Když se rozednívá

tichá, jak kopretina

žlutá kaňka uprostřed čistého papíru

na rub napíšu Ti psaní

o tom proč vítr není tak silný

aby Tě odfoukl až do krajiny ticha

smutná, jako ranní mlha

krajkový závoj letního svítání

na kouknu pod něj

a odejdu ze snu

kde ses mi tak tiše zdála

čirá, jako ranní rosa

skleněný korálek na šňůrce v dekoltu

schovám jej do dlaní

a budu jej chránit

až do dalšího svítání