Co s tím

Tak tady sedím a přemýšlím o životě.Pánové na pomyslném Olympu se nám perou o koryta zatím co mnozí z nás se perou o slušný život.Ještě jim to nestačí-dohadují se zda tomu dát zlaté koryto-tomu stříbrné a jinému bronzové.Jak jste všichni pochopili o plechová koryta zájem není-v těch i ty nejlepší pomeje vypadají jak zahnívající obilí,které se s nedostatku zájmu hází do kotle na topení.

A k čemu tyhle žabomyší války  když na občanu nikomu nezáleží.Mě tuhle leží nemocná babička o kterou jsem se rozhodla postarat,protože kromě svého vnuka již nemá nikoho kdo by se o ni postaral.A ten je ještě dítě.

Vždy to byla velká dáma,arogantní,pyšná a tvrdá-hlavně na ostatní.Obyčejný člověk pro ni byl jen svoloč,ale dobrý na práci.Nutno říci,že ona sama také tvrdě pracovala již od 14 let.Neradostné dětství,a pak rychlá samostatnost,škola a práce u Baťů a posléze válka a komunistický režim z ní udělali ne příliš tolerantního člověka.Mnoha lidem ublížila,ale mnoho lidí ublížilo také jí.Nevím jestli je nějaká vyšší spravedlnost,ale jestli ano tak teď pyká za své hříchy.Je odkázaná na ruce a srdce lidí,kterými pohrdala.Cestu do očistce si musí zasloužit svým utrpením a stejně se rozhodne až tam-zda do ráje -či do pekla.

Její koryto nebylo nikdy plechové,vždy bylo alespoň bronzové.A co z toho vyplývá?Žádné z těch koryt si nikdo na onen svět nemůže vzít.Tak sakra proč se o ně tak všichni rvou.