Osud veškeré oceli

Byla´s mi kdysi tak nekonečně blízká telefon vyzvání z dřevěné podlahy Objímám kůži, která tak příjemně voní nasedám na rozkrok co má 120 koní HD naříká a ty jsi divně bledá vlasy ti padají hluboko za ramena Bílý je snížek a možná budu první kdo skončí hluboko pod kůží, která voní Zkoušíme létat v jekotu motoru, který se vzpíná mezi stehny Jsi to ty, nmiláčku dávno jsi byla milá Cesty jsou do všech stran a všechny v pekle končí Dělej co chceš, ty, z Evropy zatracená skončíš tam stejně ať od severu, či z jihu Neplač a užívej krásu a radost letu Vždyť já už za chvíli zmizím ti za obzorem tak přestaň naříkat, zamávej, řekni sbohem. 1994

---