Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Před dvěma lety
datum / id28.06.2005 / 167815Vytisknout |
autorpoliana
kategoriePovídkyDalší dílo autora
upřesnění kategoriepovídky
zobrazeno2232x
počet tipů5
v oblíbených0x
Prolog
Před dvěma lety

<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

 

 

Před dvěma lety

 

 

Usedám k oknu hledat veselé příběhy. Před naším domem stojí vysoká lípa a její větve mávají před oknem v rytmu podzimu. Moc veselý to není, napadá mě, že je čas „jít se někam schovat“. To je podzim, odchází se do tepla a ven se strká nos, jen když je lednice úplně prázdná. Tak v tomhle čase se narodil, přesně před dvěma lety přišel,můj syn.

Neměla jsem svou rodinu, jen papír na němž se žádalo o zrušení rodiny ještě nevzniklé, na podzim…Schovali jsme se k mým rodičům. Tam jsme šli. Vypínali jsme telefon hovořící o jakýchsi nabídkách, kompromisech, pak urážkách, varováních…Budili se po hodině k jídlu a vyvářeli pleny v hrnci. Dělali výlety do soudní síně. To všechno s mým synem- dnes dvouletým. Při oslavě jeho narození, tohle všechno zahvízdá. Už dva roky to je, kdy všechno zlý skončilo a začalo nám svítit podzimní slunce. Šimon přišel a všechny dohady byly ty tam. Skončilo všechno, co by mu mělo narušovat tu nejkrásnější dobu- dětství. Prý nežli dva rodiče v nepohodě, je lepší jeden v pohodě. A tak jsem se postavila pevně nohama na zem. Uvažovala jsem o tom, že nemůžeme stále bydlet u mých rodičů a tak jsem obíhala inzeráty typu:“Prodám byt…“ Nebyly k mání a když se náhodou nějaký objevil, nebyl pro nás finančně dostupný. Nakonec se vyloupl malý domeček po pánu, který se jmenoval Šimon a tak jsme ho koupili. Jmenoval se jako můj syn a to mě bavilo. Měla jsem tedy dům, dítě a  boha velice blízko, stála jsem přímo vedle něho, nejblíž jak jsem to kdy zažila… Utěšovala se tím, že On je vlastně Šimonův pravý otec, uvažovala o všech velkých osobnostech, jež vychovaly pouze matky. S dojetím jsem přijímala něžnou ochranu mých rodičů, sester, přátel, jak se snažili zaplnit to místo, kde měl stát on , ve mně a v Šimonovi. Ale to se do knih nepíše. Je toho ještě víc a přeci řekli byste, pouhé dva roky. Byl to velký výcvik mé duše, odpoutání od sebe samotné, napojení na malou bytost, jež mě tolik potřebovala a někdy až k neunesení pocit zodpovědnosti, jen na mě. Tak to jsem si jen tak vzpomněla na to krásno na tenkém ledě, když se mi narodil můj syn. A vidíte i kdybych sebevíc to všechno chtěla vykrojit a zapomenout na ten pokus o manželství, přijde můj dvouletý důkaz a cosi mi pošeptá do ucha, v něm je to panečku pečlivě zaznamenáno, snad slunečního psaní bude víc, než toho u synova zrození….

 

 

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.09.2005 00:00:00dát kritice tippoliana
Barmane moc díky za návštěvu a kritiku.
18.09.2005 00:00:00dát kritice tipBarman
Líbí se mi-připomíná mi to Koubkův styl a toho já rád*

26.07.2005 00:00:00dát kritice tipMarkel
Asi jako Kitii, dojmulo i zaujalo, držím palečky do dalších let, jak do dalšího života, tak k dalšímu psaní. U mne to bylo o něčem jiném. Měla jsem to těžší a měla jsem to lehčí, bylo by to na delší debatu, měj se krásně - T :-)))
24.07.2005 00:00:00dát kritice tipKytiii
No, jako životní příběh je to opravdu smutné s nádechem naděje... Ale jako povídce tomu zase chybí konec... byť třeba otevřený. Máš tam pár velice pěkných obratů, ale děláš ze čtenáře blbce (neboj, to dělá každý začínající autor) - třeba:
Schovali jsme se k mým rodičům. Tam jsme šli. - ta druhá věta je tam úplně zbytečná, úplně tam ruší... Kdo by nepochopil, že když jste se schovali k rodičům, že jste tam šli? :o)
nebo hned následující: Budili se po hodině k jídlu a vyvářeli pleny v hrnci. Dělali výlety do soudní síně. To všechno s mým synem- dnes dvouletým. - opět všichni chápou, že jsi se k jídlu budila s chlapečkem, s ním vyvářela plenky i se trmácela k soudu... proč to zdůrazňovat... a to že mu jsou dva, si všichni dovedou spočítat, píšeš o tom hned na začátku...
Jako povídka by to potřebovalo zahrnout nějaké dialogy, příhodu... akci...
Jako úvod k povídce by to byl dobrý základ... asi tak.
Doufám, že jsem Ti nevzala chuť to zkoušet dál, protože to musíš. Musíš se vypsat a párkrát narazit... Budu na Tebe myslet.

24.07.2005 00:00:00dát kritice tippoliana
Moc děkuji za Tvé připomínky, zkusím s tím něco udělat
03.07.2005 00:00:00dát kritice tiptibbaR_etihW
jen taková maličkost - vzhledem k tomu že jsem o dost mladší přestaň mi Vykat - nejsem Pan - takovej je tu jen Petr_Pan a ten je nyní na prázdninách
03.07.2005 00:00:00dát kritice tippoliana
Jak víš, že jsi mladší???
02.07.2005 00:00:00dát kritice tiptibbaR_etihW
Chtěla si kritiku a já ti píší již druhou -

je krásné a velice těžké psát o svém životě, ale zajisté se najdou ti kteří tě pochopí a pohladí po duši, pak se ale najdou tací, co ti napíší že je tvůj osobní život podaný jako povídka nezajímá.

Máš štěstí - mne zajímá, ale varoval jsem tě
jo a tip
02.07.2005 00:00:00dát kritice tippoliana
Pane tibbaRe, velice děkuji!
01.07.2005 00:00:00dát kritice tippoliana
no, tak tak daleko jsme se nestihly dostat...
01.07.2005 00:00:00dát kritice tipHavranka5
To je blbý. Rodina je základ dětského štěstí.
Někde v nás se nejspíš stává znovu a znovu dost zlá chyba..
01.07.2005 00:00:00dát kritice tippoliana
myslím,že je nejdůležitější, aby děti měly šťastný rodiče a to se bohužel někdy vylučuje společným soužitím ve stavu manželském...
30.06.2005 00:00:00dát kritice tipHavranka5
Chjo. Typický příběh ze zmrtvělého lůna vymírající Evropské civilizace.

A proč jste se vlastně rozešli?
30.06.2005 00:00:00dát kritice tippoliana
Protože to byl lékařský kretén, který si myslel, že vše na světě bude jačínat větou :" Já si myslím, že by bylo dobré..."
30.06.2005 00:00:00dát kritice tipHavranka5
Myslela jsem si, že po pár letech trvání vztahu jsou děti to jediné, co může vztah prodloužit na celý zbývající život.

No, aspoň byl vlídný a nemlátil tě, nechlastal a nenutil souložit přes červánky. To už je dneska plus...
28.06.2005 00:00:00dát kritice tippoulett
smutné
28.06.2005 00:00:00dát kritice tipMarty73
nemyslím, že je to smutné, je v tom naopak spousta radosti. držím palce.
28.06.2005 00:00:00dát kritice tippoliana
díky, je to tak!!!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor