Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Eutanázie

11. 01. 2001
3
0
10673
Autor
Rozervanec

Zlatí písmáčci. Obracím se na vás se žádostí o vaše názory na téma "eutanázie - ano či ne". Mám v této otázce celkem jasno, nechci tedy žádné přesvědčování či ovlivňování, jen chci znát vaše názory. Všechny názory. Tak se, prosím, do toho dejte.
vedec
04. 10. 2005
Dát tip
Položme si základnú,prísne vedeckú otázku:Môže smrť zbaviť človeka utrpenia? Za akých podmienok ?

vedec
04. 10. 2005
Dát tip
Boh.

Cichlasoma
22. 02. 2005
Dát tip
No, nevim, jestli tohle prastary forum ještě nějak „funguje“, ale zkusím se k něčemu vyjádřit a na něco se zeptat. Mám za to, že u nás musí pacient v nemocnici s každým úkonem souhlasit, tj. každý může odmítnout, lékař ho v tom musí poslechnout, snad až na případ, kdy byl dotyčný zbaven svéprávnosti, nebo není plnoletý. Pak je ovšem pasivní euthanasie tj. nenasazení všech prostředků nutných k přežití zcela legální. (Pletu se nějak?) Nejsem si jist, jak je to s povinností lékaře přerušit na přání pacienta nějakou léčbu, kterou tento před jejím začátkem odsouhlasil, nebo která byla započata, když nebyl při vědomí. Myslím, že revers může podepsat a odejít z nemocnice kdykoli kdokoli, kdo je toho schopen. Ale s tím vysazením jedné konkrétní procedury nevím. Vyznáte se v tom někdo? Obecně mé názory k euthanasii a legislativě: jak říkám, pasivní euthanasie u nás podle mě legální v zásadě je a myslím, že by legální být měla ve všech podobách, tj. i u toho přerušení jednoho životně důležitého aspektu léčby. Jako není možné někoho nutit jíst, není možné ho ani nutit něco polykat, přijímat něco nitrožilně apod. Pokud jde o euthanasii aktivní, tj. podání smrtící látky, tj. asistovanou sebevraždu u smrtelně nemocných: Myslím, že zákon rozhodně nemůže někomu přikazovat, aby zabránil jinému si smrtící tabletku vzít. Taky zákon těžko může někomu přikazovat, aby druhému, který si to přeje, sám píchnul nějakou injekci, nebo mu ji i jen poskytl. Myslím, že jediný problém na poli legislativy tu je v tom, kdy má a kdy nemá být trestně stíhatelný ten, kdo sebevrahovi smrtící prostředek poskytnul (aniž by k tomu byl nucen). (Jako ona „asistence“, myslím, stačí prostě poskytnutí příslušné tabletky či injekce dotyčnému, spolknout či píchnout si ji dokáže v drtivé většině případů sám.) Člověk který jed poskytne samozřejmě vůbec nemusí být lékař, není to ale samozřejmě ani přímo „kat“, jak tu někdo psal. Je to prostě někdo, kdo pomohl dotyčnému realizovat sebevražedný úmysl. To je trestné a legalizovat euthanasii znamená učinit to v některých specifických případech legálním. Tj. v případech, kdy dotyčný je nemocný, má malou šanci na vyléčení, opakovaně vyjadřuje přání zemřít. Kdo mu dodá smrtící látku, musí tedy mít potvrzení o jeho opakovaném přání a asi potvrzení lékařů, že naděje na uzdravení je malá. Ano, já jsem pro to, aby bezúhonnost toho, kdo látku poskytne, byla přinejmenším v těchto případech zaručená. Je samozřejmé, že jde vždy prostě o sebevraždu, jde jen o to, že spolehlivé a rychlé jedy jsou zvlášť v některých situacích obtížně dostupné a rozhoduje se tu, jestli (kdy) trestně stíhat toho, kdo ho prostě sežene tomu, kdo o to žádá. Osobně si myslím, že kriminalizace toho poskytnutí prostředku je ostatně vždycky trochu problematická, toho, kdo prodá (nebo prostě přinese) sebevrahovi žiletku či provaz, také nelze stíhat, což je ale v zásadě asi tím, že ten může vždycky tvrdit, že nevěděl, k čemu to dotyčný chce použít. To, co tu (krom jiného) presentoval Bříza, totiž že každé přání zemřít (zabít se) je projev nemoci, kterou je třeba léčit a že tudíž takové přání nikdy nelze brát vážně (možná to trochu překrucuju), mi přijde nelidské. Brát někomu svobodu, když neohrožuje bezprostředně své okolí, je pro mě vždy krajně problematické. Myslím, že žádný titul a žádné vzdělání k tomu neopravňuje. Snad v případě některých psychotiků to dokážu ještě pochopit, u lidí, kteří jsou evidentně „mimo realitu“. Ale je to těžké. Ono chtít lidem pomáhat tak, že jim zabraňuju dělat to, co dělat chtějí, pomáhat jim proti jejich vůli, může být motivováno sebekrásněji, ale je to vždy přinejmenším velmi diskutabilní. Je to tak trochu hraní si na Boha. Svoje důvody, proč s jejich rozhodnutími nesouhlasím, jim mohu samozřejmě vždy předkládat, ale to je tak všechno. Proto mě na zde proběhlé diskusi trochu zaráželo, jak se někdy málo rozlišuje mezi tím, co kdo považujeme za obdivuhodný, příkladný, „autentický“ čin a co by podle něho mělo být legální. To přece nikdy nemůže ani zdaleka splynout a myslím, že „právo“ na sebevraždu je věc, na které se to právě ukazuje velmi ostře – myslím, že legislativně je nezpochybnitelné, jakkoli metafyzicky či teologicky může být něco takového velmi problematické, resp. podle někoho absolutně neexistovat (to je složitá otázka k neukončitelným diskusím, každý s tím spojená rizika eventuelně ale nakonec podstupuje sám za sebe, samozřejmě.). Já pocity těch, kteří říkají, že na sebevraždu člověk z vyššího (či „absolutního“) hlediska“ nemá právo, celkem chápu, byť je to jistě v jednotlivých případech složité, ale jako principu tomu rozumím (ovšem s tím, že drtivá většina stejně páchá pomalou sebevraždu tím, jak žijou a tak). To si ale všechno každý zodpoví po smrti. Když ovšem někdo chce na základě svého přesvědčení zavádět zákonem vynucované bránění v sebevraždě, přijde mi to hrozné. Osobně mám za to, že z absolutního hlediska není žádná zásluha samo o sobě vydržet tak dlouho, dokud mě přístroje dokážou udržet, eventuelně ani to vydržet, dokud srdce nedotluče samo. Myslím, že záleží, jak ten nastavovaný čas člověk využije – tak mu může prospět, nebo asi taky naopak spíš uškodit. Když si někdo toužebně přeje umřít, tak si tu smrt tak nějak „psychosomaticky“ jistě přibližuje a nevím proč by z absolutního hlediska mělo být vždycky lepší například trávit dlouhý čas jen toužením po smrti než si ji přivodit razantněji, ale zato třeba nezahořknout. No, nějak jsem se rozepsal, zčásti jsem jen jinak opakoval, co tu už padlo, tak se omlouvám, ale chtěl jsem nastínit, v jakym to vidim kontextu. C.

Ald
08. 05. 2004
Dát tip
urcite jo.dustojnejsi zemrit v klidu a bezbolestne.kdo cloveku chce branit v dustojne smrti, neni podle me clovek.at ho k tomu vede jakakoliv vira, ci presvedseni

Hanca
20. 11. 2003
Dát tip
Jo, to je fakt těžký, je to věc názoru. Ráda bych pomohla někomu, kdo je na tom fakt zle, třeba když má rakovinu, ale prostě to cítím tak, že já nebo kdokoli jiný z lidí nemá právo brát život jinému člověku. To může udělat jen něco, co je nad náma, víš zneužít se může úplně všechno a tohle.... Něco jiného je tráva nebo jak píšeš partner jiného pohlaví, s tím souhlasím ale vzít někomu život, to je proti přírodě. Sorry, ale takhle to cítím a nikdo mi to nevymluví.

S
14. 11. 2003
Dát tip
Tak jsem se dival, co jsem sem psal pred casem, a chtel bych se trosku poopravit, tedy dost radikalne... Predevsim je to muj soucasny pohled na cloveka - clovek ma ruzne ukoly a poslani a jedno z nich, to nejdulezitejsi ze vsech, je dobrat se sama sebe. V ruznych dobach se tomu rikalo ruzne - svatost, osviceni, prohlednuti, zmrtvych vstani. Rika se, ze "Kdo nezemre jiz za sveho zivota, ten ztrati/zkazi vse ve chvili, kdyz zemre!" Utrpeni je jednou z cest, jak dojit vlastni dokonalosti - neni z nejprijemnejsich, ale v nekterych pripadech je NUTNE. Eutanazie se obraci k tomu cloveku, ktery jeste neprosel mystickou smrti - a kteremu beztak neni pomoci. Tim, ze v takove chvili cloveka zabijeme, tim mu prokazeme vlastne sluzbu medvedi! Jina vec je pomoci mu v utrpeni - napr. leky, nebo i jinak, ale zabitim nikomu nepomuzeme...

Hanca
11. 11. 2003
Dát tip
Můj názor na toto téma je takový, že nikdo nemá právo brát někomu život, i když on o to výslovně požádá. Život je dostkrutý, tuhle záležitost si musí vyřešit každý sám, ale myslím, že nikdo nemá právo sáhnout si ani na život vlastní, jsme tady na světě, proto abychom nějak exitovali, je to šíleně kruté, když je někdo opravdu nemohoucí, musí to být naprosto nesnesitelnáná situace, přesto přes všechno si myslím, že tohle za nás musí vyřešit příroda, vždycky se dá všeho zneužít a zahrávat si se životy lidí? to je moc!!! Sice faktem je, že trpícímu a trápícímu se člověku by eutanázie pomohla, ale ze zásady jsem proti tomuto, jsem i proti trestu smrti, tohle musí vyřešit něco, co je nad námi, tedy pokud něco je. Jsem na pochybách ...???????

Bacil
11. 11. 2003
Dát tip
Proklí, já Tě varoval :-))

Prokletí
11. 11. 2003
Dát tip
Baci, vim ;o)))) reb - marný, jó marný ;o))) Majte sa skvelo m.

Bacil
10. 11. 2003
Dát tip
Zákony u nás fungují bohužel sice líp, ale i tak dost mizerně. A ono to zneužití nemusí být hned evidentní. Jednou se to povolí a začne se to týkat jen "jasných případů". Pak se jednou řekne - "tenhle případ je hraniční, no ale vezmeme ho taky"... a tak dál, nepozorovaně se ta hranice bude posouvat... teď hovořím jako odpůrce euthanasie, kterým ve skutečnosti nejsem (ale nejsem ani příznivcem, prostě zatím nejsem přesvědčen o tom, ani o onom) - jen naznačuji.

Prokletí
10. 11. 2003
Dát tip
ali: Pseudopřednáška mě znechutila a myslím, že i asi třetinu počátečních lidí, kteří se odhodlali neuprchnout před koncem taky. Osobně jsem proti eutanázii, ale dotyčná paní profesorka podávala tak šílěné a zkreslené informace, že jsem měl jedinou možnost - překousnout to v sobě a eutanázii hájit. Hodně zklamání. Zajímavé byly informace o počtech a postupu přadů v Belgii, ovšem ty v konfrontaci s pekelně subjektivním podáním přednášející nepřinesly moc. Psychopate: případů žádostí o eutanázii lidí trpících nesnesitelnou fyzickou bolestí tak, jak ji líčíš je třeba v té Belgii 37 procent ze všech žádajících - co Ty na to? ;o) rebecco: Ono se moc nemluví o tom jak Vláďa Leninouc putoval coby "vánoční balíček" zapečetěným vagónem do Rus ;o) Mějte se, nepřišli-li jste, snad ani nelitujte ;o) m.

Prokletí
06. 11. 2003
Dát tip
Dávám vědět na poslednú chvilu, ale všem Brňákům či odjinudvším, co můžou, ale dnes večer přednese prof. Mudr. Marta Munzarová (vedoucí katedry lékařské etiky na LF MU) přednášku na téma Evropa a eutanázie: dějiny a součanost jedné otázky. Všichni zváni - Filosofická falulta MU v Brně, Arna Nováka 1, blok C, učebna 12; 18:20 Můžete-li přijďte, ořednáška je plánována na hodinu, dále pak diskuse ;o) m.

Bacil
06. 11. 2003
Dát tip
Proklí, asi mi to nevyjde - i když já jsem přednášky paní profesorky na toto téma zaznamenal už za studia :-) Snad by bylo dobré upozornit, že pohled paní profesorky nejen na euthanasii je velmi konzervativně křesťanský - to neberte jako mínus, jen jako konstatování. Já se s ní znám, s jejím synem jsem chodil na základku do třídy (žije teď v USA, má sedm dětí a je lehce nešťastný z toho, že Kaliformie je příliš načichlá evropským liberalismem :-)) ) - jsou to všichni ohromně hodní lidé, ale s tím zaměřením se u nich zkrátka musí počítat (a opět zdůrazňuji - nemyslím to naprosto ve zlém).

Prokletí
06. 11. 2003
Dát tip
Baci, mě jen napadlo, že by někdo rád slyšel, co si o tom myslí hafo dle mojho ajímavých lidí Díky za info ;o) m.

Prokletí
06. 11. 2003
Dát tip
Taky myslim, že přednáška nedá rozhřešení, ale dojdu si podlechnout, co si leckdo myslí. Mám na eutanazii svůj názor, který tu dávat nemá zmysel ;o) m.

Bacil
06. 11. 2003
Dát tip
Proklí, šak já vím, já jsem to chtěl spíš jen upřesnit - aby ti lidi, co tam případně půjdou, tušili, co je čeká :-)

alina
06. 11. 2003
Dát tip
no, Proklíí, esi tam pujdeš, docela ráda bych pak od Tě slyšála nějaký reference, ju, prosííím ;) .......kuju ;)

Kačírek
04. 11. 2003
Dát tip
Mám dojem, že by bylo dobrý nějakým způsobem to povolit, ale pravdou zůstává, že vše lze zneužít. Tak nevím...

palivec
01. 11. 2003
Dát tip
Eutanázie je na hovno.

palivec
01. 11. 2003
Dát tip
A avíza jsou taky na hovno.

clovrdik
31. 10. 2003
Dát tip
ANO

Knihovník
30. 01. 2002
Dát tip
ano, na 98% se připojuji k Robynsonovi . (nějakou rezervu je dobrý si nechat ;)

kulkař
19. 01. 2002
Dát tip
Pokus

Robynson
19. 01. 2002
Dát tip
Dobrý pokus

Robynson
30. 12. 2001
Dát tip
Ke svobodě rozhodně eutanazie patří.Je hrozné spíše to, že se lidé o takové věci vůbec dohadují. Jako nějací otroci, kteří chtějí v neděli mrkev navíc. Buď je to můj život se vším všudy, nebo ať si ho vezme ten kdo si naň činí nárok :-))

alina
14. 11. 2001
Dát tip
....já jen zpětně jedno avízko.....

dave_page
08. 11. 2001
Dát tip
to Erendis >> ohledne sebevrazdy a zbabelosti - jde take o to kdo ten sroubovak do te zastrcky strci. Pokud ho tam soupne otec nekolika deti, pak se jedna o zbabelce. Pokud ale ztratim chut k existenci, pak je lepsi nikoho neotravovat svym zjevem. Pro me osobne jsou problemy spise vyzvou, ale kdyby... K te posledni tve otazce - doufam ze bych nasel dostatek odvahy a svolil k me "porazce", hodne jsem o tom v posledni dobe s par kamaradama premyslel a fak jsem se "modlil", kdyby k takove situaci doslo, abych mel moznost e~ nebo abych mel dost sil na sebevrazdu. Nedokazu si predstavit sam sebe na hadickach a ztrapene pohledy blizkych. kdovi, ....:-(

Erendis
07. 11. 2001
Dát tip
Rozdíl mezi eutanázií a sebevraľdou je zřejmně v tom, ľe sebevraľda bývá z větąí části kvůli psychickým problémům a člověk ji "provede" sám. Eutanázie je způsobena větąinou fyzickou bolestí a provádí ji lékaři. V tom je jeden z hlavních důvodů...jak moc dobrovolné to přání je...jak zabránit zneuľití...a samozřejmně Co lékařská morálka a Hippokratova přísaha? To je problém z hlediska "vykonavatele" Samozřejmě je otázkou kdo má právo ukončit ľivot...i kdyby svůj vlastní. Dál bych tak úplně neslučovala sebevraľdu a eutanázii...sebevraľda(neříkám ľe je to ąpatná věc), ale sebevraľda jako řeąení problémů je blbej způsob. Potom nejsou zbabělci ti kteří nedokáľou ten ąroubovák do té zásuvky strčit, ale ti kteří ho tam strčí...protoľe jednoznačně utíkají před zodpovědností. Na kaľdý problém existuje aspoň částečné řeąení i kdyľ třeba není vidět. Při Eutanázii utíkáme před bolestí...větąinou...a ta často můľe v onu chvíli být skutečně neřeąitelná. Potom záleľí na vůli toho člověka...ale kdo má rozhodnout co je "dobrovolně" kdyľ je ovlivněn bolestí...co kdyľ se den poté najde lék na jeho boles a on můľe přinést světu mnoho dobra...nevím, určitě jde o konkrétní případy a globálně se to říct nedá...a kdyľ uľ jsme u toho...CO VY OSOBNĚ? CO KDYBYSTE BYLI NA MíSTĚ TRPíCíHo?

Bezejmenny
31. 10. 2001
Dát tip
Nemyslím, že ten, kdo se chce zabít, nezbytně k tomu potřebuje pomoc někoho jiného. Pokud ano, je to slaboch, který by se k tomu sám zřejmě nikdy neodhodlal, a eunthasie je v tom případě cosi jako vražda. Podle mě jsou důvody společenského odmítání sebevraždy dané křesťanskou tradicí.

Dalmatika
31. 10. 2001
Dát tip
S eutanázií je trošku problém. v zásadě souhlasím se vším co tu bylo uvedeno. Ani zvíře se nenechává zb¨ytečně trpět, tak proč by to měli podstupovat lidé, jimž už není pomoci. Pokud je lékař ochoten to udělat. Ale co když vás srazí auto(například) nemůžete hýbat vůbec ničím a nemůžete ani mluvit? Jak dáte světu najevo, že chcete umřít? Vaši blízcí vás utratit nenechají protože vás samozřejmě milují a nechtějí vaši smrt. No ale co vy? Nic nenadělát, jen se pomalu zblázníte. Eutanasie? Určitě ano. Ale kdo ji provede? Zřejmě lékař. Kdo ji ale navrhne, když člověk kterého se to nejvíc týká nemůže?

Vole
30. 10. 2001
Dát tip
Pre mna je to asi jedna z mala veci, v ktorych jasno mam- ANO takisto neodsudzujem cloveka ktory spacha samovrazdu- vseobecne, nie v pripade nevyliecitelnosti, kazdy by mal mat PRAVO o sebe rozhodnut, tu nejde o zabijanie ludi, tu ide o to pravo rozhodnut o sebe a o osobnu slobodu Ten kto je presvedceny o nespravnosti takeho to cinu tak to nespravi, nebude s tym suhlasit. Naproti tomu ja by som tozase spravil a nemat na to pravo by bolo velmi velmi zle. Zacal by sa nedobrovolny zivot a nie je daco take strasne? Preto suhlasim

Jesterka
12. 09. 2001
Dát tip
Každej má právo volby,tudíž ano.

bishak
12. 09. 2001
Dát tip
eutanázie ANO

Pepe
12. 09. 2001
Dát tip
Je-li ta eutanázie dobrovolná :o) tak samozřejmě ano. Kdyby ten člověk mohl, zabije se sám, co je na tom? Smrt je naprosto přirozená. Když člověk zašlápně mravence, taky o tom nediskutuje. Proč by "nezašlápl" někoho, kdo to chce? Vždyť je to téměř to samé...

