Možná poslední dopis

stala se mi dnes divná věc... teprve teď jsem se jakž takž vzpamatoval a uklidnil šílený třas rukou...

...začalo to nevinně. Po perném dni jsem se vrátil domů. Vyjel výtahem do třetího poschodí a odemkl si. Vešel jsem, pozdravil moji spolubydlící (matku) a usedl k počítači. Počítal jsem s krátkým odreagováním na internetu, zběžnou kontrolou mailů a poslechnutím nějaké muziky.
Vtom jsem si to všiml! Na klávesnici se povaloval jakoby nic vous... kočičí vous. Chvíli jsem na něj nechápavě zíral.... pak jsem si to začal uvědomovat. Celé ty roky!!! Celou tu dlouhou dobu mě vodil za nos.... není ten, na koho si hraje. Ale co.... ehhh, proč? Pro koho pracuje???? Sakra!!! Rychle jsem se rozhlédl.... uff, nikdo nikde, jsem v obýváku sám. Co teď?
Rychle se uklidnit... a přemýšlet....

A tak tu teď sedím. Tohle bylo to nejchytřejší, co mě napadlo. Napsat dopis, vzkaz pro kohokoli, kdyby se mi něco stalo. Aby se všichni dověděli, že můj kocour je vlastně někdo jiný. Chci vědět, co je doopravdy zač. Ale já to zjistím. Za každou cenu zjistím, kdo je pod tou zatracenou maskou. A kdyby se něco nepovedlo, tak tu je aspoň dopis.
Pracuje jako tajnej agent, ale těžko říct pro koho.... a jeho identita... jeho pravá tvář.... pod umělými vousy a pod dobrosrdečnou maskou němého přítele.... je to, co chci spatřit. Kdybych se už neozval, ať vyjde pravda najevo....
Snad ne sbohem

---