Sluneční západy

Vylkal jsem si ze zlých vteřin,

nepřátelských, táhlých rán,

vyplakal si vprostřed peřin,

obrázek Tvůj, jak Tě znám.

Hladil jsem ho, zaléval,

by v peřinách mi nevyhas,

a dál se na mě koukal, smál,

pod pokrývkou z vlhkých řas...

...a nemusel jsem vpouštět svět,

kde Slunce, Měsíc, komety,

pozbyli svůj ladný let,

za žalem puklé, vyschlé rty.

Kde ptáčkové ve zpěvu,

smutní svoje balady,

kde není Tvého úsměvu,

kde zůstaly jen západy.