Nekonečná válka

            Před tisíci lety byla dvě království ve dlouhé a kruté válce. Válka trvala tak dlouho, že už lidé ani nevěděli, jak vlastně začala.

            Ale někdo přece... Tenkrát se král z prvního království se oženil s princeznou Naděždou, která se měla stát původně ženou druhého krále. Po pěti letech, ale někdo zabil Naděždu a jeden král obviňoval druhého.

            Naděžda si však vraha najala sama. Neměla tolik odvahy, aby se zabila, ale nedokázala už žít. Měla na svědomí mrtvé, co padli ve zbytečné válce. Kdyby jen věděla, co její rozhodnutí způsobí nikdy by ho neučinila.

            Nechala po sobě však dopis, kde bylo napsáno, proč už nemohla žít. Dopis se ale bohužel ztratil. Nikdo nemohl potvrdit tvrzení Naděždiny důvěrnice Agáty. Tak jí zbylo jen, aby napsala pravdu o smrti její paní a předala ho své dceři. Ta ho dala zase své, a tak se dopis uchoval až do této doby, kde se odehrává náš příběh...

            Po celých 120 let měla vždy obě království mužského následníka. Teď se ale v jednom narodili tři princové a v druhém jedna princezna. Její matka zemřela krátce po jejím narození a král miloval svou ženu natolik, že se už podruhé neoženil.

            Chlapci chtěli už od mládí ve válce pokračovat. Jejich otec je k tomu vedl a královna se do těchto věcí nepletla. Nejstarší z princů, Vendelín, byl odmala veden, že jednou bude v čele armády. Jeho bratři prý nemají tolik odvahy, aby stáli v čele vojska. Vendelín měl na bratry jiný názor, a tak jim slíbil, že i oni povedou armádu. Bratři byli od sebe o jeden rok nejmladší byl Boleslav a o rok starší Bohumil.

            Princezna Linda však chtěla válku zastavit. Její otec jí už od desátého roku rozmlouval, že ona nikdy nemůže usednout do čela armády. Ale poté to vzdal. ,,Je načase, aby ta nekonečná válka skončila,“ řekl jednou svému pobočníku.

            A tak pro Lindu nebyl problém přemluvit otce, aby jí dovolil naučit se šermovat. Král si tedy zavolal nejlepšího šermíře hradní stráže a přikázal mu, aby naučil Lindu šermovat. On chtěl protestovat, že nebude přece učit princeznu šermovat. Ve vladařových očích si však přečetl, co by ho mohlo potkat kdyby protestoval.

            Linda měla dvě dobré kamarádky hraběnky Adélu a Regínu. Byli to dcery králova rádce. Když jim Linda řekla o tom, že se bude učit šermovat, okamžitě ji prosily, jestli by mohly chodit na hodiny sní. Samozřejmě nebyla proti, ale jejímu učiteli se to moc nezamlouvalo.

            Zdálo se mu to potupné, učit šermovat tři urozené dívky. Avšak už po první hodině viděl, že dívky mají skutečný talent. Když bylo Lindě patnáct let, nikdo by nepoznal, podle šermu, že je žena. I Adéla s Regínou překvapily.

            Všechny tři se začaly účastnit turnajů, ale zabít nedokázaly. ,,Už jsem si myslel, že ztratily svou ženskost,“ řekl král svému rádci. Rádce jen souhlasil, opravdu, když je viděl šermovat i on měl strach, že se už nedokáží chovat jako ženy, ale přesto byl na ně hrdý.

            Princové však neměli slitování a při turnajích zabíjeli. Prý by jinak ztratili svou čest. Dívkám byla nějaká mužská hrdost vzdálená. Linda si jednou vyslechla rozhovor otce a zvěda, který se vrátil ze sousedního království, a pak zkonstatovala: ,,Nemají soucit ani s vlastními, jací asi budou k nepřátelům... Řekla bych, že ti asi nebudou brát příliš zajatců.“

            Všichni tři měli zato, že se v sousedním království narodil princ. Oni totiž také posílali zvěda, aby zjistil, co se děje. On jim ale lhal a řekl, že se narodil princ. Linda byla totiž první, která chtěla po 120 letech válku ukončit. A on chtěl, aby jí už byl konec. Zemřelo v ní už tolik nevinných lidí.

            A potomek služky Agáty, kde teď byl? Bohužel v království princů a ti ji nevyslechli, ať se o to snažila sebe víc. Jednou ji nechali zavřít a pustit ji měli až oni odjedou. Když bylo Vendelínovi 21 let starý král zemřel. V té době bylo Lindě 18 let.

