řeční v ní: jen se tu poohlédnu

dálka je jen tam

vrátíš se a vratko bude z tebe

zase mimo: do otevřených úst

vtékají zamořené rány

— jsem tebou znečištěná  řeka

                /dnes už v uzavření/

o večerech přikleká k mým snům vypravěč; bájí

o tom, jak vytykat minulosti

a vyostřit vyvřeliny, kde sesedají do tlumené tmy

až pak zčernají

mám vztek na sebe samu

čísi hlas pořád pozapomínal

a já: v zádech napěchovaný strach

vypravěč se odloudal a ještě vlál

: vystavila kapli a já – jen se v ní smočila

řeční si v ní a čnění přes oči visí

malé v nic odříkání

až se vrátíš po té dálce,

a vratko se bude ozývat ze slov -

                to pak jsme už v ústí

zapomenuli na zpustlé moře

nevím jak vymluvit se na tvou

pověst muže