trochu zabila' , ale babi po chvíli odešla a se Sylvií jsme Osaměli
   
    za městem, kde kde země byla prodřená, kde kolena kopců nakrčil –  jakýsi prvohorní obor, Jirka a Sylvie: maličcí z výšky dvou myšlenek, které se vznesly nad jejich hlavy: Sylviina v sojčím peří, Jirkova: holub šedivák, Sylvie se smála, výbuch smíchu ji trhal ve rtech, Jirka rudnul, pod tváří krvácel, ona: odchází, on: stojí a zapouští kořen, on: po kořeni prázdné místo, to zeje, bude Bez výplně
   
    vykuchám rádio, vyjmu cívky –  útlé hádky: vnitřnosti prvního polibku, reproduktor, tranzistory –  vše neústrojné, co hudbu znovu nerozdýchá, roztřídím prošlé dopisy –  budou jak omítka odprýsklá od hlasu –  vysídleného, zbořeného, Jako by nikdy nebyl
 
    červenec modrých jazyků,
zmijí a Jednou
 
    našli jsme na půdě kočičí pelech:
koťata s nárokem na místo v prostoru menším než
                           polínko anebo ryba,
snad Jirka do sudu dělohu dušení
zanořil, že Sylvie plakala –  jazyk modrý:
 
Sylvie v slzách topená,
Jirka jdoucí po břehu: Netečný
 
    čas nebyl, když jsme se líbali,
na stole krvácel rybízový koláč a nůž byl o krev Raněný
 
    ret se mu ve tváři zapříčil, když odcházel jako naposledy ? Beze slov
 
    Sylviin smích – –

mishka
18. 05. 2005
Dát tip
bezdechý úžas! *t + k nej!

dadik
08. 05. 2005
Dát tip
pěkný čtení.... t

Jinovata
07. 05. 2005
Dát tip
Ten začátek mi přijde slabší. Je z něj cítit, že ještě dost dobře nevíš, jak se rozjedeš, ale těšíš se na to... a tak jedeš obrazné cvičení... které už od druhého odstatečku přineslo své plody: tex čne chvátat až čtenáře uchvátí. Pamatuji si že stejný problém s přirozeností začátku jsem měl i u minulé tvé prózobásně. Snad by to vyřešilo to, kdyby ses rozjel. Vysloveně si ta forma říká o deset básní stejným způsobem které tvoří ucelený svět. Bylo by na co navazovat a tak by rozpaky opadly. Nemyslím tím jen rozpaky čtenáře: zdá se mi, že byly i tvé. Ale co já vím, co vidím... ;-) Mimochoedm mě to taky připomělo Hrubína.. Romanci pro křídlovku. je to zajímavá forma, moc zajímavá. Myslím, že bys tohle měl osolit, rozpracovat, přidat, hurá

Pája
05. 05. 2005
Dát tip
a to já zas zapomněla, co se skrývá pod názvem, a myslela, že je to nějaká nová inspirace Hruškou :-)) ***!

sidonia
05. 05. 2005
Dát tip
no to snad ne.. žasnu.. nádhera... nádech... a výdech až na konci.. brutalita *tv

Zbora
04. 05. 2005
Dát tip
Se zatajeným dechem...úžasná věc! t+.

slonovina2
04. 05. 2005
Dát tip
tak čí je vlastně ten koláč? pitomá! vykřikla babi – to se Sylvie vysmála Jirkovi ale za formu tip*

Bix
04. 05. 2005
Dát tip

slonovina2
04. 05. 2005
Dát tip
a obrázek

Makča
04. 05. 2005
Dát tip
tak tohle je hodně dobrý, egile egile, já už vím, co mi to připomnělo - Hrubínovu Zlatou renetu, ta práce se vzpomínkou a melancholie přítomnosti a jak se to tak pospojovává, jen jsem mrkla, ještě se vrátím:-)

prenatal
04. 05. 2005
Dát tip

Pilar
04. 05. 2005
Dát tip
vážně mě to vzalo, jde z toho strach a nechce se mi přemýšlet, abych neporušila atmosféru a krásný dojem*

úplně každý slovo !!! tip

Markel
04. 05. 2005
Dát tip
Moc - T

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru