je třeba je vymítit

Jednoho dne přišel za mnou jeden frajer,

Dal mi pěstí, aniž bych proč věděl,

Tak se zvedám

A normálně mu říkám:

Co tu chceš,

Vole co blbneš?!

Tvou ségru fakt neznám,

Teď řekni co bude dál,

Myslíš že si král,

Kdyžs mi pěstí dal?

 

To se chlape sakra pleteš!

A on na to sorry to neřeš,

Ale to ne já to tak nenechám, a tak mu povídám:

 

Tak začnem od tebe,

Jen koukni se na sebe,

Holou lebku máš,

A bombra nosíváš,

Hákenkreutz na zdi kreslíváš,

A malý kluky zlobíváš,.

 

Pak vytáhl jsem bejzbolku,

A dal mu ránu od boku,

Svalil se a plakal,

A já mu furt říkal:

 

Skeanhede smradlavej,

Proč si strachy pochcanej,

Proč mi tu řveš,

Ještě než vypadneš – tu kref si utřeš.

 

Za pár dní vzbudil sem se v nemocnici,

Potkal sem jich dvacet na ulici,

Kdyby soused nezavolal cajty,

Neměl bych celý ni paty.

 

A z toho plyne poučení,

Že spravedlivý Svět vážně není.