S
04. 09. 2001
Dát tip
Naprosto souhlasím s rebeccou13 - chtěl jsem napsat doslova totéž. Eutanázie - to je příležitost pro ty, kteří už nemají ani sílu přilézt k libovolné elektrické zásuvce a strčit do ní šroubovák. Takže se na to dívám takto - kdo říká eutanázii ne, říká vlastně každému, kdo o ní žádá následující: "Ty idiote, jestliže nejsi schopný se zabít sám, jestli už se ani k té zásuvce nedoplazíš, tak už nemáš právo vůbec na nic a nic jiného než tu bolest co teď máš si nezasloužíš." Právě proto je eutanázie pro lidi zcela nemocné - ty nepohyblivé - protože normální člověk ty dva metry k zástrčce vždycky doleze - a jestli se mu nechce umřít, tak tam ten hřebík nestrčí, tím je moje krytérium dané - jenže když už nemáte ruce a nohy - tak vám nic jiného než milosrdenství bližních nezbudu. Takže Ano eutanázii.

Peťka
04. 09. 2001
Dát tip
Myslím si, že většina z názorů výše uvedených je čistě filozofických (filozofovat se dá o všem, realita bývá jiná...). Nikdo jsme asi nezažili pocit lidí, kteří trpí (ať už jakkoliv) tak moc, že už prostě nechtějí žít... Mají právo odejít ... Každý má to právo... A nikdo nemá právo je soudit nebo jim to zakazovat. Lékaři můžou měřit venkovní bolest, ovšem nemůžou změřit bolest vnitřní a natož bolest duše ... Necítí to, co cítí pacient ... Myslím, že kdyby kterýkoliv člověk (podobně jako u dárcovství orgánů) měl ve svém životě možnost vyjádřil touhu, že s tímto souhlasí a v případě, že nebude moci říct sám - tak dost, už dál žít nechci - uvedl někoho (nejbližšího) jako zmocněnou osobu, bylo by to tak nejlepší .... Člověk, který toho druhého miluje, nikdy nedopustí, aby zemřel aniž by to bylo bezpodmínečně nutné. Jinak v zásadě říkám ANO, každý má na to právo ... (ovšem jejich ošetřující lékaři? ... kdo ví ...)

Piži
27. 06. 2001
Dát tip
Jsem pro euthanasii. Nesouhlasim ovsem s nazorem, ze by na ni mel mit nemocny nejake pravo. Nikdo nema pravo nutit nekho druheho aby ho zabil. Ale pokud je nekdo ochoten ukoncit trapeni druheho a onen druhy s tim souhlasi. Jsem pro.

Ald
07. 06. 2001
Dát tip
ANO - kdyz je nekdo tak nemocnej, ze se nedokaze ani sam zabit, musi mu nekdo pomoct

FLO
01. 06. 2001
Dát tip
Ženatej: Jo. Když víš, že ten člověk odešel v pohodě, bezbolestně a bez utrpení.

Ženatej
31. 05. 2001
Dát tip
Kalinka: No, a pak by už to utpení skončilo, všem by tak nějak odlehlo a zase by na světě bylo docela fajn?

kalinka
30. 05. 2001
Dát tip
ženatej: nám - myšleno nám všem - rodině jako trpícímu celku. Víš, ono to bolí celou rodinu, a trpí všichni stejně, když se maj rádi!

Spvrivs
24. 05. 2001
Dát tip
FLO: No já to navrhuju hlavně těm, co v dané chvíli nevěří (věřícím nemá smysl to doporučovat). Uvědomuju si, že by to u mnohých znamenalo zpronevěření se vlastním zásadám, ale pokud se podaří víru vybudovat, tak je to hned pro toho člověka lepší. No a to právo na smrt, tady bych trošičku "prrr". U většiny právních úkonů je možnost návratnosti, zrušení, nebo aspoň nápravy, ale u smrti ne. Jasně, podle ateistů to je tomu mrtvému už jedno, ale co když po smrti skutečně ještě něco je a ten chudák by se pak chtěl vrátit (což sice není pravděpodobné, ale co kdyby (kdyby se dejmetomu dostal do pekla)?)? A ještě jeden argument proti: Dalo by se toho zneužít, a to je pak těžké dokazování, jestli to byla eutanázie nebo vražda.

FLO
23. 05. 2001
Dát tip
Spvrivs: Jasně. Beru to, že někoho utěšuje Bůh v nejhorších chvílích, vážně to chápu. Ale co teda ti, co v Boha nevěří? Přijdou o nárok na důstojnou smrt a to je nefér. Člověk by měl mít právo na smrt! Sakra, co je to za společnost, kde nemůžem rozhodnout o tom, jak a kdy chceme zemřít?

Spvrivs
22. 05. 2001
Dát tip
Všici: Ehuf... už je tady toho tolik, že to nezvládnu pročíst, takže se nezlobte, jestli budu někoho opakovat. Mně se eutanázie nelíbí. Nejsu ani tak proti sebevraždě, ale chtít se nechat zabít někým jiným, to není moc korektní. Jak k tomu ten chudák doktor přijde, aby se dopustil takového hříchu a porušení Hyppokratovy přísahy? Ono to je ale složitější. Co s člověkem, který už nemůže nic dělat? Sám se trápí a působí zbytečné komplikace i ostatním. Je to skutečně těžké. Já bych nabízel alternativu. V období koncové beznaděje bych doporučil Boha, víru - modlitby za brzké ukončení trápení. Pokud Bůh je, tak vyhoví (protože dál trápit obráceného člověka nemá smysl), pokud ne, tak to aspoň zkrátí čekání a dodá vnitřní klid.

Wopi
21. 05. 2001
Dát tip
Tyhle diskuse nikam nevedou, protože obě strany mají kus pravdy. Chápu většinu argumentů obou stran.
Jen mě silně mrazí z toho klasického lékařského nadhledu. Promiň, Břízo, ale Cava (nebo kdo) má pravdu, stále ještě jsou bolesti, které ztlumit nedokážete, jakkoliv se tváříte, že ano.
Moc se mi nezdá ani to věčné "dnes neléčitelné může být zítra léčitelné". Ty, kteří jsou ve stádiu, kdy už dostávají jen morfium, by už nezachránilo, ani kdyby dnes někdo objevil lék, protože než projde všemi testy... A kdybych i tohle nakrásně přešel - tak vážná poškození CNS jsou nevratná, ne?

Ale ještě horší než euthanasie na žádost nemocného je jiná věc, kterou stejně nelze řešit: skutečnost, že dnes abych se modlil, kdyby mě na dálnici někdo (nedejbůh) nabral dvoustovkou, abych byl mrtvý na místě a má tělesná schránka nesloužila nikomu k poklepávání na rameno, jak ji dokázali řízeným dýcháním držet dva měsíce, než utichly poslední impulsy v rozmláceném mozku. Protože to by mohl být strašlivý očistec - o to horší, že nelze ani hlesnout...

Ještě jednou se omlouvám Břízovi, nechci šít do něj, jen mě vadí lékařský pokrok za každou cenu.

Wopi
21. 05. 2001
Dát tip
Ale stejně se dohadujeme o ničem, protože ten fakt možného zneužití tu také je - a prostě je to stejně v podstatě neřešitelné. Ksakru.

Petula
21. 05. 2001
Dát tip
A já [JEN ZA SEBE!!!] říkám, že než ten očistec a martýrium, o kterých píšeš, Wopi, tak bych skutečně raději tu dobrovolnou smrt. A sebevražda? Co když se zmrzačím a přežiji??? Pak budu umírat ještě hůř, ale skoro stejně dlouho. Fuj. Znám i takový případ. To skutečně NE! Pokud již odejít "násilně", tak alespoň čistě.

Bóďa
18. 05. 2001
Dát tip
NE Nemůžu rozhodovat o životě a smrti člověka, i když je v bezvědomí, nebo klinické smrti. Chci za ním chodit do poslední chvíle, sedět na jeho posteli, držet ho za ruku a doufat...... V zázrak? Třeba. A obráceně? Pokud budu při vědomí, budu bojovat a věřit a doufat. A pokud nebudu? Kdo má právo dát pokyn k mé smrti? Někdo, kdo mě nemá rád a čeká třeba jen na dědictví? Ten řekne ANO. A někdo, kdo mě miluje? Ten za mnou bude do poslední chvíle chodit, držet mě za ruku a doufat...A řekne NE. Tak kdo to rozhodne?

Kašika
18. 05. 2001
Dát tip
Bóďa: Ano, takhle to i bylo.....Na tohle jsem myslela, když...:-(( Už mě ani nepřekvapuje, že tu vyjadřuješ mý pocity, zkrátka mi vidíš do hlavy. I když - mám přece jenom dilema - za někoho jiného bych nikdy rozhodnout nedokázala, i kdyby to bylo tisíckrát jeho přání ( a Jirkovo bylo )...Jak bych, kdyby mi to nemohl dát jasně najevo, poznala, že už nastal ten čas, že se pro něj život stal nesnesitelný?? Ne, nedokázala bych to...Ale - co kdybych to byla já, napojená na nějakých přístrojích, neschopná dát komukoli nějaké znamení, nepohyblivá, nemohoucí, ale s hlavou jasně myslící, a s příšernými bolestmi? Chtěla bych umřít? Doufala bych? Nevím............

Bříza
18. 05. 2001
Dát tip
Milý Anonyme: není pravdou, že uzákonění Euthanázie v Holandsku nemá za následek katastrofální problémy. Již za tak krátkou dobu - dříve tolerovaného, nyní zákonem povoleného provádění euthanázie, narůstají počty jejího provedení geometrickou řadou - a to jde pouze o euthanízii "oficiálně" provedenou dle zákona - tu provedenou v případech sociálně izolovaných a rozhodnutí neschopných jedinců jaksi "pokoutně" nikdo neregistruje v žádném státě - tedy ani v Holandsku. I za tak krátkou dobu však lze odhadnout, že jisté - nezanedbatelné - procento pacientů takoto "ošetřených" sešlo ze světa v podstatě z ekonomických důvodů. I holandský - tak jako každý jiný - způsob organizace zdravotní péče totiž motivuje "poskytovatele" k úsporám ... Z tohoto hlediska se úroveň vyspělého Holandska jeví spíše jako největší pokrok v procesu dehumanizace v rámci globálních ekonomických procesů, kde se úcta k životu prostě ekonomicky nevyplácí a tedy musí ustoupit. Osobně doufám, že k něčemu podobnému u nás NIKDY nedojde !!!!!!! Euthanázie je zbavení se obtížných a drahých bezbranných nemocných - nic více a nic méně !!!!!!!

