mluvím za tebe

                               sestře

chodíš se naklánět příliš brzy

zvučí se i v místech, kde nebývá podezření z řezání

severu, protože tma poškubává ústy

toliko se mlčí - -

až se výřečnost sama stahuje, cárá si okolo ohně

jako lijavec, co ještě nemá dost           vyvěrají živly toho dne

poskrovnu        a někdy se ve mně odemkne slovo

a z nebe kape ztuhlý med: to proto, že léto není na ohřev

 - - - necháme si stínit až do stmívání

až divoká zvěř uteče a do posedu vlezou si hvězdy

čekáme němými těly; šelestí naše bouřlivé řeky, protože

když si do nich zafoukáme, strhne se příval

 - jen se vystát do soutoku, co si nerozumí

možná jen noc sabotuje

            každý máme tu svou - na přívaly

vsáknutou pod kůži

těžko   

těžko myslet, jak vyslovit  

propast