Frontová linie

reb: pěkné zdůvodnění :-)

Mě to už taky zviklává... Což se mi nestává aby mi intuice selhala... přidám taky výběr...

Reb: Možná že mi uniká nějaká souvislost která by mohla báseň posunout.. myslím souvislost vycházející z "okolních" básní. Bez této souvislosti ale procházím básní takto ;-) První obraz .. který se mi velice líbí zvukovou výstavbou a vůbec svým napětím, které dokresluje představovaný zvuk lžíce o talíř... bych byl ochcotný interpretovat takjak naznačuje rebeka... ale dokonce i hodně jinými způsoby. Nepřijde mi že by bylo zaostřeno na cokoli... to má udělat až zbytek básně. Vidím stůl.. tedy prostředí pro rodinnou tématiku, pro konzumování... posvátné místo, střed každého domu. A vidím zvýrazněnou událost dotyku talíře a lžíce - tedy jakýkoli střet principů v předepsaném prostředí. Je nastolena situace... dost expresivní... a ta myslím čeká na nějaké významové posunutí.. použití ... čeká se na významové jádro básně. Ještě je tu tvrdohlavost... tedy ženský stereotyp... keramika bude spíše matka nebo žena obecně. Že by se na to dalo usuzovat přímo z použitých rodů si nemyslím... Ten talíř doplňuje ta keramika... Touhle cestou bych se bál i vedne. Myslím že v keramice bue žena... Lžíc by mohla být i trošku falická.. ale taky se mi do toho nechce... nechávám to spíš jako pocit přítomné ženskostikterá se mi zrovna hodí do kuchyňského prostředí... ta neustoupí / ani o krok... Tohle je asi hlavní moment který mě od básně odradil. Je to rozšíření tvrdohlavosti.. nebo spíš jen zopakování, dodání rozhodnosti, které zpotřebuje jednu celou strofu aniž by bylo nějak jazykově poutavé.. a navíc ve chvíli, kdy po expresivním obrazu čekám napjatě význam. Při čtení těch dvou řádků jsem dostal až zákeřně prozaický pocit. No a následuje zakončení... ve kterém se objeví jeden dvojsmysl lehký, kterého se ještě jako tonoucí stébla chytám... frontová linie. Vidím jednak rozpor v rodině.. která spolupřesto společně obědvá a je dusno.. nebo vidím frontu talířů... masovost.. konzum vnesený do rodiny... Obojí se mi líbí, ale jako celem mě to příliš navnadilo na to jak jsem byl nasycen.

reb: Neodsuzuji aprori princip opakování... jistě máš pravdu, že báseň ůže přeba být udělaná jen z opakování. Já mám výhradu konkrétně k této básni... napsl jsem že mi vadí to opakování (nikoli apriori ale:) protože! se mi zdá báseň být expresivním obrazem nabuzená k rozvoji.. bez dodatků, které jen špiní čistý obraz v první strofě... Jakoby úlohou těch dvou řádků bylo soci stupňovat, ještě více evokovat.. ale to se ve srovnání se zážitkem z první strofy vůbec neděje.. a tedy mi přijde tato část okecávací, už už napitý čtenář při ní náhle střízliví... Přijde mi že to báseň shazuje. Je tak krátká, že se zavazuje být zcela precizní... když už není konkrétní.

pointa básně a vůbec její kostra mě nějak nechává chladným... ale první obraz je úžasný :-)

Pěknoj úhel pohledu... z pozice písmenek plovoucích na hladině, třesouc se, jak to bude dál.... ***

hihi:-) jojo

prostě, dobře píšeš t.

jest to prima *

škrtl bych - prozkoumává - proč? báseň je dost semknutá - porovnej první sloku s těmi zbývajícími dvěmi*

:o) tip*

checht *

t

:-)

Když si básník neví rady, začne psát o běžných artefaktech kolem sebe. Tohle ale není ten případ.

díky. zdravím.

bezva t

*

Radost udělala:)

:o) :o) :o) hmm...a pak se ty mrtvoly pohřbí, že jo.. TIP