Nebyl to Bůh kdo mi Tě seslal...

26. červenec ve čtyři hodiny odpoledne

začínají nejhorší tři hodiny mého života.

Začíná naprostá demolice bytu,

jako by vztah se rozpustil

v hektolitrech piva a hospodské zábavy,

ve které nemám prsty.

Jsem nucen používat násilí,

které je mi z duše cizí

a které mi je naprosto k ničemu.

Stačil by slzný plyn nebo deci rumu,

ale nic z toho nemám, a na nic není čas.

Nepoznávám se,

vím čeho jsem schopen,

ale nevěděl jsem, čeho jsi schopna ty.

Jestli to děláš z lásky,

toužebně a  " ze srdce " prosím o tvou nenávist.

Rozpadám se na něžné i agresívní kusy.

Ty nechceš odejít,

jen nevinné věci na cucky rozbíjet,

a v každé z nich je kus ze mě.

Trháš i kytky, které k svátku jsem Ti dal,

a kdyby byly, zlikviduješ i poslední

ze zbylých semen.

OBROVSKÁ OSTUDA.

Nejde to, nejsem schopen tě vyhodit,

tebe s tvým delirium tremens.

Teď spíš ve střepech a rozházených troskách

a zase nejmíň o rok se oddálila

naše svatba jako řemen.