Odborná studie mezilidských vztahů, část první - základní kategorie

     Rozhodla jsem se dneska bilancovat. Rozhodla jsem se popřemejšlet o přátelství a jiných vztazích. Rozhodla jsem se nalakovat si nehty na růžovo, protože mé růžové sluneční brýle se rozbily. Rozhodla jsem se rozdělit si, pro pořádek, lidi do nějakejch kategorií. Dobře. Tak jak to teda je? Mám:

-         rodinu

-         kamarády

-         přátele

-         milence

-         známý

-         nepřátele

     Rodiny známe dvojího druhu.

     První rodinu máme prostě všichni, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. Jsou to lidi, ke kterým jste prostě přišli tim, že jste se narodili. Neovlivníte výběr. Taky jsem nic neovlivnila a prostě jsem je dostala. Jsou úplně jiný, než já a to, že já nejsem stejná jako oni, špatně snášejí. Rozhodli se, že když nejsem stejná jako oni, nejsem jejich, že jsem nějaká kukačka a postavili mě před důležitý rozhodnutí: buďto se budeš chovat slušně, nebo se s náma nekamaraď. Ale zapomněli mi vysvětlit, jak se mám chovat slušně. Zkoušela jsem to všelijak, ale slušný nebylo nic. No a tak jsem byla nucená rodinu vyškrtnout. Tu, kterou jsem dostala při narození.

     Potom je ještě druhá rodina, tu si vybíráte. Ta nemá společnou krev. Získáte ji společně s oddacím listem a prstýnkem. Já jsem se na novou rodinu těšila. Doufala jsem, že mi nahradí tu starou, škrtnutou. Jsem najivní a blbá, řikaj to o mně. Rozhodla jsem se, že manželova maminka bude ta moje nová maminka, že bude děsně, ale děsně ráda, že mě má, protože budu ta její vytoužená dcera, kterou nemá. Jásala jsem, že budu mít bratra, že manželův bratr bude děsně rád, že má sestru, vytouženou sestru, kterou nemá.  Vejskala jsem, že manželova dcera bude moje vytoužená dcera, dítě, který nemám. Dopadlo to krapet jinak. Tchýně ze mě byla od začátku říčná, protože jsem nezvedala prkýnko na záchodě a dávala jsem jí lžičky obráceně. Švagrovi jsem byla ukradená, protože nespadám do jeho věkový kategorie a sralo mě, že ho muj manžel finančně podporuje. A dcera…prostě není to dcera, milovat ji můžu jak chci.

     Kamarádi. Kamarádi jsou moc fajn. Jdou s váma na pivo, když se vám chce na pivo, zastavěj se na kafe, když se jim chce na kafe a pokecaj, když se jim chce pokecat. Kamarády máme v telefonním seznamu, protože co kdyby nám mohli někdy bejt užitečný a víme, že oni nás v tom seznamu maj taky z téhož důvodu. A aby mohli brnknout, jestli se vám nechce na pivo. Kamarádů máme většinou docela dost. Nic od nich nečekáme, jen to, že oni od nás taky nic nečekaj.

     Ne tak je to s přáteli. Přátele máme taky v telefonním seznamu, ale se značkou VIP. VIP znamená very important person, čili velmi důležitá osoba. A to jsou přátelé. Jsou pro nás důležití. Přítel nám řekne, že tyhle šaty nám neslušej a že jsme to minule posrali. Přítel nám řekne, že máme navštívit psychiatra, protože nám hrabe víc, než je zdrávo. Přítel nám pučuje prachy a ty, který pučíme my jemu, vrátí. A když je nevrátí, tak je stejně nechceme, protože přítel nás tuhle pozval na opulentní večeři, protože jsme neměli co žrát, protože jsme si koupili nový botičky (nebo auto, podle toho, jestli jsme žena, nebo muž). S přítelem můžeme jít na ryby, protože s přítelem se může mlčet. Přítel v první řadě řekne všechno nám, zvlášť to, co se týká nás. S přáteli nespíme, abychom si nepokazili přátelské vztahy.

     O něčem jiným je to s milenci. Milenec nemusí bejt zákonitě přítel. Milencům lžeme. Milence podvádíme. S milenci spíme. Milenci mají výsadní postavení v našem životě, ale na žebříčku jsou níž, než přátelé. Protože se počítá s tím, že milenci odejdou. Milenecký vztahy se omrzí. S milencem se můžeme pohádat. Milenec si může najít starší a vyzrálejší milenku. Milenec si může najít mladší a blbější milenku. Milenec, zkrátka, může leccos, co vám neudělá přítel. Milence potřebujeme vidět častěji, než přátele, když nevidíme přátele rok, v podstatě se nic neděje, víme, že tam jsou a že jsou přátelé. Když nevidíme milence měsíc, stejská se nám. Víme sice, že tam někde je, ale nevíme, jestli je tam pořád jako náš milenec, nebo jako milenec někoho jinýho. Ve vztahu k milenci je napětí, který je jedinečný ve vztazích a není to erotický napětí. Je to strach, že nás opustí. A proto někdy opustíme my jeho dřív, než to udělá on, abychom nebyli za blbce. Z opuštěnýho milence se vzácně může vyvinout přítel. Rodina z něj může bejt taky, když si vezme vaši sestru. Potom byste ale byli nejradši, kdyby se zařadil do nejpočetnější skupiny lidí a to jsou lidé neznámí.

     A všecko ostatní, co jsem ještě nevyjmenovala jsou známí. Známý můžeme mít v telefonním seznamu a nemusíme. Pokud má známý štítek VIP, je nám zřejmě velmi prospěšný. Známý ale je většinou prospěšný za flašku. Nebo jinej prezent. Známýho pozdravíme, když ho potkáme cestou do sámošky, nebo na plovárně. Na plovárně s nim dáme pivo, protože je vedro. Nemáme si s nim moc o čem povídat, ale moc nám to nevadí. Nevadí to ani jemu, protože se s náma v podstatě moc bavit ani nechce. Většinou to doma okomentuje, že potkal toho pitomce, toho, víš, jak nám sehnal tu vanovou baterii na chalupu. V podstatě by se vůbec nic nestalo, kdyby známý byl neznámý, akorát, že se to tak nějak schumelilo a někdo nás představil.

     Jo, zapomněla bych. Úplně výjimečná kategorie lidí je osudová láska. To je někdo, koho nemusíme mít v seznamu, ačkoliv ho hodně dobře známe. Může to bejt přítel, ale děsně rádi bychom s nim spali. Může to bejt prostě kdokoliv, snad raději s výjimkou rodiny, i když i takový případy jsou v dějinách popsaný.

     Nepřátelé, to je velmi zajímavá kapitola. Nepřátelé jsou buďto přirození, nebo vyvrbení. Přirozenej nepřítel je člověk, se kterým se nesnášíme bezdůvodně, prostě si nesedneme. V tom případě není vyloučený, že se z něj postupem času stane přítel, když zjistíme, že není důvod ho nesnášet (pokud on to zjistí taky). Vyvrbenej nepřítel se vyvrbil ze známýho, nebo z kamaráda, nebo z přítele, nebo z milence. Stupeň naší nenávisti k němu je přímo úměrnej stupni naší bejvalý náklonnosti k němu a tomu, jak moc se proti nám provinil. Známej, kterej nás pomluví u jinýho známýho je malej nepřítel. Přítel, kterej nám nevrátil půl milionu je velkej nepřítel, pokud nám je nevrátil záměrně.

     Nakonec bych měla ještě zmínit, že existuje zcela nepatrné promile lidí (matka Tereza, lady Di, já), který jsou skoro svatý.