Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+15 neviditelných
Vzdát se individualismu...
datum / id27.05.2005 / 163644Vytisknout |
autorVesly
kategorieVolné verše
upřesnění kategorieDíky John Griffith Chaney...
zobrazeno3121x
počet tipů10
v oblíbených0x
do výběru zařadilPrint, vesuvanka, ,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Mnohdy je život autora více zajímavý než jeho díla...
L.J.ASH
Vzdát se individualismu...

Vzdát se individualismu...

 

pronásledován minulostí

jež zviditelňuje přítomnost

v záblescích odkazů

    vepsanou krví zesnulých

šeptem memoriálů a nespočtem psaných životů

 

to jasné světlo

přítel zbloudilých

pohasíná

 

stěny praskají

a plavec uprostřed proudů

touží najít ten největší kus

co ho stáhne do hloubky

hloubky jež není...

 

zatím co zbytek těla zmítán

trhán silnými na kusy...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.06.2005 00:00:00dát kritice tipVesly
Jony: Těší, díky :)
21.06.2005 00:00:00dát kritice tipJony
Přečtu si jich víc... věty do pranic.

Nejsem na volný a přeci teď "jsem"... t* víc nedokážu... snad potěší!
16.06.2005 00:00:00dát kritice tipVesly
Všem moc děkuju! :)

A zvláště pak Děvčeti, jež mi udělala obrovskou radost svou kritikou.
Abych pravdu řekl vůbec jsem nečekal, že někdo bude tak snaživý a rozkryje báseň / dostane se tak blízko /... Jelikož se to Zdeňce z velké části podařilo, za odměnu ji osvětlím zbytek, ikdyž to normálně nedělám.

Jak už nepřímo napsalo Děvče, k této básni mě inspirovalo přečtení si životopisu Jacka Londona. Zamyslel jsem se nad tím, co vlastně je individualita a jak se jí každý člověk chtě nechtě vzdává...
Narodili jsme se na tento svět a jsme neustále ovlivňováni...

"pronásledován minulostí
jež zviditelňuje přítomnost
v záblescích odkazů
vepsanou krví zesnulých
šeptem memoriálů a nespočtem psaných životů"

Kde je ta hranice být sebou, když bylo tolik předurčeno minulostí...?

"to jasné světlo
přítel zbloudilých
pohasíná "

Tato sloka symbolizuje neustálé bloudění člověka, hledání pevného bodu ve svém bytí... mnohokrát světlo nalezené znovu a znovu pohasne. To díky dění se okolo a proměnám uvnitř. I London byl na počátku svého žití silným individualistou, ale události jeho života ho natolik změnili, že kritikou egocentrismu lidí chtěl dojít k sociálně utopickému stavu...paradoxní je, že sám se mnohdy choval jako absolutní egocentrik...

"stěny praskají
a plavec uprostřed proudů
touží najít ten největší kus
co ho stáhne do hloubky
hloubky jež není..."

Zde se schoduji s děvčetem... Ano stěny jsou ochranou před vnějším světem / sic spíše mysli nežli těla /
Ale pokud, žijete ve společenství vždy tu zeď někdo rozboří a vy se zase octnete uprostřed proudů a to nutkání se něčeho chytnou je přece lidské... to je ten okamžik kdy světlo pohasíná a vy hledáte ten největší kus co tu změnu zastaví, ten základ pro nouvou zeď... Jenže není hloubky bez proudů, je to jen iluze vědění všeho o bytí...znalosti odpovědí na otázky nezodpovězené, nezodpověditelné... člověkem našeho věku a věků minulých...

"zatím co zbytek těla zmítán
trhán silnými na kusy..."

Děvče: No, v tomto světle se mi báseň nelíbí, jsem individualista a navíc ona poslední sloka mi přišla hodně "drsná". Jasně silní jsou vždy silnější proti jednomu, ale...

Ano ani mi se to nelíbí, ale... vědět o pasti je první krok k tomu past obejít... Navíc jen zbytek těla trhán silnými na kusy... nějáká naše část vždy přečká nezměněna, to je ten kousek individuality co nám nikdo a nic nevezme. I Jack London to pochopil před svou smrtí a zemřel jako individualista...








