V trvalkových záhonech

 

V trvalkových záhonech po chvíli

Lehounce mží, prší, prší si

 

Mluvil jsem s duchem rostliny

S květinou veškerého deště -

Má hustou přízemní růžici -

A na líci, své vnady svírá

Ještě s odchodem teskných kapek -

své květy plačíc uzavírá

 

Venku mží  -

 

A jeden osamělý strom na dvorku,

určitým způsobem cítí

zodpovědnost za ochranu okolních,

velmi mladých stromků,

když se na ně smršť ledových kapek řítí.

 

Venku prší -

 

To už je poměrně vyspělá emoce,

když dřevorubci porazí první strom v lese,

ví o tom celý les a těžko vše nese.

(Zvláště když jsou Vánoce)

 

Venku mží -

 

Ale já mluvil s duchem rostliny -

V trvalkových záhonech -

V bleděmodrém svetru -

 

Prožívám s ní radost z větru

 

 

 

 

 

 

---