MAUTHAUSEN

 

 

Když zavřu oči

Vidím jen tmu

A když je otevřu

Nic se nezmění

Jen občas probleskne myslí

Vzpomínka

 

Všechny ty fotografie lidí

Tak krásné a tak smutné

Mrtvé

Krematorium lidských duší

Plynová komora s andělským peřím

Krásná atrakce pro turisty

S fotoaparáty smíchem jistotou a prázdnou myslí

Kteří na chvíli zapomenou na své radosti života

A vykouzlí strach v očích a lítost

Aby vyšly za brány ze kterých se dříve smála

Krutá nenávistná orlice války

Kteří se nebojí dlouhého procesu v duši

Se svým soudcem a svým vězněm

Dnes tato místa zejí prázdnotou

A stromy na hřbitově pro sto tisíc mrtvých

Rostou a kvetou na mase dětí války

A nad hlavou zpívají ptáci

A smějí se a pláčou nad tou podívanou

 

Teď jsem tady i já

A stěží zadržuji slzy

Zmaru a beznaděje která dýchá z každé zdi

Která byla postavena na lidské krvi a kostech

Vše na mne padá tak lehce

Jarní déšť

Ale nejde zapomenout

 

A znovu ty fotografie

Roztrhaná těla na ostnatém drátu

Sto osmdesát osm zastávek na Schodech Smrti

Které by si měl každý projít než bude pozdě

Dnes tato místa zejí prázdnotou

Zůstaly jen stíny života a nápisy na zdi

Bůh nás musí prosit za odpuštění...

---