Print
18. 05. 2001
Dát tip
Bříza.... AMEN!!! Než eutanázii, pak raděj sebevraždu! Na vlastní svědomí...a dřív, než "musím"... *!

Laďa
18. 05. 2001
Dát tip
No asi musim souhlasit s Printem. Pokud člověk nemá tu sílu, aby odešel vlastní rukou, pak není na smrt připraven.

Petula
17. 05. 2001
Dát tip
No, vidím, že až vlastní pocity či zkušenosti s nejbližšími mohou dát pádné argumenty či podnět ke změně názoru. Je to sice asi tak, jak píše Anonym, ale kdybychom čekali, až to u nás bude "jako v Holandsku", tak bychom se asi nedočkali. Je plno oblastí, kde je třeba "tlačit na pilu" a tohle je, podle mne, jedna z nich! (-_-)

Anonym
15. 05. 2001
Dát tip
Jsem jednoznačně pro legalizaci aktivní dobrovolné eutanázie, ale myslím si, že na to naše země (s ohledem na současnou situaci ve zdravotnictví ) ještě není připravená. A proto ano, ale ne ted a tady. Holandsko je ve všech sociálních sférách jednou z nejvyspělejších zemí světa (né-li úplně), a proto si může dovolit učinit tak závažný a v mnohém zlomový krok, aniž by to mělo katastrofální následky (mezi námi, je akt. dobr. eut. v Holandsku provozována už desetiletí, ale až nyní se upravily zákony tak, aby této praxi vyhovovaly).

FLO
14. 05. 2001
Dát tip
Víte čeho se nejvíc děsím? Až na tom budu tak blbě,že se nebudu moct ani zabít a budu trpět.Toho se bojím nejvíc. Že to za mě nikdo neudělá,že mě v takové situaci nikdo nesejme.Ale kdyby to po mně někdo chtěl, tak to pro něho udělám a zákony mi můžou...víte co.

vulpecula
11. 05. 2001
Dát tip
Ano Vám co říkáte ne Z osobní zkušenosti, umíral mi otec na rakovinu plic, nádor se už nedal operovat, léčba chemoterapií vyvolala prudkou, životu nebezpečnou alergii a ozařování začalo vyvolávat vysoké teploty a rozpad červených krvinek.... Poslední tátův měsíc vypadal tak, že kvůli metastázím nechodil, nebyl schopen sám se ani napít, každou hodinu bral morfium, které už sotva zabíralo a dávky byly tak vysoké, že své okolí téměř nerozeznával, když přestávalo účinkovat hlava se mu vyjasňovala, ale bolest se s tím stupňovala k nesnesení... Z člověka, kterého sem milovala byl trpící tvor, který neměl naději, že se uzdraví, z původních tří až pěti let, které mu lékaři dávali na počátku léčby byl půlrok... nikomu bych nepřála ten půlrok ani v pozici, kdy jsi vedle člověka, kterému nedokžeš nijak pomoci...

Ženatej
11. 05. 2001
Dát tip
Vulpecula: a Tvůj otec chtěl, aby jste ho asistovaně zabili?

FLO
11. 05. 2001
Dát tip
Ženatej: to snad bylo trochu krutý, ne?

Bacil
11. 05. 2001
Dát tip
Hodně lidí říká: pro, ale zajistit, aby se zabránilo zneužití. Jenže jak se to jednou legalizuje, zneužití už nezabrání nikdo a nic... to je ten průšvih.

kalinka
11. 05. 2001
Dát tip
Vulpecula: soucítím, jaks asi viděla, můj taťka to měl podobně Ženatej: nikdo nám ani jemu tuhle variantu nenabídl, to je to!!!!! Takže nebylo o čem uvažovat, zbylo jen trpět!!!!!!:o( Ostatní: Stejně si tím ale nejsem tak jistá po všech názorech tady. Tím chci říct, že svý výše uvedený tvrzení bych byla možná ochotna pozměnit, kdyby podobná situace měla nastat znovu, a ta možnost už EXISTOVALA!!!! Ale teď nevím!:o(

Ženatej
11. 05. 2001
Dát tip
FLO: Ano. Přesto trvám na otázce. Kalinka: Jakto nám ani jemu? Snad šlo o jeho život! Ne?

Bříza
07. 05. 2001
Dát tip
komu není rady, tomu není pomoci ...

tolik avízek :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))) :-))))))))))))))))))))))))) :-))))))))))))))))))))))))))))))))))) :-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) :-)))))))))))))))))))))))))))))) :-))))))))))))))))))))))))))))))))))) :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) zdraví vás Ferda :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

Pro Ferdu: :-)))))))))))))))))))))))))))))))) ps: pro radost nad dalším avízkem

Irwin
23. 04. 2001
Dát tip
valerinka : člověk není zvíře!

Petula
23. 04. 2001
Dát tip
Zásadně PRO! Jasně, člověk není zvíře. Také je však cítí bolest a ví (měl by od lékařů vědět!!!), zda se jeho stav může zlepšit a co pro to je potřebné podniknout, jaká rizika podstoupit a jakou bolest a nesnáz vytrpět, či zda jej čeká již jen rychlé nebo, nedej Bůh, pomalé umírání! Pokud je člověk ještě schopen nějaké akce, pak někdy v případech zoufalství nad svým stavem páchá sebevražedné pokusy. Mnohdy impulzivně - jen v momentálním stresu. Mnohdy pak ublíží i ostatním naprosto nezainteresovaným (plyn, skok pod vlak či metro...). Tomu všemu by v případech těžce nemocných právě uzákonění eutanázie mohlo odpomoci! Již jen to vědomí, že kdyby bylo nejhůř, mohu "to skoncovat" může zabránit mnohdy zbytečným obavám z utrpení, hrůze a stresům. TOTO VĚDOMÍ MOŽNOSTI TAK MŮŽE ZACHRÁNIT ŽIVOT! O eutanázii totiž nemůže rozhodovat jen přání člověka, který (momentálně?) nemá sílu pokračovat v utrpení, ale i relativně nezaujatí další lidé... Eutanázii jednoznačně ano, větší problém je ošetřit její výkon proti zneužití. Tam je, podle mne, potřebné se zamýšlet...

Irwin
21. 04. 2001
Dát tip
Jsem anděl Smrti, proto také s eutanázií souhlasím. Navíc souhlasím také s potraty. Souhlasím s vraždami, souhlasím s jakoukoliv smrtí, neboť já jsem anděl Smrti. A za každou mrtvolu beru težký prachy. Komu se mé povolání nelíbí, nechť si stěžuje Pánu Bohu(pokud ho tedy zastihnete v kanceláři; často chodí na ryby, nikdo neví kam - máme však vážné podezření, že k řece :-) )

valerinka
21. 04. 2001
Dát tip
já jsem zásadně pro eutanázii. je to lepší, než nehcat chudáka člověka trápit nazdařbůh. i zvíře utratíte, když má například zlomenou nohu a nenecháte ho žít aby se zbytečně netrápilo!!! tak proč by neměl mít člověk stejnou šanci se netrápit a odejít do místa věčných lovišť!!! nikdo neví kde je člověk, který je mimo tento svět a nevnímá ho. jeli někde kde se mu líbí a nebo kde to je naopak strašné.jestli se mu tam líbí, tak prosím, nechte ho být, ale jak on nám to zdělí?? jestliže ovšem je duchem v jiné zlé zemi, tak proč ho nevysvobodit??? proč ne?

CAIN
19. 04. 2001
Dát tip
Každý člověk na této planetě má neodpíratelné právo na Život. ........Ale taky na Smrt.....

Zbornik
19. 04. 2001
Dát tip
Podle mne je na místě, abychom se podívali do historie. Již v době první republiky se názory na povolení eutanázie objevily. V tehdejším Německu byla po čase zákonně povolena jen na vážné případy. Údajně ze začátku byla využívána skutečně zřídka, po čase na mentálně postižené a až došlo k blízkosti II.světové války, pro "nečistou rasu". Nemohu být v téže otázce soudcem, neb nikoho, kdo je tak vážně nemocen,neznám. Nicméně zastával bych se názoru, když mi něco nepatří, tak to prostě nebrat, život tím spíš.

Eutanázie je řešením pro ty, kteří u lůžka už něchtějí dál sedět, nosit květiny a neustále se lékařů optávat na zdravotní stav. Eutanázie řeší problémy bezprostředního okolí pacienta a ne jeho zdravotního a psychického stavu. Eutanázie ano či ne ??? Tak zněla otázka ? Pokud se jedná o tzv. přirozený výběr a já ušetřím za benzín, který projezdím do nemocnice, pak ano.

StvN
30. 03. 2001
Dát tip
Bříza: Nevím, jak zjistit, kdy je "chuť" zemřít zoufalá, spíš bych řekl, první pomyšlení je ze zoufalství. Nevím, kdy je jakékoli rozhodnutí moudré. Potvrdit to nemůže nikdo z žijících lidí. Jistěže cítím lidskou omezenost, ta nejzazší hranice, za kterou již nelze jít, je smrt, je třeba uvědomit si, kdy je ta hranice nadohled, nemohu tvrdit, že je moudré držet člověka mermomocí krok od této hranice. Vnímám místo člověka na zemi i na Zemi, ale poznej, kdy je třeba se stěhovat. Svou kritikou se nevysmívám nikomu, už vůbec ne Jochanien, to bych si nedovolil. Ale pořád se hrozím jedné věci. Nesnášim, když mám tejden ležet s chřipkou v posteli, kdybych měl poslední měsíce života strávit v němocnici, byť u sebelepšího doktora i bezbolestně, umřel bych z pouhého přesvědčení. (hm, to je odvážný, co?)

