Pouštní růže

Jsi pustá jak poušť Atacama
Jen žízeň a písek pod nohama
Tvé srdce je prý holá skála
Ale není a toho jsi se bála?

Jestli chceš můžu být tvou oázou
Nebo jen prázdnou vázou
Do které květ své krásy vložíš
Přece to teď nepoložíš?

Mé srdce je ti otevřené
A že tvé na tvrdost svou zapomene
A znova promění se v živé
A zapomene na skály lživé

Tvůj květ je pouštní růže
Nechalas trn zabodnutý do kůže
Stačí jen přijítt a krev mou pít
Písečnou bouří oči zaslepit

Chci tě v dlaních svírat
A na krev svoji zírat
Jak zvlaží písečnou pustinu
Vyprahlou a téměř bez stínu

Dal bych pít i rtům tvým
Ale nevím zda to smím
Dát pít krev rudé růži
Co zanechala trn v srdci a kůži

Ze které se teď krev řine
Tak nevím zda smím to či ne
Když ploužím se v pouštním žáru
A mé srdce snaží se oživit skálu

---