Starověk

Starověk

Už mnoho let před Kristem

znali lidé rydlo, hlínu,

ale ještě pod listem

skrývali své údy v klínu.

Však Sumeřané byli věrní,

své práce si hleděli,

byli rádi za rosu.

Nechtěli být nesmrtelní,

protože dobře věděli,

jak dopadlo to v eposu,

kde jeden vládce při své síle

zjistil vlastní zkušeností,

že je nesmrtelnost v díle.

To v Indii žil kněží známý,

co byl zručný v malování,

proto napsal pro neznalce

učebnici milování.

Třeba ve vzdálené Číně

měli lidé blízko k víře

a jako první na světě

psali perem po papíře.

Kdo chtěl vědět skoro všecko,

jel navštívit staré Řecko.

Začalo to od Homéra,

eposy – v nich Zeus, Héra

a další velcí bohové

se objevili na svitcích

v jeho práci slohové.

V Iliadě o válce,

v Odyssei o králi,

kde díky koni ze dřeva

Trójané hrubě prohráli.

Pak Sofoklův Oidipus -

- vražda otce, svatba s matkou,

tragédie - prostě hnus.

Velký rozvoj řečnictví

zaznamenal skoro každý,

téma bylo řeznictví,

někdy svatby, někdy vraždy.

Starý děd i mladá dcera,

jevili zájem o Cicera.*

Tak toto jsou znalosti

až od kraje, od kosti,

z paměťového mysu.

A odkud se tam vzali?

Z historických spisů,

 možná z dějepisu...

* Správně česky je druhý pád Ciceróna, ne Cicera