Jochanien
27. 03. 2001
Dát tip
Za sebe prosím: už nepřidávejte žádné další příspěvky, jako reakci na můj. Asi už byla moje slova zbytečná, sama vím, že se tohle auditko špatně čte, protože příliš dlouhé a zahlcující informacemi:-((( Stejně to nevyřešíme. Díky za přečtení. Howgh. Pojďme s vlaštovkou hlásat lásku, jaro a sluníčko:-))))

Bříza
26. 03. 2001
Dát tip
StvN: ani já ne. JAK chceš zjistit, zda rozhodnutí zemřít není zoufalé ? Domnívám se, že je zoufalé i v těch případech, kdy bys je označil za "moudré". A kdy je opakované. Je-li někdo v depresích, není kriterium opakování vůbec žádným argumentem. KDY je takové rozhodnutí moudré? A KDO z lidí to může potvrdit ? Poztvrzuji, že předpoklad průběhu onemocnění není prakticky nikdy 100% - pokud má pacient ještě jasné vědomí. Neporoučí tady zase už někdo větru a dešti ? Nefušuje do kšeftu nějaké vyšší moci, než je člověk ? (ať ji nazveš jakkoli - řád bytí, evoluce, Bůh či prozřetelnost ...) Cítíš vůbec lidskou omezenost ? Vnímáš místo člověka na zemi ? Klidně se směj Jochanien - ale ona po svém vyjádřila něco velmi moudrého - a vyjádřila to z VLASTNÍ zkušenosti - a ne na podkladě hypotetizování. Zkus tu informaci přijmout - pro svojí potřebu. Vůbec nejde o to, kdo v téhle diskuzi vyhraje. Jde o to, co si z ní kdo odnese - viz vyjádření Dědoucha - hergot já toho chlapa fakt obdivuju !!! JiKo: jen heslovitě: 1) nevyléčitelnost = nespolehlivá prognóza.(opakovaně z vlastní zkušenosti: pacient označený mnoha experty za nevyléčitelně nemocného se uzdravil) 2) opakování žádosti: u depresivního pacienta NENÍ kriteriem. Zhodnotit rozhodovací schopnosti těžce nemocného je krajně obtížné, až nemožné a VŽDY zatíženo subjektivní chybou. all: v současnosti pomoc při umírání (nikoli euthanázie, ale zmírńování nesmyslného a zbytečného utrpení) závisí na lidskosti, formátu a osobnosti lékaře. Jakmile do této subtilní sféry vtrhne zákon a právo, doplatí na to jak pacient, tak lékař. Řešení je mít dobrého doktora - nikoli uzákonit euthanázii.

Jochanien
24. 03. 2001
Dát tip
NE NE NE NE Je mi hloupé se připojovat k tomuhle balíku, který jsem si vytýčila přečíst a přečetla. Ale: mám zkušenost. Svojí vlastní. Jednoho dne jsem cosi na svém zdraví podcenila a namísto abych vyhledala lékaře, chtěla jsem se spasit vlastními silami (slavné úsloví – ono to přejde samo). Můj stav se zhoršoval od odpoledne přes večer, nemožně dlohou noc, která téměř nešla přetrpět. V noci jsem už věděla, že je zle, ale už bylo tak zle, že jsem se pohybovala už jenom mezi záchodem, postelí a později křeslem. Zhroucená postavička postupně ztrácející krev a sílu. Ležet se nedalo. Nedalo se pít, nedalo se jíst, nedalo se spát, nešlo číst. Byla jsem jedna velká bolest. Ta noc byla fakt k nepřežití….. bylo to tak hrozné, že jsem se poměrně hodně zesláblá začala doma v breku modlit k Bohu, aby mi už z toho bolavého údolí vzal, že už nemám sílu jít dál. Vyznívá to asi hloupě, ale v tu chvíli jsem také brečela vztekem, že jsou lidi, kteří mají poměrně pohodový život, zatímco já ….. trpím. Záviděla jsem, že sousedi můžou spát, snad jsem je i za to nenáviděla… nevím. Ráno jsem se bílá jako křída doplazila na tramvaj směrem do zaměstnání. V tramvaji jsem cítila ledový pot, který mi stékal čůrkem po zádech. Nedalo se tam dýchat a já strašně potřebovala vzduch. Hučelo mi v uších, hlava praskala tlakem. Pak jsem tak nějak napolo omdlela a svezla jsem se na schody – (nějaký gentleman prohlásil:“ Ráno a už ožralá jak dán…“) Nesmála jsem se. Cítila jsem neuvěřitelnou potřebu a touhu to skončit, utéct před tou bolestí, před tím stavem…. V tu chvíli bych si asi eutanázii hodně přála. Po několika „vystoupeních a nastoupeních“ do dalších jedoucích tramvajích – v přestávkách jsem se snažila nadýchat jsem dojela do práce a odtud mi zavolali sanitku a frčela jsem na Vinohrady. Tam jsem se jim už konečně svezla po zdi a ztratila vědomí. Uvnitř už jsem byla klidná a věděla, že umírám. Odvezli mne okamžitě na sál, provedli zákrok při kterém jsem se jim dostala do klinické smrti. Pak jsem si v nemocnici poležela docela dlouho na transfůzích, na hadičkách, na přístrojích. Něvěděla jsem, co se mnou bude. Střídavé ticho a hluk v mé hlavě byly hrozné. Ale ta klinická smrt, moje vlastní, mi velí, abych hlasovala výrazně PROTI jakémukoliv rozhodování o ukončení života. Vlastního a i cizího. Mohli si všichni říct, že už na mně vyzkoušeli všechno, že už to nestojí za to a dát mi inijekci. I moji rodiče by se trápili míň. Můj stav by tomu odpovídal, navíc nevěděli, do jaké míry mi ona smrt poškodila mozek. Jsem ráda, že to neudělali. TO: Cavalera, Lampář, Vio a další: co když nežijeme jenom tenhle jeden jediný život, co když někde je někdo, ke komu přijdeme po smrti a on se nás zeptá, jak jsme naložili s darem života, který nám dal? Co když ti lidé, kteří v tomto životě přožívají tu ohromnou bolest a trápení na nemocničním lůžku ubližovali v minulém životě jiným lidem a proto nyní mají trápení, aby prožili tu bolest, aby věděli z druhé strany jaké to je, když člověk trpí? Co když? Já věřím, že každý tu máme přesně vyměřený čas života a odejdeme tehdy, když už vše bylo vyřčeno, dokončeno. A záleží na nás, co si zasejeme pro naší sklizeň. Utíkat ze života?

StvN
24. 03. 2001
Dát tip
Netušil jsem, že se znovu zapojim do týhle, pro mě, už promlčený debaty. Ale když už jsem dostal to avízko... Jochanien, nevim jestli chceš poslouchat co Ti řeknu, ale... mrzí mě, co se Ti stalo a doufám, že už je Ti dobře, ale vyčetl jsem, žes nebyla v bezvýchodné situaci a tvoje pomyšlení na euthanasii bylo zkrátka zoufalé, nikoli moudré. To o čem tu byla řeč, je něco jiného, i když se to možná nezdá. Nechci se opakovat...Tvému závěru se taky musim trochu smát. Je možný, že tu má každý člověk svůj určitej čas prožít, že je to daný, ale je přece hloupost myslet, si, že když někdo zvolna umírá a má možnost to skončit, tak si řekně, ne ještě není můj čas. Počítá se se fším i s euthanasií a myslim, že by Tě za to Bůh nebo kdokoliv jinej v posmrtným životě nepranýřoval víc než za to, že sis na něj vzpomněla až ve chvíli nejbolestnější. Co jsem dělal v minulým životě je v tuto chvíli irelevantní, že bych za to měl trpět se nebojim, za všechno si můžu akorát sám. Chápu Tě, ale nesouhlasím s Tebou.

JiKo
24. 03. 2001
Dát tip
Joachinen: odpovídáš a reaguješ na jinou otázku. V euthanazie není to samé co odpojení z přístrojů člověka dlouhodobě v komatu (ps: klinická smrt je něco jiného než koma) Jedná se o to zda když člověk se člověk na základě nesnesitelnosti (fyzická bolest) vlastního života a NEVYLÉČITELNOSTI, OPAKOVANĚ!!! rozhodne pro "asistovaný odchod" K tomu dalšímu: věříš na karmu? ps: když se mě někdo zeptá po smrti jak sem naložil se životem pak se mi přeci nemlůže divit že jsem zvolil byť i třeba smrt. Nepočítám že něco bude pak, žiju teď. Proto nenesu žádnou vinu

Suppe
20. 03. 2001
Dát tip
Ne.

Merle
19. 02. 2001
Dát tip
Honza: víš, nekrást ze strachu mi přijde ještě v pořádku, ale věřit ze strachu v Boha je pro mě vnitřně nepřijatelné

Honza
19. 02. 2001
Dát tip
Já tady nemluvím o víře v Boha ze strachu. To je nesmysl.-:)

Merle
19. 02. 2001
Dát tip
Honza:přednesl si to jako obecný vzor řešení, pro odlišné typy lidí... a je bohužel pravda, že právě tím způsobem "nehřešte-bojte se pekla" se křesťanství prezentovalo, a to dost dlouhou dobu. Ale mám pocit, že už sme jaksi mimo téma... a nějak zvlášť bych to tady nerozpitvával.

fox
17. 02. 2001
Dát tip
clovek je davno nejnebezpecnejsi selmou planety

Honza
16. 02. 2001
Dát tip
Jsou dva typy lidí. Jedni, co v určité věci se nedají donutit žádným "svodem" a jednají podle svého mravního vědomí a svědomí a druzí, kteří musím mít strach ze sankce, aby dotyčné zlo nespáchali. Příklad: Dva borci vejdou do samoobsluhy. Jeden nakoupí věci a nenapadne jej krást. Pokud jej to napadne, myšlenku odvrhne jako nemorální. Druhý též nakoupí věci. Krást by chtěl, ale bojí se, že by spáchal trestný čin. Varianta 2. Ve státě je chaos a revoluce. Už dva měsíce nefungují soudy, policie, revoluční tribunál prohlásil předchozí zákony za neplatné, nové nestačil schválit, protože byl postřílen vzbouřenci. Dva borci jdou do samoobsluhy. Ten první nakoupí, ten druhý ukradne co vidí..... Je to naivní přirovnání. Nelze rozdělovat lidi na "černé" a "bílé". Kdoví, zda bych se já vždy yachoval dle varianty č. 1. Zákony jsou tady doopravdy od toho, aby nás chránili od zvůle jiných a někdy i před sebou samými. Jinak se člověk může stát nejnebezpečnější šelmou této planety.

Merle
15. 02. 2001
Dát tip
fox: věčné zatracení... cos myslel ty bláhový :-))

Regis
15. 02. 2001
Dát tip
fox, Merle: pokus o sebevraždu je v ČR trestným činem, pokud tě nějaký dobrý člověk zachrání a ty přežiješ, můžeš být obžalován(a) a souzen(a).

