Měsíční záře

Když noc nastolí svou temnou vládu,
rozlije do kraje čokoládu,
na černý uhel zbarvenou půlnoci.
Okouzlena prožiji nádherný pocit,
az Měsic přitáhne noční tmě opratě
střibrným jiskřením na nebi protká tě
korona zářící Luny bledým svitem,
jež hvězdy prošíva zemdlelým sítem
a v kraji stíny dlouži se a straši,
paprskem každým dni špínu opráší,
by tak jako spánek posílí mysl
Měsic teď přírodě jiskru svou křisl.
Rostlinám, trávě, ba i skrze keře
bolesti, únavu, povadlost bere,
jak živá voda v kořenech stromu
mesíční září proudí síla tomu,
pro nejž tma neni jen přírodní úkaz.
Mé verše jsou toho nesmělý důkaz...