Bez názvu XII

Ćí je to hlas

co tiskne se mi k srdci

mé být křičí na dotek

anděl tak krásný

tak nes mě na dlani

jak kůru stromu

jakýsi pocit. . . neseš sebe

včerejší vesmír neexistuje

potkávám slova

co měl jsem potkat až za rok

podzim hýčkaný věrností

cítím tvou tvář

ve včerejším chodníku

polykám tebe

uvnitř a přihoď oči

dokořán zítra

oslavy skrytu a závist

hájí své území

proti hlasu štítu

láska nesmrtelná

z hosta stane se přítel

naslouchám tichu

tichu slov i křídel

náhrobní deska půlí je na díly

odešli jak nápis

v hodině přání průchody žití

jsme složen z dílů

dětská hračka se rozbije

a pak se svěří

dává zmlknout na opak.

---