žlutá/slunečnice/šílenství

mluvily mi žíly ležela jsem pod stromy a vnímala všechno to dřevo kolem

malá dýchající rakev pro sebe/hlínu sem si sypala na tváře

po částech a já zvykala si a opakovala že nejde neslyšet

to zatloukání hřebíků a růže a pláče a vítr cinkající o listy

ležel pár metrů ode mě a křičel že jsem v lánu slunečnic

pořád dokola jsi žlutá žlutá žlutá tak moc žlutá a záříš

ptáci tě vyzobávají společně s těmi květy si tak žlutá

žlutá žlutá a já se rozpomínala na chuť tvých úst a slin

bušící kladiva o tmu zpívaly mi a do vlasů vetkávaly padající rosu

otevřela jsem dveře a matka si chystala snídani čaj a rohlík s něčím

bušení neustávalo znělo jako revoluční pochody moc hlasitě

a mi se vybavilo jak hladila sem ti dlaně

dneska mi vyznal lásku a já byla míč kotoulela

sem se z kopce a zapomínala všechna slova

točila se mi hlava a byla sem barevná

ale žlutá tam nebyla tu z duše nenávidím jen na růžích miluju

utrhl jsem tě utrhl jsem tě utrhl jsem tě

chcípneš suchem moje malá krásná žlutá slunečnice chcípneš

a já pořád byla ten míč a nekoukala kolem jen do korun těch stromů

počítala sem větve vyfoukla se splaskla ležela v trávě a pršel ve světlech prach

kladiva v hlavě tepaly kov do tvarů tvých jmen

zase sem cítila tvůj dech - jen on pořád křičel slunečnice

žlutá žlutá žlutá záááááááááááááááá-říííííííííííšššššššššššššš

a já na to podívej vždyť já mám místo vlasů hadí klubko a pleť je

mrtvolně bledá uvnitř ne-moc zaprášená a šedivá smutně jako komíny

krematoria ty nemůžeš mě milovat ty nemůžeš

mě milovat

snad rozfoukat jen do lánů těch nechutně žlutejch slunečnic

které pokvetou všechny ty roky další beze mě už