            Princové se okamžitě ujali vedení armády. Vedli své vojsko dobře a začali vyhrávat. To Lindin otec nevydržel a brzy zemřel. Byl to necelý rok po smrti prvního krále.

            Princové podnikali spoustu nájezdů na hlavní město, ale Lindě někdo dával informace o tom, kde mají čekat další útok, a tak to princové brzy vzdali. Linda nikdy nikomu neřekla odkud má informace o krocích nepřítele. Neřekla to ani svému otci, a tak bude tedy lepší, když se to nedozvíme ani my.

            Princezna tedy po otcově smrti usedla do čela armády, ale potřebovala někoho, kdo by jí pomáhal. Pozvala si na zámek Adélu s Regínou, kterých se zeptala, jestli by jí nechtěly pomoci s ukončením války. Pozvala si také svého učitele, aby jí radil. Ani on nebyl proti, a když odcházel jen si sám pro sebe řekl: ,,Kdybych to tenkráte nepřijal... Už je načase, aby někdo ukončil tu válku.“

            Linda však musela vymyslet něco, aby nikdo nepoznal, že vedou vojsko ženy. Tedy si s hraběnkami vymyslely mužská jména. Pro sebe si vybrala jméno Oleg, Adéle se líbilo jméno Lubor a Regíně Matouš. Aby nikdo nepoznal, že to jsou ženy, krejčí jim ušil zvláštní košile a kovář vykoval speciální přilby. Dlouhé vlasy si sčesaly pod paruku.

            V táboře měly stan z kůží, aby nikdo neviděl dovnitř, zevnitř byla látka. Kolem stanu stálo čtyřiadvacet hodin denně dvacet mužů. Měli za úkol, aby nikdo nevešel do stanu, bez ohlášení. Ve městě zatím vládla Lindina učitelka etikety a její dvorní dáma Mariana.

            Linda dala okamžitě, jak přijela do tábora, rozkaz, aby neútočili a jenom odráželi útoky nepřátel. Jednomu z velitelů se to moc nezamlouvalo. Linda mu to nedovolila říct nahlas, a přerušila ho slovy: ,,Zdá se ti, že nejsem připravená na to, abych dávala rozkazy své armádě? Můžeš se o tom přesvědčit.“

            Poté vytáhla meč. Adéla Lindu uklidňovala, ale ona od svého neupustila. Povídalo se o tom, že umí prý šermovat lépe než-li muž, ale nikdo tomu příliš nevěřil. Za pár minut však mluvili jinak, porazit velitele nejlepší jednotky, byla pro ni hračka.

            Pak okamžitě odešla do stanu. Poslové okamžitě vyjeli, aby dali všem nové rozkazy. Regína se zeptala Lindy, co tím zamýšlela. Na to Linda neodpověděla. Ten večer před stmíváním se jely všechny tři projet k lesu, nechtěly s sebou, ale žádný doprovod.

            Při cestě narazily na tři jezdce. Ze znaků na sedle poznaly, že to jsou princové. Ti si také všimli královského znaku na Lindině sedle. Chvíli se na sebe dívali, a pak vytáhli princové meč. Linda s hraběnkami též, ale Linda nechtěla bojovat, neměla důvod, a tak začala mluvit hlubším hlasem: ,,Vy budete asi princové...“ ,,A vy princ Oleg a vaši společníci.“

            ,,Není načase, aby válka konečně přestala?“ zeptala Linda. Princové na to nic neřekli, a tak Linda pokračovala: ,,Můžeme se utkat my.“ ,,Máte skoro dívčí hlas princi Olegu, proč si nesundáte přilbu,“ řekl Vendelín. ,,Proč vás zajímá jak vypadám.“

            ,,Dobře,“ řekl princ po rozmluvě s bratry. ,,Vy jste nařídil své armádě, aby neútočila... Nevíme sice proč...,“ chtěl ještě něco říct, ale poté si to rozmyslel. Rozhodl se odpovědět na princovu otázku ohledně souboje: ,,My tedy souhlasíme. Ale doufám, že bojujete lépe než...“ ,,Ano, takže kde a kdy,“ zeptala se rovnou Linda. ,,Kdo vyhraje souboj, vyhrál i válku a je tomu druhému vydán na milost a nemilost i se svými společníky,“ řekl princ Vendelín. ,,Souhlasím, a kdo...“ Linda opět nedokončila svou otázku, neboť ji princ Vendelín přerušil: ,,Já proti vám, princi Olegu.“

            ,,Vy budete asi princ Vendelín, že.“ ,,Jak jste to uhodl?“ ,,Hádal jsem... Ale do té doby už žádné zabíjení. Vyberte místo a čas.“ ,,Za týden u těch vysokých hor v poledne.“ ,,Dobrá, ale vezmete s sebou pouze vaše dva bratry a žádné vojáky.“ ,,A vy si tedy s sebou vezmete jen tato hrabata.“ ,,Ano, ale žádné podfuky, já totiž slovo vždy plním,“ řekla Linda s trochou ironie v hlase, které si však nikdo nevšiml. Princové se na ni jen podívali a pobídli koně.

            Když odjeli, Linda si oddychla a řekla, že měly štěstí, kdyby si totiž sundaly přilby, princové by prokoukli jejich lest. Adéla s Regínou musely souhlasit. Za chvíli se jí ještě zeptaly, proč tak ztuha, když je viděla. ,,Proto, proč jste ztuhly i vy. On měl opravdu pravdu, že jsou

princové...“ ,,Kdo? A jací jsou? Lindo kdo ti vlastně dával informace o útocích?“ ,,Kdo? To vám neřeknu, je to mé tajemství... Máme sice přilby, aby nám nebyl vidět obličej, ale oči a hlas nás mohou prozradit.“

            ,,Zamilovat se do nich není zrovna rozumné. Co když tě porazí,“ zeptala se Regína, neboť poznala, co se odehrává v mysli její královny i sestry a to hlavně proto, že to cítila též. ,,Neporazí, mě vede něco silnějšího než-li chtíč po vítězství a moci.“ ,,Díval se na tebe, jako by tě chtěl zabít. Je sice pravda, že jen ze začátku…“

            To už byli v táboře. Sesedly z koní a šly do svého stanu. Poslaly pro generála a řekly mu, co se stalo. Jeho to značně zaskočilo, princové totiž vždy mluví mečem. A velmi dobře. Druhý den odjela Linda s hraběnkami do hlavního města.

            Ve městě šly tajnou chodbou do zámku a oblékly se za žebračky. Vzaly si s sebou několik měšců. Už delší dobu si totiž lidé stěžovali na hostinského, a tak se chtěly přesvědčit, co je na tom pravdy. Cestou se ptaly lidí na to, jak Mariana vládne.

            Také se ptaly, kdo je tu vládce, přicházejí z daleka, a tak je to velmi zajímá. Ale lidé se nezmínili o tom, že mají za vládce princeznu. Jenom jim řekli, že vládce je ta nejhodnější bytost v celém království. Nikomu nikdy neuškodí. Také se dozvěděly, že chce ukončit tu nesmyslnou

válku.

            Lindu hlavně zajímalo, co říkají hostinskému. Dozvěděla se totiž, že je to šizuňk, podvodník, lakomec a lhář. Má také nevlastní dceru, která prý musí pracovat v hostinci jako uklízečka úplně za darmo. Je to milá dívka a všichni ji litují. Nezapomněli říci, že až se vládce vrátí, tak ho dozajista tvrdě potrestá.

            Tak tedy všechny tři šly do hostince, aby se ubytovaly. Když hostinský viděl, že do jeho hostince vešli tři trhanci, okamžitě je vyhodil. Nebude dávat almužnu, nějakým trhanům. Ale když mu Linda položila na ruku dva zlaťáky, okamžitě se začal chovat jinak. Omlouval se, že nechtěl pošpinit jméno své hospody a zavolal na Zoju, tak se jmenovala jeho nevlastní dcera, aby okamžitě nosila na stůl. Opravdu se k ní choval špatně, to poznaly ihned.

            Zoja donesla na stůl a Regína jí dala hrstku zlaťáků, aby si je schovala. Hostinský to viděl a jak vešla do kuchyně peníze jí vzal. Když platily za večeři, tak hostinský chtěl dvojnásobek toho, co měl. Za pokoj chtěl též moc, pět zlatých, ale Adéla mu je dala. Pokoj byl neútulný a nepohodlný, hostinský opravdu šetřil kde se dá, ale i kde se nemá.

            Hostinský je doprovodil až nahoru do pokoje. Linda položila měšec do skříňky, tak aby si ho hostinský všiml. Kolem půlnoci dívky zbudil vrzot dveří. Zůstaly ležet a viděly hostinského, jak bere měšec.