Honza
15. 02. 2001
Dát tip
Člověk musí být (třebas i jen deklaratorně) chráněn - i před sebou samým -:)

JDqH
15. 02. 2001
Dát tip
Chráněn před sebou samým? A sakra... to jsme to dopracovali... takže na jedné straně jsme Bohu odpovědni za své činy a na druhé musíme být (byť deklaratorně) chráněni před svými úmysly... No povězte, není ten svět úžasný? ;-)

Merle
15. 02. 2001
Dát tip
JD: no potěš pán... ehm... no potěš příroda :-))

Merle
14. 02. 2001
Dát tip
Honza: moc rád si vždycky poslechnu, když mi někdo chytřejší než já, vykládá, co všechno můžu a nemůžu... ale vůbec nejraději se rozhoduju sám. Sám za sebe. A každýmu, kdo mi tohle bude chtít upřít, ukážu vzpurně vztyčený malíček ;-))

Regis
14. 02. 2001
Dát tip
Merle jo, to beru. Honza: život mi dali rodiče a já jej mohu dát jiným lidem, svým dětem. Ba dokonce, dnes na to nepotřebuje žena ani muže, aby počala. Ja ja, už to slyším patřičné reakce ;-)) Bůh je hezká schovávačka pro ty, co nehodlají být ve svých úvahách důslední a jít až k samé podstatě věci. Je to milé a příjemné vědět, že i přes to všechno svinstvo, jež potkáváme den co den, je nad námi, v nás a kolem nás nějaký milostivý, milující a odpouštějící Bůh. On ve svém úradku myslí jen na nás a naše dobro. Blahoslavení chudí Ducha, neboť jejich jest Království nebeské. Amen. Děkuji, nechci. A to už vůbec se neptám, kterého "boha" máš na mysli... Jo jo, přece toho jediného, pravého. Áha... Je zajímavé pozorovat jak mnozí, než by vystrčili čumáčky a růžky ze svých "bezpečných" ulit mělkých pověr, raději vezmou meč a jdou hlásat Pravdu. "Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč." Matouš 10,34, Kralická Bible Dávám přednost svému vědomí a svědomí před neověřitelnými plány nějakých božstev, dávám přednost neosobnímu Bohu-Bytí, jehož jsme každý částí, dávám přednost nezasahování, leč cokolov učiním, činím s rozvahou. Ne, netvrdím, že je to správné, ale bohové mě zatrať, abych se komukoliv pokoušel vnucovat, co je a není správné. Vanitas vanitatum et omnia vanitas est. Stará moudrost. Nepíši tyto řádky, abych kázal nepoučeným, leč vyznávám sebe, abych byl přijat lidmi a pochopen. Tvůj úděl je v tvých rukou a kdokoliv spoléhá na pomocnou ruku, nejjistěji ji nalezne na konci svého ramene. (M.Twain) Bohové budou na tvé straně jen tehdy, půjdeš-li jejich směrem. K tomu je třeba moudrosti a odvahy. (Myrrdin Emrys) Cestu si každý musí hledat sám v sobě... Tenyk rojumozsa. (Slunce vyjde.) Howgh.

Honza
14. 02. 2001
Dát tip
Regis: Bohové budou na tvé straně jen tehdy, půjdeš-li jejich směrem. K tomu je třeba moudrosti a odvahy. (Myrrdin Emrys)" A myslíš, že si Bůh přeje smrt člověka? Vlastně někdy nepřímo ano. Zemřít za hledání pravdy, jako Sokrates, křesťanští mučedníci, mistr Jan Hus, padnout v boji za obranu vlasti.... Ale zemřít svou vlastní rukou? A zvláště - považovat to za "lidské právo"?

Regis
14. 02. 2001
Dát tip
Honza: Hmmm, a není mým lidským právem nakládat se svým životem dle mého uvážení? Byť mne kdo jiný zabije kulkou ve válce, nezabil jsem se já svým rozhodnutím války se účastnit? Sežehne mne li kdo jiný ohněm za mé názory, nezabil jsem se já jejich prosazováním navzdory nastoleným trestům? Věru, je už takový rozdíl, spáchám-li tento čin vlastní rukou, jako např. Sokratés, jež vypil onen bolehlav, či Cicero či Neronův arbiter elegans (sakwa, jaxe jen jmenoval?) či přiloží-li fakuli či pistoli či meč někdo druhý? Věru nesnadné rozhodnouti. Právo na smrt by mělo být v jednom duchu s právem na život, neb jedno bez druhého není. Sebevražda by neměla být trestným činem. Toliko můj názor.

fox
14. 02. 2001
Dát tip
trestny cin sebevrazda....no to je humor :) jaky by byl trest :)

fox
14. 02. 2001
Dát tip
Jiko: na pristrojich muzes taky oboji

Yenn
14. 02. 2001
Dát tip
Dokazu si (az prilis snadno) predstavit situaci, kdy bych o euthanazii rozhodne pozadala (nebyla-li bych schopna se obejit bez asistence). Proto jednoznacne ANO.

Azim
13. 02. 2001
Dát tip
Je tady názorů, jako hub po dešti, nemůžu říct, že některé jsou správné a některé méně správné, snad přidám jenom své vyjádření. Můj otec je vážně nemocný, trápí se každou minutu svého bídného života, umírá v nesnesitelných bolestech, byl bych nezkutečně šťastnen ,kdyby lidé jako on měli šanci zemřít!!!

Regis
13. 02. 2001
Dát tip
Mýty, jejichž jsme obětmi: mýtus úpadkové doby (přečtěte si kterýkoliv dobový materiál, vše staré je idylické, vše dnešní je apokalyptické) mýtus dobrého člověka (kde všichni jsou?) mýtus svobodné vůle (co je to, u všech všudy, ta svoboda?) mýtus dobra a zla (co jinému je medem, tobě je trnem) etc... Mlátíme tu prázdnou slámu. Kdo chce zemřít vlastní rukou, ten jí zemře, navzdory vší snaze o čísi čekání na zázrak, čísi touze užít si trochu toho utrpení, čísi pseudohumánní apoteózy předsudků o "absolutním dobru". Jen do toho, povězme na sebe ještě něco! :-/

Honza
13. 02. 2001
Dát tip
I kdyby to byla pravda, musí se to stát součástí zákonů naší země? Právo na smrt? Fuj. Život jsi si nedal (to ti dal Bůh, ať už mu rozumíš jakkoli), život si nemáš právo brát. Honza P.

Honza
12. 02. 2001
Dát tip
Ještě od Lenky Řekli o euthanázii, 30.11. 2000 Lenka Nováková (Z Lidových novin) Hnutí za aktivní eutanazii jsou na postupu hlavně díky své rétorice, která navozuje představu absolutní kontroly člověka nad vlastním osudem. Proto se také soustřeďují na propagaci těch způsobů smrti, které nejsou na lékaři závislé (Humphreyho Konečný odchod); jejich návodů využívají i lidé, kteří nejsou ani nemocní, ani staří. Diskuse o úloze lékaře proto tvoří jen menší výsek problematiky a spíše zakrývá podstatu problému. Tou je tvrzení, že existuje život, který nestojí za to, aby byl žit. MICHAELA FREIOVÁ, Občanský institut ------------------------------ Stoupenci eutanazie líčí, jak lékař, vědom si své bezmocnosti, soucitně pomáhá nesnesitelně trpícímu člověku důstojně odejít. Souhlas s eutanazií ale vychází z několika předpokladů, se kterými se nemohu smířit. Za prvé je to předpoklad, že utrpení nemá smysl. Za druhé domýšlivá představa, že je to lékař, kdo beze zbytku rozumí tajemství života a smrti. Do třetice se obávám, že se smrt stane byznysem - usmrcování je levnější než léčba. Nizozemští poslanci pak pominuli okolnost, které se říká zázrak. Ty se dějí a člověk na ně má právo. IVAN HOFFMAN, publicista ----------------------------- Věcně vzato zdají se mi být s eutanazií ("dobrou smrtí") spojeny dva velké problémy: zneužití dobré smrti proti nemocnému a její záměna se sebevraždou. Nový nizozemský zákon jednoduchým a účinným způsobem znemožňuje jak zneužití eutanazie, tak záměnu sebevraždy a dobré smrti. Jsou-li tyto problémy vyřešeny, mělo by povolení eutanazie přispět k zmírnění strachu před umíráním a vlastně i před smrtí. Jen svobodná společnost si může dovolit uzákonění eutanazie. Jejím zdařilým uzákoněním se pole svobody ještě rozšíří. EMANUEL MANDLER, publicista !(zůstává ovšem otázka - je navěky zaručeno, že společnost zůstane SVOBODNÁ? Dějiny ukazují na to že NIKOLIV - pozn. Lenka Nováková)! ---------------------------- Ničeho se nebojím víc než bolesti fyzické či psychické. Ale vím, že k nám odjakživa patří. Někoho mine a někoho ne. Nezbývá než snažit se, abychom ji někomu nezpůsobili. Víc proti ní nezmůžeme. Schopnost pociťovat bolest považuju za kruté, ale praktické zařízení, kterým poměřujeme důstojnost života. Bez prožitku bolesti se propadáme do nerozlišitelné bezvýznamnosti. Máme se do ní dobrovolně hnát? I do rizika zneužití eutanazie? Asi ne. Přesto si dovedu představit, že lékař smrt z milosti nelegálně poskytne. Institut pro útěk z bolesti bych ale asi vytvářet nechtěla. JARMILA JOHNOVÁ, Hnutí Pražské matky ---------------------------- Já bych pro sebe a pro svou rodinu souhlasil. Pro ostatní lidi - nevzal bych si to na odpovědnost. LUDVÍK VACULÍK, spisovatel ----------------------------- Eutanazie povede k postupnému vybíjení nepohodlných, přestárlých lidí. Už v současné době nemá lidský život pro mnohé velkou cenu a toto je jen další krok na cestě k sebezničení lidstva. I přesto, že je schován za pojem "milosrdná smrt". V současné době vítězí kult smrti. -Miles- Hanba Holandsku! (podle dnešních LN) Lenka N.

fox
10. 02. 2001
Dát tip
jiko: mimo misu?tak ok....fyzicka bolest x psychychická x a rozhodování dědouch: já ti rozumím a dokonce Tě i chápu,vlastně těžko těďkom můžu říct jak se zachovám až se jednou octnu v takové situaci Bye

JiKo
10. 02. 2001
Dát tip
fox: euthanasie je o tom že se pro bolest rozhodneš odejít, ale díky tomu, že jsi na přístrojích či neschopen pohybu žádáš ostatní aby ti to umožnili! (tj. aby ti pomohli odejít). To není to samé jako rozhodnutí tej holky která měla 2 možnosti oběsit se a neoběsit se. Ale mohla obojí!

Dědouch
10. 02. 2001
Dát tip
Ženatej: setsakra dobře ti rozumím a asi tě překvapí že s tebou - souhlasím. Řek bych že se tak blízko dotýkáme věcí mimo "náš svět" že slova přestávaj stačit a tak existuje více pravd zdánlivě různých a nakonec stejných. Zdaleka nejvíc tu hraje roli naše konkrétní poloha v čase, vědomí a čertví v čem ještě než "tvar" oné pravdy. Trochu se musím přiznat že mě daleko víc vzrušuje cesta k oné pravdě jako taková než představa že onu pravdu pevně třímám v rukou ucpávaje jí ječící chřtány těch kteří se odvažují se mnou nesouhlasit...:-)))

Ženatej
10. 02. 2001
Dát tip
Dědouch: Ne, nepřekvapuje mne, že Ty se mnou v tomhle souhlasíš. Dík.

Víla
10. 02. 2001
Dát tip
to zalezi, jestli clovek bere zivot jen v tele nebo nebo i mimo telo. Myslim, ze telo je neco jako schranka. Ale je neco jineho psat to, kdyz mi nikdo neumira a neco jineho je, kdyz clovek s tim druhym clovekem deli svuj zivot. Pokud se jedna o Ano nebo Ne, tak Ano. Mozna to zni moc suse a drsne, ale je to muj nazor. Víla

Rozervanec
10. 02. 2001
Dát tip
Znovu a bude-li třeba tak donekonečna, souhlasím s Dědouchem. Vše, co napsal, pod to se i já, s jeho svolením, podepisuji. Díky, že umíš tak skvěle napsat to, co já jen cítím a pro co nenalézám správná slova. Skutečně si asi nikdo z vás, kteří jste zdraví a nedýchá vám na záda smrt, nedovedete představit jaké to je, když sedíte a chcete se rozhodnout.... Abych neklamala, jsem také zdravá, jen tu smrt mám za zády... Přeju vám všem, abyste nemuseli nikdy zažít to, o čem se tu tak široce rozepisujete.

fox
09. 02. 2001
Dát tip
Dedouchovi: Vcera se u nas v hospode obesila jedna holka,sem si jisty ze vedela proc,deprese,rozhodla se zemrit......mela psychicke bolesti, ty nejsou pro ostatni na prvni pohled tak zrejme a proto se nemusela ptat psychiatra jestli to muze udelat...... mylsim, ze tohle jeji osobni samostatne rozhodnuti skoncilo dost tragicky, a nemuselo.

Dědouch
09. 02. 2001
Dát tip
pochopitelně, touha po smrti může mít různé důvody.Přečteš-li si znovu můj názor, objevíš tam slova "opakovaně","vnitřní vyrovnání","umožnit důstojně odejít.." atd.(umožnit je ono klíčové).Společnost která je ochotna nést donedávna zodpovědnost za zákon umožňující trest smrti, interupci atd by se měla cítit velmi lehce při rozhodování nikoli o životě či smrti ale o pouhém UMOŽNĚNÍ. Ksakru kristepane himlhergot doprdele jak to mam eště.....????

JiKo
09. 02. 2001
Dát tip
Dědouch nerozčiluj se oni neposlouchaj. Je to pro ně PNJ (problém někoho jiného) - viz fox a jeho příklad totálně mimo mísu.

Ženatej
09. 02. 2001
Dát tip
Víš, Dědouchu, okamžik, kdy se svou bolestí zůstávám doopravdy sám, v momentě kdy bolest je reálná zatímco skutečnost že Bůh je se mnou iluzorní, nepovažuji při svém současném stavu vědomí za optimální pro jakékoliv závažné rozhodnutí...

Ženatej
09. 02. 2001
Dát tip
Qeenly: Pokud bych zjistil, že do roka zemřu čekal bych půl roku a pak bych si prostřelil hlavu. Nevěřím Ti.

Honza
08. 02. 2001
Dát tip
Zveřejním zde fejetonek mé kolegyně Lenky.(s jejím svolením) Je věřící. Můj názor není daleko od toho. Tak nám legalizovali euthanasii, paní domácí. Říká novodobý český švejk, mazaje nohy Novým opodeldokem (New! - reklama v televízi (Z)nova) A co je to vlastně ta eutanazie? No - když se příbuzní chtějí zbavit svého dědka či báby, tak dochtoru podstrčí papír, že až příjde o rozum - myslím ten dědek, tak mu maj cosi píchnout, aby dřív prdnul do hlíny. Ale - pane Švejk, to snad ani neni možný - to by mě dcera mohla taky poslat k ledu. Potvora - řikala mi už mnohokrát, že jsem jí jenom zkazila život a že až natáhnu bačkory tak bude mít aspoň fůru peněz. Ventra jedna. A byla docela dobrá - než si našla milence - podnikatele - no - ale darmo mluvit. Ale paní MÜlerová. Snad to nebude tak horký - vono se celkem prd děje - mě už to nepostihne, vaše dcera snad taky není taková mrcha, aby vás dala odpravit, co by si bez vás ostatně počala. Vždyť ten její potřebuje od vás prachy, jinak už je dávna v lapáku, vždyť jste mi to onehdá sama říkala... CRRRRRRR! Zazvonil budík. Vstávám polorozlámaná po včerejší cestě z východního Slovenska domů. To byl zase sen. Pouštím si rádio. A v tom slyším, že v Holansku byla - legalizována euthanasie! Jeden z evropských národů se vyřadil z lidské civilizace. Kultura smrti oslavena. Bestia triumphans. A Lucifer, kdesi v pekle slaví antieucharistii. Po shnilotině, podávané démonům a zapíjené kyselinou sírovou (čerti se po ní vždy rozjaří - to víte - nesvaté přijímání - kde bychom bez něho byli-:)))) "Mí bratři - v národě Holandském jsme dosáhli významného vítězství. Snad víte, že je to jen začátek vítězného tažení do všech národů Evropy a světa. Tak, jako se nám před třiceti lety podařilo legalizovat ve většině zemí interrupce, dnes jsme zvítězili v otázce konečného řešení lidské otázky. Moje nauka platí - bratři. Od začátku tvrdím, že člověk je jen dobytek, určený na porážku." ....Brrr - neměla jsem si včera dávat tu slivovici. Napadají mě po ni vždycky takové hloupé myšlenky... Lenča -:)

fox
08. 02. 2001
Dát tip
Chtěl jsem upozornit na pár problémových bodů ohledně etanazie.Napsal Petr Plaňanský,www.pastorace.cz V den, kdy pražské ulice křižovaly průvody Mikulášů, andělů a jiné namaskované havěti, jsem se účastnil natáčení televizního pořadu Na hraně pro ČT. Pořadu, který byl zaměřen na problematiku euthanasie. V průběhu vzrušené debaty, která kráčela spíše po vedlejších cestách, než po hlavní linii, jsem si uvědomil, že k případným dalším veřejným diskusím na toto téma je potřeba přistupovat odlišně než doposud. Hovořit by měli hlavně fundovaní odborníci (s možným vyjádřením laické veřejnosti) a měli by brát v potaz několik hledisek, která s danou tematikou souvisejí: * medicínské: ve kterém by měly zaznít dostatečně srozumitelné informace o možnostech tlumení bolesti umírajících lidí, problematice okolo umírání a možnostech paliativní léčby, případně možnostech, které poskytují hospice, jako místa důstojného dožití života. Lékaři by se sami měli jednoznačně vyjádřit k tomu, zda se chtějí aktivně podílet na usmrcení svého pacienta. * legislativní: co by z dlouhodobé perspektivy mohlo znamenat přijetí zákona umožňujícího beztrestně asistovat usmrcení druhého člověka a jak by tím bylo ovlivněno právní klima ve společnosti; zda je vůbec pro zákon přípustné učinit druhého člověka soudcem nad životem svého bližního. * historické: poskytnutí fundovaného výkladu ohledně zkušenosti lidstva s násilnou selekcí života neschopného obyvatelstva a s důsledky, které tyto selekce pro lidstvo znamenaly (potomci Jákoba v Egyptě, Sparta, nacistická Třetí říše, kontrola porodnosti v Číně…). * teologicko-filosofické: které by nastínilo pohled základních světových názorů na danou problematiku a odhalilo jejich slabé a silné stránky. * eticko-sociologické: s výkladem možných dopadů na nejširší společnost v otázce vnímání hodnoty lidského života jako takového a nastíněním možných morálních konfliktů, které by případné schválení takového zákona mohlo přinést. Hlavní problém doposud vedených diskusí na dané téma spočíval především v tom, že byly vedeny více na úrovni emocí než skutečných faktů. Diskuse o euthanasii v naší společnosti je ve skutečnosti pouze zástupným problémem několika skutečných problémů%

