Pohádková???

Kde se vzala

       tu se vzala

             – nezvonila,

                  – neklepala,

                          objevila se jenom tak

                               ... jako to bývá v pohádkách ...

Nenechte se ovšem mýlit

    ani na krátkou chvíli,

          že dobrá víla – kmotřička,

               zakletá malá žabička,

                     či kouzelná snad babička.

Kde se vzala

     tu se vzala

          – mrcha deprese

                    tu stála

                          uprostřed mojí kuchyně.

                                Tvářila se tak nevinně,

                                       jedovatě se usmívala

                                            a jen tak zmizet nehodlala.

Žiletky pod víčky jí hrají,

    jazyk má hadí, rozeklaný

          – mrštný, upovídaný –

                ...do hlavy mi šepotá ...

Na stole svůdně orosená

    stojí tu láhev otevřená.

          Jsem zmatená a ovíněná!

               Padnu před "NÍ" na kolena

                     a na zdraví "JÍ" připíjím.

Sršňů roj v uších

     a mozku půl ...

           V tom přísloví mi vytanulo:

                    – " Host do domu,

                               do ruky hůl" –

Vyhnala jsem ji do předsíně.

           Couvala pomalu a líně,

                    – nechtělo se jí ze dveří.

                             Prý je už tma a taky zima.

              "Spolu nám vážně bude prima! "

"Ne ne, kdepak moje milá,

        těmhle pohádkám už nevěřím."