My dva

v pohledu očí můžeš spatřit vznik i zánik(někdy i toho samého)...

 

Zkouším ti při polibcích

 

pohledem očí

 

s hlavou nakloněnou

 

němě říct,

 

nehraj si se mnou na honěnou,

 

buď duší mé duše,

 

ať slepě a hluše

 

ukončíme tuhle válku

 

na bojištích lásky.

 

Další

 

další vrásky

 

od smíchu i pláče

 

přiveze s sebou půlnoční kočí,

 

a předá je rozbřesku rána.

 

A pak u snídaně,

 

za plného světla pochopení,

 

vyvěštím ti z čajového šálku,

 

budoucnost,

 

co už není sama.

 

Zakousneš se do koláče,

 

s rozcuchanými vlasy,

 

po boji

 

a následném usmíření,

 

slůvko MY

 

prostoupí všechny časy...

---