Woo Hou! Drsně do plotů! (A stejnak se mi pointování nepáčí:o))) )
A bezy bijou bílou hlavou o svou bílou zeď*
výborná instrumentace
Karel Šiktanc je možná největší žijící český básník. Obě básně (respektive všechny tři) najdete v jeho sbírce Řeč vestoje, která právě vyšla. Berte zde tuto taškařici jako propagaci od jeho velkého ctitele a jako důkaz, že svět poezie se nepřesunul pouze na internet. Lidé, čtěte!
http://www.kosmas.cz/knihy/125137/Rec-vestoje/
takže si nás chtěl otestovat, no skvělý
hele, tebe já určitě znám a vyser se prosim tě na tohle, nic moc tim nezjistíš, ba naopak
a že nežlutim, tak jen na popud
No jo, četl jsem od něj jen dvě starší sbírky. Bylo to až podezřele dobré, nicméně byl jsem ochoten věřit... Protože předpokládám nevinu... tohle se totiž dělat nesmí. Lepší by bylo napsat recenzi s ukázkama.
budu muset tyto příspěvky v této podobě zneviditelnit, je mi líto, pokud k této publikaci nebyl souhlas autora, nesmíme to tu nechat...
Souhlas seženu. A 10 % může být použito k reklamním účelům. Jedna může zůstat i tak.
Sbírku si jdu koupit, mám i tak skoro všechny.
Jediná škoda je, že to není další básník. Ale to by bylo doopravdy neuvěřitelné. K tomu je to to nejvyzrálejší, co Šiktanc napsal. Klobouk dolů. Tomu pánovi je 75 let. Stále platí moje: K neuvěření....
ba jo, v našich vodách nadprůměrné verše, snad jen s prvky jisté chaotičnosti, ale ta se později v kontextu dalších básní může vyjevit, jako též plně funkční;
líbí se mi obrazy: "ulízaný spánek" nebo "taje příští měsíc... nízko,"; naopak mne nepřesvědčila zpěvnost nadosobní krásy;
svrchovanost je ztráta; zajímavé, ačkoliv starý muž lyrického mluvčího nad sebou nikdy nepanoval, tedy neztratil a nedosáhl svrchovanosti, ale je svrchovanost smyslem konání? verše svrchované jsou, jsou uvažující a hodnotící, ale na můj vkus příliš nalepeny na povrch pozorovatelného (zřetelně hmotného) světa; třeba příště lépe porozumím... .-)
Je to pěkný.Takhle dlouhá básnička se zde vyskytne jen občas.Začátek v rozletu a konec slábne ke hrobu.
..hm..1. nemám rád pomníky 2. Ten starej pán asi taky ne, páč k čemu to, žejo? 3. Stoj spatnej fakt bolí...."výčep se ohradil proti dojetí", já ne.
Ty poslední tři verše mi přijdou takový naučný, Neználek nerad tvrdý pointy... Ale jinak - něconatýMaryje!
co dodat? autor je PAN autor a báseň je skutečná BÁSEŇ, jakých se opravdu vidí spíš méně :-)
Děkuji, zajímavé. Pošlu tedy ještě jednu báseň.
Doufám,že také tak dlouhou.Ve hrobu by končit nemusela.
Proč to avízo? Už ji poslal!
Omlouvám se,nevěděl jsem.
skvělej nick
skvělá báseň
vás já znam, Pane *
Díky.
A víc se asi nedozvím...
jen že skvělé
já nemam názory
Ale všichni ostatní mlčí.
a tá
za to já nemůžu .o)
třeba Ti je odháním, promiň
Zcela šiktancovské užití jazyka, i jeho motivy. Jen vyrovnání s osudem v závěru básně je snad ještě výraznější než u jeho básní.
"Pokud stání ještě rovnost. Pravej
úhel..."
Verše jsou ostré jako břitva. Výstižné, střídmé...
"A bezy bijou bílou hlavou o svou bílou zeď"
tento se vypaluje do hlavy, je zcela návodný, transparentní...
Ta pasáž s výčepem je nádherně řečená. Tak přirozeně a tak poeticky a krásně. A pak ten závěr, kdy se srovnáváš se starcem, hledíš do hlubiny, a to, že svrchovanost je ztráta... U toho mne mrazilo, když jsem to četl prvně. A pak znovu.
O téhle básni by se dalo napsat několik stránek. Výborně! Kdybych mohl dát výběr, je tam.
Ještě pár avi, když jsi nový
To by mě zajímalo na koho se to dívám, co má autor za sebou... Protože zírám, tohle není žádný začátek, tohle je moc dobré.
Velice děkuji Richieemu za avi!
Hlubší kritiku.. Skoro si netroufám. Ono je také těžké něco říkat, když je známa jen jediná báseň - takhle mohu jen chválit. Chválit rytmus a zvuk, který opravdu připomíná šiktance, ale řekl bych, že souzvučení je méně otrocké než u něj. Volnější. Nejhezčí je ale ta samzřejmost jednotlivých obrazných meditací, které jsou naprosto přirozené, vyjímečné a jazykově hravé. Je to báseň na hledání, na velice příjemné hledání nejen smyslu, ale hlavně výrazu. Nejsem si jistý komu richiee poslal avi, tak raději pošlu taky pár lidem.
tak jo
tak nevyřčený výběr
Čtu si to pořád dokola. Jak se v tomto rozsahu píšou básně, ve kterých má každé slovo své pevné místo? Všechno sedí jako ulité! A barvy na ptácích křičí jak ulité!
Písmák