O chvále

inu, snad i proto, že jsme se nedokázali pořádně naučit, jak chválu přijímat ...je to zatraceně těžké...ale chválu nezatracujme, je důležitá :-)

chvála je někdy největší inhibitor práce..pravda..

no jo...dobré...Tvůj vlastní?

Ano - ze zkušenosti vím, že chvála je někdy největší inhibitor práce. (ale všechno je přeci jen individuální)

:) k

záleží na míře Tvé skromnosti...chvála totiž dokáže nesmírně povzbudit, ale i jaksi nabudit dojem dokonalosti

Ona Tě ani ta skromnost nezachrání... chce to spíš rychle zapomínat, nebo ještě lépe mít tolik práce, že to ani neslyšíš.

zajímavé. Ještě bych za to přidal.....SLOVA

Co ale když mě všichni chválí za to že jsem prázdný???:)

Co ale když mě všichni chválí za to že jsem prázdný???:)

Chvála má úlohu povzbuzovací, ale její zrádnost tkví v tom, že čím déle se jí zabýváme, tím více zrazujeme hodnoty, za které jsme byli chváleni (většinou skromnost a práce). Takže ta inhibice tkví nikoli ve chvále samé, ale v neuvědomělosti člověka, jak má s chválou zacházet

výstižné *

Chvála by v hlavě neměla dunět vůbec, měla by si jen tak cinknout a to cinknutí by mělo duši pohladit, aby se jí chtělo zase jít o nějakou tu míli dál. Pokud jen duní, je to tak, jaks napsal. Jenže to pak duní i tomu, kdo ji vyslovil. Dunící duo: chválený a chválící - spolu ruku v ruce. ;o)) *t

Lulák: Tak, pane kolego... lidský faktor, přesně tak.