odešli jsme..<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

                        v ročenkách, pěněženkách a snad i srdcích uvízly naše obličeje

                        jako  hvězdy v sítích duhovek                     bez krovek

                        najeli jsme na peřeje

                        v studených odlescích prožili si krátkověk

                        slova nám zestárla pod rty útěchy

                        kry praskají

                        a náhle

                        jsou vlastní uspěchy jak po sněhu rozfoukaná příze                  

                        nastal čas zatáhnou účet          a zmizet

                        to víš že můžeš skučet           po cestě

                        k souhvězdí Pocty Zneuctěné Nevěstě

                        moc nás toho –mladý pane- čeká

                        a čas je jako      řeka vprostřed rybníka

                        přichází a uniká

                        skrz Hydřino oko, pak okolo

                                                                              šlapky  Andromedy

                       zavražděný gigolo zapláče tmám?

                       To nic, to jen zeslaněly medy

                       ústním dutinám

                        a teď ? teď jsi šťastný, můj hrdino na bílém svědomí?

                        možná že ne dnes, ale za rok už Tvojí lebku prolomí

                        a vysají Ti sny a soukromí jako špagety z talíře

                        pak si můžeš koupit u kuplíře        elektronickou děvku

                        co má sedmnáct programů a každou cévku

                        kterou bys na dívčím těle našel

                        ach příteli ,jak daleko jsi zašel

                                                          pro čistotu mysli

                                                                                       a podobné nesmysly?

                       jsi šťasten, když skrz sten rveš jí mezi půlky baterku

                       která už se zase vybila?

                       v nepřítomnosti Tě lidskost soudila a shledala Tě podstrčeným

                       jsi šťasten se svým ztopořeným

                                                                                 egem?

                       a myslí jako legem

                                                       rozkopaným po vesmíru

                                                            deportován poznat černou díru

                                                                                              trochu blíž?

                         jak dalekos zašel?    pane?

                          kvíleli jsme Ti ve snech do uší.

                          uslyšíš?

                          Zalil sis snad slechy semenem

                          koně?

                          když přátelé pomřeli,

                          nezapláčeš pro ně?