Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tiché volání

30. 12. 2000
1
0
1901
Autor
Rozervanec

Tiché volání Srdce mám zalité slzami, však oči vyschlé jak Sahara jsou, marně se rozhlíží, marně tě volají, ty v myšlenkách jinam chceš plout. Tak úsměv se snažím vykouzlit, na rtech co smutkem jsou povadlé, nitro mé žalem zbičované, k tobě víc nesmí promluvit. Od rána do noci, s tím úsměvem co žalem byl zrozen, v zajetí myšlenek na tebe, já rozumu byl jsem zbaven. Když ve spánku něžně se usmíváš, mé oči bloudí tmou, srdce už nechce promlouvat, přestalo zpívat píseň nevinnou. Křičím do tmy, do ticha. Šeptám k tobě v naději. Snad čas nám cestu ukáže a láska rány zahojí.
Kačírek
04. 11. 2003
Dát tip
Copak se ti stalo........ :o( ...........to je krásný, ale bolí to.

clovrdik
31. 10. 2003
Dát tip
myšlenka je zřejmá a asi každýmu důvěrně známá :-); jen prosím po mě nechtěj "hlubší kritiku" básně jako takový :-))

Witch
21. 10. 2003
Dát tip
jůůů to je hezký a smůůůůůtný ***

jorel
05. 02. 2001
Dát tip
máš v sobě to správné poetické rozložení, téma ti padne do ruky, jen ta forma se mi nezdá. řekl bych tak na dálku, (a očekávám tvrdou kritiku) že Ti chybí sečtělost ...P ..o .e _z __i ___e ale možná jsem vedle jak ta jedle. nicméně palce v další tvorbě drží J.Orel

J
05. 01. 2001
Dát tip
Má být tahle báseň předchůdkyní "Odpouštění"? Připadá mi to tak. Bezmoc nutí k psaní v naději, že přijde útěcha. Rozhodně čas zhojí rány, jak naznačuje poslední sloka, i když se to hned zdá jakkoli nemožné. Taky vím, že načit se lásce nesobecké, bolí.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru