Čtyři pocity přes noc

Nastala v mém životě doba jakés inventury a tak hodně vyřazuji i pálím. Občas pár věcí přečtu přátelům, něco se líbí, jiné zase až tolik ne. Papírová verze už putuje do kamen, ale poslední rozluka bude tady v elektronické síti, třeba v někom zarezonuje stejný prožitek či alespoň pocit. Nebo jsem neskrovný a kradu jen dobrým lidem čas?

PODVEČER

 

je nutkáním

naladit housle

či prozpěvovat si

v růžovém sadu

přivonět ke květinám

chutnat lahodu vína

 

Dána tu člověku

zázrakem

příležitost neobvyklá

oprostit tiše se tíhy

banálního žití

a jakoby neznámo proč

vdechovat mysterium

prohlubujícího se vesmíru

či psát básně

hladit psa

tajně snít třeba i o tom

jak nelépe nepodvézt se

s vlastní ženou.

 

Podvečer je předtuchou

magické moci té noci

jež nastává.

 

 

 

NOC

 

Opouštím poránu

bránu hledání

ven z nebe noci.

 

Krutá jsou oblaka

neděl všech podzimů.

 

Věděl jsem, že tma

je vševidoucí.

Tak ve stopách ticha

                              jdu sám

to ticho je chrám,

kde obětinou je pýcha.

Mše podobny jsou zde

                              hrám

s duší o duši.

 

Tuší kdosi cosi?

 

 

PŮLNOC

 

je rázné

zabušení na dubová vrata

kdy víme

že nikdo nevejde

neboť právě už

vstoupil

Během vteřiny jediné

o den jsme starší

okamžik ten

bezradně zůstane

trčet v koutě

činíc se zvolna

nenápadným

Kdybychom tomu chtěli

přemýšlet bychom mohli

o tom

že právě tak nenápadně

počne se jednou

i ten den

ve kterém bude nám

dáno zemřít.

 

 

 

ÚSVIT

 

je tajemstvím

zakletým v přelud

tmy i světla

Skutečnost ještě je

ale již není

Vše zůstává smírně

tušené

Otázky plavou

na klidných

hladinách jezer

Není tu zatím toho

kdo by se ptal

Mírně jen opilý

dirigent vrací se

z neznáma a bezděčně

rukama mává

do prázdnoty vzduchu

snažíc se pochytit

rytmus nezřetelné

kantáty rození se.

 

září 1997

---