sbírka

MÍNUS 3, 5 MILIARDY

napsal

František Janč

Až příliš živá fosilie

část druhá

     Stařičký Doc. Jaroslav Mach byl na penzi, ale čas od času byl stále k zastižení v pracovnách paleontologického oddělení Archeologického muzea v Hradci Králové, vlasy mu zářily šedinami, stejně tak prošedivělou měl špičatou bradku, kůži v obličeji až popelavou a hodně vrásčitou – provoněnou kouřem dýmky, postavu už spíše vyhublou a mírně shrbenou, jen oči mu nestárly, svítily neutuchajícím elánem a nadšením vědce – s pootevřenými ústy si na obrazovce televizoru prohlížel digitální snímky a krátké video-sekvence neznámého tvora z terária. Chvílemi se zadíval také na mě, jako kdyby si chtěl ověřit, zda se doopravdy nejedná o vtip.

     Ne, nesmál jsem se, byl jsem v jeho pracovně vážný až dost.

     „Výborná fotomontáž, výborné záběry, ale ani odborníci z BBC nemohou znát všechno. Víš, Františku, mají obvykle v podobných filmečkách chyb jako máku. Krytolebci měli ve skutečnosti hlavu kratší, zaoblenější a širší, šupiny ne tak oválné, zadní končetiny mnohem mohutnější – a také ta barva! Ten odstín jistě vyrobili a digitálně přibarvili pouze pro větší efekt, většina krytolebců byla šedozelená, možná i šedohnědá až šedočerná, ale nikdy ne tak jasně šedomodrá. Také na území České republiky se dochovaly z permu jejich zkamenělé kosterní zbytky a otisky, např. v Podolí u Pastviska byly nalezeny rody Discosauriscus a Melanerpeton…“

     „Jenže, Jaroslave, obávám se, že se mýlíš!“ přerušil jsem jeho výklad.

     „Ó, nikoli – zcela jistě se jednalo o Podolí u Pastviska a ne o Podolí v Praze.“

     „Nemyslím na Podolí, myslím na živočicha z DWD. Viděl jsem toho Saurika předevčírem tady v Hradci Králové –, a byl dokonale živý.“

     „Nesmysl!“

     „Divil jsem se jako ty, a přesto – nemohu si pomoci – je živý!“

     „Hloupost! Jestli mě jenom zkoušíš nebo je tady někde Skrytá Kamera –, jděte i s ní všici do – ,“ zmlkl v rozčílení. „Konzultace končí, pánové, teď vypadněte!“

     „Proč mluvíš v množném čísle, jsme tady jen sami dva,“ rozhlížel jsem se kolem nás po místnosti.

     „Jsem už dost starej na podobné vtípky,“ prohlásil hodně hlasitě. „A přijďte s něčím rozumnějším, chachaři, na takový blbiny by se vám přece nikdo nechytil. Chlape, kde je ta skrytá kamera – ?“ vykřikl, zadíval se mně do očí, potom do nejtmavšího kouta místnosti a prohlásil: „Před televizními kamerami zde oficiálně trvám na tom, že se jedná o permského a možná také karbonského krytolebce, který v žádném případě dnes již v živé formě neexistuje!“

- - -

     Doma na stole jsem měl vzkaz od Pavla: „Podívej se na jednu tabulku, přeložili jsme ji z angličtiny – stáhli jsme ji s bráchou v noci z Netu ze serveru chráněného hesly –, ale neboj se – nebyli jsme s mobilem a notebookem doma! Nevíš, proč někdo převádí život na počítačové kódy – ?“ Rozevřel jsem list papíru vytištěný laserovou tiskárnou – byla na ní následující tabulka:

KÓD ŽIVOTA

DNA jako jednoduchý, dvojitý a trojitý počítačový binární kód

MM kód: START: 10111000001011111110010000010111…

- pokračování -