O žních

Na poli za zahradou

   kombajny se pasou.

Obrovskou hubou bezertou,

   s čelistmi kovovými,

zakusují se do plání

   zvlněných, zlatých klasů.

    Tu chlebodárnou krásu

     nic před nimi nezachrání.

S nenasytnými chřtány,

   s jícny bezednými

      cpou se a cpou ......

   a nepřestanou,

       dokud jen strniště nezůstanou.

Kombajny

       s metabolismem bleskovým

       hned "druhou stranou" vychrlí

       hromadu exkrementů.

Traktory

      – úlisní přisluhovači –

       po boku pánů svých se drží,

       oči jim chamtivostí hoří,

       když shromažďují si v náručích drobečky

           – zrníčka z hostiny té žňové.

Je po všem

     – na polích vyžraných

        kobylky se prohání

        a cvrčkové .....

        tklivě fidlají do srpnových nocí.

.......... než přijedou další "mocní",

      půdy úrodné se zmocní

      a naruby ji obrátí.