Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNA VORU
22. 06. 2007
0
0
2491
Autor
fungus2
ČÁST PRVNÍ
Mezi zalesněnými kopci líně tekla řeka Sázava, na jejíž hladině plulo velké množství kanoi. Na jednom z jejích břehů se čtveřice postav lopotila s vorem, který hodlala spustit na vodu.
„Jen jestli tenhle vor vůbec popluje,“ mínil Patrik.
„V minulosti už plul. Táta se na něm plavil,“ řekl Lukáš.
„Vypadá, že už dost pamatuje,“ konstatoval Petr.
„Uvidíš, že poplujeme,“ pronesl David.
„Jo, poplujeme ke dnu,“ rýpl si Patrik.
Po nějakém čase se jim podařilo vor dostat na hladinu a k jejich radosti i po vstoupení na něho se na vodě udržel.
„Super! Poplujeme až za Davli. Tam přeci bydlí Milan. Ten má náklaďák a na jeho korbu se tenhle vor vejde. K naší chatě se s tím náklaďákem dostane,“ řekl Lukáš.
„Vyhodíme kotvu a trochu si to tady zvelebíme, ne,“ mínil David a poté na vor přinesli čtyři rozkládací židličky.
„Tudíž plavbě zdar!“ vykřikl Patrik s láhví piva v ruce, načež se usadil na jedné židličce.
„Hele, pojď nám radši pomoc vodrazit ten vor vod břehu,“ řekl mu Lukáš.
„To nezvládnete sami?“ zeptal se a neochotně se postavil. Mezi tím jeho tři kamarádi se dlouhým bidlem snažili dostat vor dál od břehu.
„Nestrkejte do mě!“ vyhrkl Petr, který byl na samém okraji voru, aby vzápětí ztratil rovnováhu a rozplácl se na hladině.
„Muž přes palubu!“ zvolal rozesmátě Patrik, kterého však ve stejný okamžik zasáhl konec bidla. A poté za výkřiku též spadl do řeky.
„Vy pitomcové!“ rozkřikl se, přičemž zahlédl pod hladinu klesat otevřenou láhev.
„Fuj! Tady je všude bahno! Pomozte mi nahoru!“ ozval se Petr a drápal se na okraj voru. David s Lukášem se k němu shýbli, ale přitom se vor začal naklánět na tu stranu. A vzápětí se ozvalo mohutné šplouchnutí, které doprovázely výkřiky. Pak na hladině byly k vidění tři nadávající hlavy a čtvrtá zase na opačné straně voru.
„Kvůli vám mám po pivu!“ rozčiloval se Patrik, když vylezl zpátky na vor.
„Natekla mi voda do uší. Zalehlo mi ucho!“ řekl naštvaně Petr, který se začal pravým ukazováčkem šťoural v uchu, přičemž poskakoval po jedné noze.
„No jo. My jsme zapomněli vytáhnout kotvu,“ pronesl David.
„Tak jí teda vytáhnu,“ řekl Lukáš a uchopil obouručně lano. Snažil se kotvu vytáhnout, ale ta nešla, ačkoliv za lano tahal vší silou.
„Nějak ta kotva nejde vytáhnout,“ konstatoval po chvíli.
„Já ti pomůžu,“ ozval se David a oba poté začali za lano tahat. Ale kotvu se jim nepodařilo vytáhnout.
„Vy máte sílu jako ženatí vrabci,“ mínil Patrik a obouručně uchopil lano, načež napnul všechny své svaly.
„Héj rup!“ vydralo se mu z úst, aby poté vykřikl, když si prudkým pohybem odřel o lano prsty. Přitom se zvrátil dozadu a vrazil do Lukáše s Davidem. Ti dopadli na židličky, přičemž o ně zakopl stále poskakující Petr, který s malíčkem v uchu opět spadl do vody. A tak zase byly slyšet nadávky.
„Jen jestli tenhle vor vůbec popluje,“ mínil Patrik.
„V minulosti už plul. Táta se na něm plavil,“ řekl Lukáš.
„Vypadá, že už dost pamatuje,“ konstatoval Petr.
„Uvidíš, že poplujeme,“ pronesl David.
„Jo, poplujeme ke dnu,“ rýpl si Patrik.
Po nějakém čase se jim podařilo vor dostat na hladinu a k jejich radosti i po vstoupení na něho se na vodě udržel.
„Super! Poplujeme až za Davli. Tam přeci bydlí Milan. Ten má náklaďák a na jeho korbu se tenhle vor vejde. K naší chatě se s tím náklaďákem dostane,“ řekl Lukáš.
„Vyhodíme kotvu a trochu si to tady zvelebíme, ne,“ mínil David a poté na vor přinesli čtyři rozkládací židličky.
„Tudíž plavbě zdar!“ vykřikl Patrik s láhví piva v ruce, načež se usadil na jedné židličce.
„Hele, pojď nám radši pomoc vodrazit ten vor vod břehu,“ řekl mu Lukáš.
„To nezvládnete sami?“ zeptal se a neochotně se postavil. Mezi tím jeho tři kamarádi se dlouhým bidlem snažili dostat vor dál od břehu.
„Nestrkejte do mě!“ vyhrkl Petr, který byl na samém okraji voru, aby vzápětí ztratil rovnováhu a rozplácl se na hladině.
„Muž přes palubu!“ zvolal rozesmátě Patrik, kterého však ve stejný okamžik zasáhl konec bidla. A poté za výkřiku též spadl do řeky.
„Vy pitomcové!“ rozkřikl se, přičemž zahlédl pod hladinu klesat otevřenou láhev.
„Fuj! Tady je všude bahno! Pomozte mi nahoru!“ ozval se Petr a drápal se na okraj voru. David s Lukášem se k němu shýbli, ale přitom se vor začal naklánět na tu stranu. A vzápětí se ozvalo mohutné šplouchnutí, které doprovázely výkřiky. Pak na hladině byly k vidění tři nadávající hlavy a čtvrtá zase na opačné straně voru.
„Kvůli vám mám po pivu!“ rozčiloval se Patrik, když vylezl zpátky na vor.
„Natekla mi voda do uší. Zalehlo mi ucho!“ řekl naštvaně Petr, který se začal pravým ukazováčkem šťoural v uchu, přičemž poskakoval po jedné noze.
„No jo. My jsme zapomněli vytáhnout kotvu,“ pronesl David.
„Tak jí teda vytáhnu,“ řekl Lukáš a uchopil obouručně lano. Snažil se kotvu vytáhnout, ale ta nešla, ačkoliv za lano tahal vší silou.
„Nějak ta kotva nejde vytáhnout,“ konstatoval po chvíli.
„Já ti pomůžu,“ ozval se David a oba poté začali za lano tahat. Ale kotvu se jim nepodařilo vytáhnout.
„Vy máte sílu jako ženatí vrabci,“ mínil Patrik a obouručně uchopil lano, načež napnul všechny své svaly.
„Héj rup!“ vydralo se mu z úst, aby poté vykřikl, když si prudkým pohybem odřel o lano prsty. Přitom se zvrátil dozadu a vrazil do Lukáše s Davidem. Ti dopadli na židličky, přičemž o ně zakopl stále poskakující Petr, který s malíčkem v uchu opět spadl do vody. A tak zase byly slyšet nadávky.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI