Dnes nebudu statečná

Jsem zase večer naměkko

to bere mě sentiment

tvého pohledu V Kačině

lámané světlo z kopulí trhá mi další část srdce

ne nejsi skutečný, dávno jsem si tě zakázala

to ukápla mi další slza

a stačilo by slovo

jsem zase tak rozechvělá

v levandulovém Sénanque zůstala půlka mé duše

poznání citu hřeje a bolí zároveň

Dnes nebudu statečná

schoulím se do sebe

svého svědomí měla bych se ptát

zda stále zůstávám, nebo snad utíkám

pro němé úsměvy, vzdálené na míle

Dnes nestydím se plakat

Třeba to je naposled

Kdy to jsem ještě já

Mlčení antického muzea mi zakroutilo svědomím

Ne už nestojím, běžím ti vstříc