            Ráno se nasnídaly, zaplatily za ní a chtěly odejít. Hostinský je zastavil, že mají dluh za včerejší večeři a za pokoj. Linda řekla, že platily a že se jim ztratil jeden měšec. Hostinský se urazil a zavolal stráž, která zrovna obcházela kolem hostince. ,,Ty trhanci mě obviňují, že jsem jim ukradl měšec. A jsou mi dlužní ještě za snídani. Byl jsem tak hodný a dal jim poloviční slevu na pokoj a večeři a oni se mi odvděčili tímto obviněním. Řekl bych, že určitě někde ten měšec ukradli, kde by ho asi jinak vzali, takoví trhani,“ řekl.

            Voják se zeptal zda ho opravdu obviňují a Linda řekla, že ano. Když se jí zeptal, jestli má na to svědka odpověděla, že ne. Hostinský vojákům radil, ať je zatknou, bůhví co jsou asi zač. Vojáci je tedy spoutali a odvedli před Marianu. Ta se na ně zadívala a řekla, ať jim okamžitě sundají pouta.

            ,,Co vás to napadlo, princezno,“ když to řekla, vojáci ztuhli, ani ve snu by je nenapadlo, že to může být jejich princezna. Linda nařídila, aby sem přivedli hostinského a ona se šla převléknout. Adéla s Regínou udělaly totéž.

            Hostinský myslel, že je předvolán kvůli tomu, že žaloval ty tři trhany. Linda se ho zeptala, jestli je pravda to, že okrádá lidi. Hostinský se samozřejmě bránil, že to je jen pomluva. Lidé rádi pomlouvají někoho, kdo je bohatší a dobře se mu vede. A hned také začal popisovat, jak se hezky choval k těm trhanům.

            Lindě už docházela trpělivost a řekla, že to byla ona a hraběnky. Zeptala se ho zda si myslí, že i ony lžou. Hostinský začal vyhrožovat, že řekne princům, kdo tuto zemi vede. Už byl v situaci, ze které se nemohl nijak dostat, ale to si přes svou hrdost neuvědomoval.

            Linda ho dala vsadit do vězení a soud s lidmi probíhal bez něj. Lidé darovali hostinec Zoje a jeho nechali ve vězení dokud někdo nerozhodne jinak. Po dvou dnech princezna s hraběnkami odjely do hlavního tábora.

            Zatím se princové dohadovali o princi Olegovi a těch dvou hrabatech. Boleslav a Bohumil říkali bratrovi, že se jim zdá, že princ Oleg je žena a ti co byli s ním asi také. Vendelín nevěřil, i když Olegovi hnědé oči mu nedali po celou dobu pokoj. Pořád zpomínal na jejich dívčí kouzlo a ten hlas se mu také zdál chvílemi ženský. Nepřipouštěl si to však, a nakonec bratrům řekl, že se asi všichni tři zbláznili.

            Vždyť zvěd řekl, že se narodil syn, a také nikdo ze zajatých vojáků neřekl, že se v sousedním království narodila dívka. Pokud mají pravdu, tak se to ukáže při souboji. Žena by ho přece neporazit, a pokud to je muž určitě nemá tolik síly.

            Když přijely do tábora, poručila Linda, aby generál vybral několik dobrých šermířů. Chtěla se totiž procvičit. Zeptala se generála, zda na ně nikdo nezaútočil. On jen řekl, že asi princové drží slovo. Ale možná to je jen klid před bouří.

            V před večer souboje, se ještě generál snažil Lindě rozmluvit její rozhodnutí. ,,Co když princové poruší slib a...,“ nedořekl, princezna ho přerušila, řekla, že ona slib neporuší, i kdyby jí to mělo stát život. ,,Není sice muž, ale slovo drží,“ poznamenala Adéla. ,,A my také,“ dodala Regína sestřin krátký proslov. Generál poznal, že nedokázal vymluvit princezně její rozhodnutí. Nemohl si také nevšimnou reakce dívek, když mluvil o princích.

            Když odcházel ze stanu, tak si sám pro sebe řekl: ,,Doufám, že princové neodolají jejich čarokrásným tvářím. Když už ony podlehly lásce… Když prohrají a princové uvidí, že jsou to ženy, možná ušetří jejich životy. Pokud ne, tak začne válka nanovo. Lid je má rád a jejich smrt by byla pohroma... Ony snad ani nevědí, jak je má lid rád a tím nemyslím jen ty z našeho království.“

            Ráno si Linda s hraběnkami nechaly donést nové meče, které dostaly darem od vojáků. Oblékly si brnění a nasedly na koně. Cesta ke skalám trvala dlouho, a tak vyjely. K horám dojely stejně s princi.

