Procházka večerem

Na víčka ti můra sedá,
den sklání svou zlatou hlavu.
Nastupuje dívka bledá,
hledá pomoc na únavu.

Na nádraží v Lenigradě,
sedí dítko s flaškou vodky,
ani neví proč vlastně krade,
vyšťourává ze spár na večeři drobky.

V Paříži u břehu řeky,
dva milenci jak z kamene,
sedí tu a lačné vzdechy
jim kolemdoucí promine.

Zatím na havajské pláži
klid a ticho prochází se,
a tu celou scénu stráží
palma,co se diví kráse.

V Číně střílí do lidiček,
kteří přišli stávkovat,
krev teče nejen ze srdíček
těch, co snaží si svobodu zachovat.

V Londýně u Towerbridge
turisti se líně šinou,
kde je schovaný ten klíč,
pro který lidi hynou?

Možná na Václaváku v Praze,
kde teď právě stojíš ty,
a tváříš se tuze blaze,
ikdyž upadáš do noční tmy.

Na víčka ti můra sedá,
po světové procházce,
přichází už dívka bledá,
-sen- a dává se do práce...

---