Máňo nech mě žít!

Posloucháte Pražský Výběr? Já jo, někdy si ho pustím a pak si vezmu něco na psaní a pak to vidíte sami.

„Aby to bylo hezký.” – jenom šeptem „No to víš.” – smyslně „Aby jen to bylo, hezký.” – prosivě „To víš.” – trpělivě „Jenom hezky, ano?” – plačtivě „Hm.” – povrchně „Jo, to je hezké, ach!” – spokojeně „Safra,safra,safra,híml,híml,híml!” – pravdivě „To je hezké.” – radostně „Jo, jo, jen pomalu a vono to půjde.” – pracně „Kdybys jenom trochu více mohl…” – tázavě „ To víš, že jo, trošku posečkej a bude to…” později „… bude to tam.” „No tak!” – rázně „Počkej jen!” – lítostivě „Tak co?!” – zle až „Nemohu, nějak to nejde! Safra.”- rezignovaně „Sem si mohla myslet.” – znechuceně „Sorry…” – slabonáplastně „Hm, tak zas někdy, zdar.” „Jo někdy.” – osvobozujícně A v pozadí hraje se text písňový: „Sbal si to svý hejno, Máňo, nech mě žít!”

---