16.06.2005 00:00:00dát kritice tipZbora
redaktor poezie
Předně se mi dílo zamlouvá svým postojem...jazyk, jímž je napsané je mi blízký, i když bych možná ocenil menší přímočarost...obraty vcelku nápadité...příjemná (nebo spíše adekvátně nepříjemná) věc.t.
16.06.2005 00:00:00dát kritice tipVesly
Zbora díky :)

/nebo spíše adekvátně nepříjemná/ - finta FŇ...o)
16.06.2005 00:00:00dát kritice tipZbora
redaktor poezie
:o)) ...příjemně (nerušivě) napsaná s nepříjemným (dráždivým) obasahem.
11.06.2005 00:00:00dát kritice tipMarkéta
***
11.06.2005 00:00:00dát kritice tipZlý_wětry_vod_řeky
forma tu spí s obsahem..
a je to krásný akt..
tak akorát..
tw
06.06.2005 00:00:00dát kritice tippozorovatel
i zamyšlená*
moc dobrá
06.06.2005 00:00:00dát kritice tipAugustin_Šípek
velmi pěkné t.
01.06.2005 00:00:00dát kritice tipMatylda
Na mě to působí moc skepicky a pesimisticky, ale napsané je to zajímavě.
01.06.2005 00:00:00dát kritice tipMatylda
Na mě to působí moc skepticky a pesimisticky, ale napsané je to zajímavě.
29.05.2005 00:00:00dát kritice tipděvče
Tak tahle básnička se mě docela dost dotkla (v pozitivním i tom druhém smyslu slova :-) Nejvíce na mne působila ta první sloka:

pronásledován minulostí
jež zviditelňuje přítomnost
v záblescích odkazů
vepsanou krví zesnulých
šeptem memoriálů a nespočtem psaných životů

Viděla jsem v tom hodně podobného se sebou samou ( člověk asi vždy nějak čte báseň podle toho, jak mu je a podle toho jaký je vůbec...) Snad by mě to u jiné básně postačilo, to že jsem odhalila alespoň nějaký smysl, ale tahle báseň mě svým názvem vyprovokovala k něčemu většímu, než k malým osobním asociacím.
V prvé řadě jsem zjistila, že Jack London je John Griffith Chaney. Dále jsem o něm na serveru literatura.kvalitne.cz dopátrala že: "Kritizoval individualismus..... Postupem času se zhoršoval jeho zdravotní stav, navíc propadl alkoholu a dluhům. Nakonec spáchal sebevraždu, když se předávkoval morfiem." Mnoho zajímavým na první pohled paradoxních zpráv. :-)
A co říká filosofický slovník? "Individualismus je postoj založený na přesvědčení o hodnotě a centrálním významu člověka.....F.A. Hayek uvádí, že nikoliv individuální, nýbrž skupinové sobectví je hrozbou...".
A báseň? Vezměme předposlední sloku!

stěny praskají /- stěny jako symbol chráněnosti či izolace před vnějším světem?/
a plavec uprostřed proudů /- individuum zbaveno "ochrany" ?/
touží najít ten největší kus
co ho stáhne do hloubky
hloubky jež není.../- má tento obrat znamenat marné pachtění se individua po hloubce, která není?/

zatím co zbytek těla zmítám /má tam být zmítán ?/
trhán silnými na kusy... /- předchozích slokách je původce jeden, zde v poslední sloce to jsou silní, kteří trhají na kusy, což může působit jako obrat a rozuzlení básně... pointa?.../

No, v tomto světle se mi báseň nelíbí, jsem individualista a navíc ona poslední sloka mi přišla hodně "drsná". Jasně silní jsou vždy silnější proti jednomu, ale...

Jelikož mě však tato báseň podnítila, dávám tip.

28.05.2005 00:00:00dát kritice tipHrbol
zkus zůstat sám sebou....
28.05.2005 00:00:00dát kritice tipVesly
Hrbol: Jo, ale kde je ta hranice... neříkej, že v každém okamžiku nejsi ovlivňován...

Print: Díky :)
28.05.2005 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
a plavec uprostřed proudů
touží najít ten největší kus
co ho stáhne do hloubky
hloubky jež není...

Je krásná celá, zaujal mě i prolog.... TIP a V
28.05.2005 00:00:00dát kritice tipVesly
Vesuvanko a DRAHT díky, jsem poctěn :)

Přeji hezký den...
27.05.2005 00:00:00dát kritice tipoverflow
krví
plavec je zajímavej, jinak nevím, kam to plave...ale vzdát se individualismu v každym případě:))
27.05.2005 00:00:00dát kritice tipVesly
overflow: Díky :)
A proč se vzdát individualismu? To je ta otázka na niž odpovídá...
27.05.2005 00:00:00dát kritice tipDRAHT
pronásledován minulostí
jež zviditelňuje přítomnost
v záblescích odkazů
To se mi moc líbí. TIP


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.