            Vendelín se zeptal, zda si je princ Oleg vědom, že on už byl v mnoha bitvách. Linda řekla, že sice zkušenosti jsou dobré, ale síla je mnohem důležitější. Linda myslela slovo síla vícevýznamově. ,,Proč tvůj doprovod zatím neřekl ani slovo,“ zeptal se princ Boleslav. ,,Nemáme důvod cokoli říkat,“ odpověděla Adéla hlubokým hlasem.

            Vendelín vytáhl meč a Linda udělala též. Zeptal se, kde se učila šermovat. Linda odpověděla hlasem, ze kterého bylo dobře poznat, že je ženský. On si ale myslel, že to byla jen rána jeho meče o skálu, a nezabýval se tím. Po chvíli mu to, ale začalo vrtat v hlavě.

            Princové Boleslav a Bohumil však vytáhli meč. Adéla si toho všimla a upozornila sestru. ,,Proč si nesundáte ty přilby,“ zeptali se. Linda si toho všimla a ptala se co to má znamenat. ,,Jen taková malá bezpečnostní...“ Linda ho přerušila a zavolala na Adélu a Regínou. Ty také vytáhly meč a odrazily ránu.

            ,,Do teď jsem si s tebou jen hrál, ale teď jde o výsledek války,“ řekla Linda hlasem ve kterém byla slyšet zloba, ale i bolest. Do své rány dala tolik síly, že princi vyletěl meč z ruky. Princové se ohlédli a stalo se jim totéž.

            Linda přiložila špičku meče k Vendelínovu hrdlu a zeptala se, zda chce on i jeho bratři žít. Avšak trojhlasně zaznělo: ,,Vítěz nikdy nenechá soupeře žít, musíme zemřít.“ ,,Proč by je nenechávali žít?“ zeptala se Linda ironicky. ,,Hrdost...“ odpověděl Vendelín, ale nedopověděl. ,,Mužská hrdost,“ řekla Adéla a zasmála se.

            Poté se dívky na sebe podívaly. Sundaly si přilbici, paruku a rozpustily dlouhé, kudrnaté tmavě hnědé vlasy. Meč pak sklonily špičkou k zemi. Princové oněměli úžasem. ,,Přece jste ženy a my si mysleli, že jsme se zbláznili,“ řekl Vendelín.

            ,,Mysleli jsme, že bude lepší, aby nikdo neviděl, že jsme vás porazily. Kdyby ne, tak by nebylo moudré, aby někdo viděl, že jste se bili se ženami. Nezabily jsme vás, ale to se může změnit, pokud odmítnete ukončit válku.“ ,,Dali jsme slovo a my jej vždy plníme. Nikomu prosím neříkejte, že jsme se s vámi bili. A prosím už vůbec ne, že jste nás porazili.“ ,,Ne, to bude naše tajemství.“

            ,,Jaké je tvé jméno,“ zeptal se Vendelín. ,,Linda. To je hraběnka Adéla a Regína. Měli by jste jet nebo válka začne nanovo. Určitě jste řekli, aby zahájili útok, když se nevrátíte,“ řekla Linda a posadila se na koně. ,,Za týden vás čekám na svém zámku,“ řekla a pobídla koně.

            Všichni se vrátili do svých táborů a nechali si svolat vojáky. Poté řekli: ,,Je konec! Válka nemá ani vítěze ani poraženého, ale přesto je konec!“ Poté se rozjeli všichni domů.

            Za týden poctili princové Lindu svou návštěvou. Při obědě Vendelín poznamenal, že to princezně sluší víc v šatech než v brnění. Všichni se trochu zasmáli. Přijela s nimi i služka Jindřiška, která znala jako jediná pravdu o smrti princezny Naděždy. Linda byla sdílnější než princové a poslechla si, co měla na srdci.

            Vendelín se zamiloval do Lindy. Ani sám nevěděl, jestli jí nemiloval už od prvního setkání tehdy v lese. I princ Bohumil se zamiloval do Regíny. Ani ona na tom nebyla lépe. Adéla s Boleslavem se původně nemohli vystát, ale když ji políbil, už se mohla chystat trojitá svatba.

            Při hostině Linda pozvedla pohár a řekla: ,,Lepší ukončení války bychom si ani nemohli přát. I ve válce existuje pravá láska. Bylo sice troufalé zamilovat se do nepřítele, ale on udělal stejnou chybu.“ Vendelín dodal: ,,A to je konec tak dlouhé války.“

PŘIŠLI JSTE NA TO, KDO BYL TAJNÝ INFORMÁTOR PRINCEZNY? ano či ne