Náměstí míru

V okamžiku, kdy popřeš tu myšlenku, dáš ji smysl, staneš se jejím nástrojem. …aby se daly paradoxy vysvětlit, je třeba je nejprve pochopit a to nejde.

Na náměstí míru

V hlavě ještě noční můry a zbytečné obavy, telefonuju, volám afriku.

Save Afrika! Z okna do zahrady, prst na mapě Itálie.

Nic se neděje, jenom usínání ruší bzučením komáři.

A možná, že ani to není na místě, se to jenom zdá.

A to „jenom“ není na místě… „jenom“ je důležité.

Save Afrika! S prstem na ušmudlaném skle zase nějakého vlaku.

A brněnské nádraží se černá množstvím fízlů.

Chytnu jednoho za rukáv. Na hlavě má helmu, v ruce psa na špagátku, v druhé obušek.

Pane, čeho se bojíte?

Mávám tužkou a už se žene bouřka a žene se vítr. Květen na náměstí míru.

Stojí na něm fotbalové hřiště a chodník do kosočtverce.

Telefonuju, volám save Afrika! V hlavě ještě noční můry, zbytečné obavy.

Z neznámých časů z neznámých čísel.

Neznáme dne ani hodinu. nic

Save Afrika! Prst na spoušti, letím kamikadze, v bombardéru a za sebou slyším kýchání civilních pasažérů.

A zní to jako když Američané hovoří o rasismu a lidských právech.

Ale kmen Siuxů je statečný…všichni jsme stejní, i ty!

Na náměstí míru

Navrhuju v pronásledování kuřecích závitků, bulimikovo prokletí studené brambory,

Nebo otevřeš okno jak obrazovku televize? A usměješ se, nebo zavoláš do Afriky….

Pak zbytky vědomí necháš válet se po stole v nonstopech,

než se objeví zelené stíny nějakého ranního města, kdysi židovské čtvrti.

Tady zůstat nemůžem, hvězda šerosvitu, dokud je tma, je bezpečí.

A zdrojové kódy myšlenek ruší bouchání dveří, hlasy a bouchání.

Usínání na náměstí míru stojí socha žehnající zprostředkovatele a svíjí se rackové.

Krutá nálada v popelníku křičících sirek, zhasínající hlavy a pochody uniforem zmizí v kouři nudy.

Samozřejmě, něco se ztratilo, jako byste to neznal, pane.

A viděl jsi hlemýždě, v ulitě s embryem člověka, hákové kříže na úpatí hory?

Mimo zem jsou mimozemšťané.

Debilní procházky, támhle de paní po náměstí míru, hoďme ji do keře!

Za sklem nástěnek s třešněmi je smrad hnijících ryb, po tvém talíři chodí lidi do práce.

Nemyslí jenom nadávají, karikatury sami sebe.

„Seš špatnej, Jarry?“ Ne, nejsem, jenom se dívám z okna na náměstí míru.

---