fox
08. 02. 2001
Dát tip
Chtěl jsem upozornit na pár problémových bodů ohledně etanazie.Napsal Petr Plaňanský,www.pastorace.cz V den, kdy pražské ulice křižovaly průvody Mikulášů, andělů a jiné namaskované havěti, jsem se účastnil natáčení televizního pořadu Na hraně pro ČT. Pořadu, který byl zaměřen na problematiku euthanasie. V průběhu vzrušené debaty, která kráčela spíše po vedlejších cestách, než po hlavní linii, jsem si uvědomil, že k případným dalším veřejným diskusím na toto téma je potřeba přistupovat odlišně než doposud. Hovořit by měli hlavně fundovaní odborníci (s možným vyjádřením laické veřejnosti) a měli by brát v potaz několik hledisek, která s danou tematikou souvisejí: * medicínské: ve kterém by měly zaznít dostatečně srozumitelné informace o možnostech tlumení bolesti umírajících lidí, problematice okolo umírání a možnostech paliativní léčby, případně možnostech, které poskytují hospice, jako místa důstojného dožití života. Lékaři by se sami měli jednoznačně vyjádřit k tomu, zda se chtějí aktivně podílet na usmrcení svého pacienta. * legislativní: co by z dlouhodobé perspektivy mohlo znamenat přijetí zákona umožňujícího beztrestně asistovat usmrcení druhého člověka a jak by tím bylo ovlivněno právní klima ve společnosti; zda je vůbec pro zákon přípustné učinit druhého člověka soudcem nad životem svého bližního. * historické: poskytnutí fundovaného výkladu ohledně zkušenosti lidstva s násilnou selekcí života neschopného obyvatelstva a s důsledky, které tyto selekce pro lidstvo znamenaly (potomci Jákoba v Egyptě, Sparta, nacistická Třetí říše, kontrola porodnosti v Číně…). * teologicko-filosofické: které by nastínilo pohled základních světových názorů na danou problematiku a odhalilo jejich slabé a silné stránky. * eticko-sociologické: s výkladem možných dopadů na nejširší společnost v otázce vnímání hodnoty lidského života jako takového a nastíněním možných morálních konfliktů, které by případné schválení takového zákona mohlo přinést. Hlavní problém doposud vedených diskusí na dané téma spočíval především v tom, že byly vedeny více na úrovni emocí než skutečných faktů. Diskuse o euthanasii v naší společnosti je ve skutečnosti pouze zástupným problémem několika skutečných problémů: jedním je stav zdravotnictví a možnosti soudobé medicíny. Dalším je obecná tabuizace smrti, umírání, bolesti a jejich místa v lidském životě, případně strach z těchto jevů. A budiž řečeno, že dalším – snad nejzávažnějším problémem – je devastace morálních hodnot v naší společnosti. Právě diskuse o euthanasii odhaluje, jak málo si ceníme lidského života a jeho hodnotu odvozujeme – v tom lepším případě – od kvality života, avšak nikoli od života jako takového (potažmo jeho Dárce). Závěrem přidám svou osobní zkušenost a názor. Letos mi čtyři měsíce umírala ve Vinohradské nemocnici maminka. Bylo to umírání postupné, zdlouhavé, mnohdy bolestivé. Jako cukrovkářka měla vážné problémy s cévami, prodělala několik infarktů, její stav byl komplikován zápalem plic a posléze i multiorgánovým selháním. Věřím (a na vlastní oči jsem se o tom přesvědčil), že lékaři i personál z interny zmíněné nemocnice pro mojí maminku udělali opravdové maximum, kterého byli schopni. Za to jim patří můj dík i obdiv. (Nechci teď diskutovat o možnosti, že došlo v předchozích letech k profesnímu pochybení jiného lékaře v jiné nemocnici, který neodhadl zdravotní stav mé maminky a ten se později radikálně zhoršil. Tuto možnost nevylučuji, ale v dané diskusi je pro mě nepodstatná.) S umírající maminkou jsem za ty čtyři měsíce prožil hodiny (přesněji dny) u jejího nemocničního lůžka. Měli jsme spolu možnost zavzpomínat na určité společné prožitky, měli jsme možnost spolu hovořit o tom, že odcházející člověk by si měl dát do pořádku svůj vztah k lidem i ke svému Stvořiteli. A uchovávali jsme si v srdci naději na zlepšení, byť to byla naděje pouze několikaprocentní. I přesto, že toto období bylo těžké především pro maminku (některá vyšetření a zákroky, které musela absolvovat byly bolestivou záležitostí) i pro nás – nejbližší, prožívám hlubokou vděčnost, že nám byl takový čas dán. I kdybych měl v danou chvíli možnost požádat o euthanasii (maminka byla několikrát v kómatu), nikdy bych to neučinil. Jsem přesvědčen o tom, že i maminka, která si ke konci již nepřála žít, neboť její utrpení bylo opravdu zdlouhavé (nutno podotknout, že utrpení spíše psychického a sociálního než fyzického charakteru, neboť její fyzická bolest byla účinně tlumena medikamenty), nikdy by k něčemu takovému nesvolila. V kontextu toho, co jsem doposud řekl, podotýkám, že osobně neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodl pro možnost vzít si život. Za prvé proto, že „jsem nebyl v jeho kůži“ a nedokážu tedy posoudit, co druhého k tomuto rozhodnutí vedlo. Za druhé, že on sám je před svým Stvořitelem zodpovědný za své rozhodnutí. Za třetí nejsem Bůh a nevidím do lidského srdce (a tudíž ani nemohu být soudcem skutků druhých lidí). Nicméně podotýkám, že jako vyznávající křesťan, považuji dobrovolný odchod ze světa za to nejhorší z možných daných řešení v dané situaci. A naopak je hodna odsouzení jakákoli aktivní asistence při sebevraždě, potažmo euthanasii. Nota bene je-li tím kdo „aktivně asistuje“ lékař. Jeho úkolem je přeci lidem pomáhat, zachraňovat je, nikoli jim život zkracovat. Důvody, proč o této věci hovořím tak otevřeně jsou dva. Ten první se týká pojmu láska. V diskusích jsem několikrát zaslechl, že milující člověk, přeci nenechá druhého trpět a raději ukončí jeho trápení. Osobně jsem přesvědčen o tom, že skutečná láska břemeno bolesti a utrpení druhého aktivně nese a sdílí. Skutečná láska dává bolesti a utrpení smysl. Minimál

fox
08. 02. 2001
Dát tip
Chtěl jsem upozornit na pár problémových bodů ohledně eutanazie.Napsal Petr Plaňanský,www.pastorace.cz V den, kdy pražské ulice křižovaly průvody Mikulášů, andělů a jiné namaskované havěti, jsem se účastnil natáčení televizního pořadu Na hraně pro ČT. Pořadu, který byl zaměřen na problematiku euthanasie. V průběhu vzrušené debaty, která kráčela spíše po vedlejších cestách, než po hlavní linii, jsem si uvědomil, že k případným dalším veřejným diskusím na toto téma je potřeba přistupovat odlišně než doposud. Hovořit by měli hlavně fundovaní odborníci (s možným vyjádřením laické veřejnosti) a měli by brát v potaz několik hledisek, která s danou tematikou souvisejí: * medicínské: ve kterém by měly zaznít dostatečně srozumitelné informace o možnostech tlumení bolesti umírajících lidí, problematice okolo umírání a možnostech paliativní léčby, případně možnostech, které poskytují hospice, jako místa důstojného dožití života. Lékaři by se sami měli jednoznačně vyjádřit k tomu, zda se chtějí aktivně podílet na usmrcení svého pacienta. * legislativní: co by z dlouhodobé perspektivy mohlo znamenat přijetí zákona umožňujícího beztrestně asistovat usmrcení druhého člověka a jak by tím bylo ovlivněno právní klima ve společnosti; zda je vůbec pro zákon přípustné učinit druhého člověka soudcem nad životem svého bližního. * historické: poskytnutí fundovaného výkladu ohledně zkušenosti lidstva s násilnou selekcí života neschopného obyvatelstva a s důsledky, které tyto selekce pro lidstvo znamenaly (potomci Jákoba v Egyptě, Sparta, nacistická Třetí říše, kontrola porodnosti v Číně…). * teologicko-filosofické: které by nastínilo pohled základních světových názorů na danou problematiku a odhalilo jejich slabé a silné stránky. * eticko-sociologické: s výkladem možných dopadů na nejširší společnost v otázce vnímání hodnoty lidského života jako takového a nastíněním možných morálních konfliktů, které by případné schválení takového zákona mohlo přinést. Hlavní problém doposud vedených diskusí na dané téma spočíval především v tom, že byly vedeny více na úrovni emocí než skutečných faktů. Diskuse o euthanasii v naší společnosti je ve skutečnosti pouze zástupným problémem několika skutečných problémů: jedním je stav zdravotnictví a možnosti soudobé medicíny. Dalším je obecná tabuizace smrti, umírání, bolesti a jejich místa v lidském životě, případně strach z těchto jevů. A budiž řečeno, že dalším – snad nejzávažnějším problémem – je devastace morálních hodnot v naší společnosti. Právě diskuse o euthanasii odhaluje, jak málo si ceníme lidského života a jeho hodnotu odvozujeme – v tom lepším případě – od kvality života, avšak nikoli od života jako takového (potažmo jeho Dárce). Závěrem přidám svou osobní zkušenost a názor. Letos mi čtyři měsíce umírala ve Vinohradské nemocnici maminka. Bylo to umírání postupné, zdlouhavé, mnohdy bolestivé. Jako cukrovkářka měla vážné problémy s cévami, prodělala několik infarktů, její stav byl komplikován zápalem plic a posléze i multiorgánovým selháním. Věřím (a na vlastní oči jsem se o tom přesvědčil), že lékaři i personál z interny zmíněné nemocnice pro mojí maminku udělali opravdové maximum, kterého byli schopni. Za to jim patří můj dík i obdiv. (Nechci teď diskutovat o možnosti, že došlo v předchozích letech k profesnímu pochybení jiného lékaře v jiné nemocnici, který neodhadl zdravotní stav mé maminky a ten se později radikálně zhoršil. Tuto možnost nevylučuji, ale v dané diskusi je pro mě nepodstatná.) S umírající maminkou jsem za ty čtyři měsíce prožil hodiny (přesněji dny) u jejího nemocničního lůžka. Měli jsme spolu možnost zavzpomínat na určité společné prožitky, měli jsme možnost spolu hovořit o tom, že odcházející člověk by si měl dát do pořádku svůj vztah k lidem i ke svému Stvořiteli. A uchovávali jsme si v srdci naději na zlepšení, byť to byla naděje pouze několikaprocentní. I přesto, že toto období bylo těžké především pro maminku (některá vyšetření a zákroky, které musela absolvovat byly bolestivou záležitostí) i pro nás – nejbližší, prožívám hlubokou vděčnost, že nám byl takový čas dán. I kdybych měl v danou chvíli možnost požádat o euthanasii (maminka byla několikrát v kómatu), nikdy bych to neučinil. Jsem přesvědčen o tom, že i maminka, která si ke konci již nepřála žít, neboť její utrpení bylo opravdu zdlouhavé (nutno podotknout, že utrpení spíše psychického a sociálního než fyzického charakteru, neboť její fyzická bolest byla účinně tlumena medikamenty), nikdy by k něčemu takovému nesvolila. V kontextu toho, co jsem doposud řekl, podotýkám, že osobně neodsuzuji nikoho, kdo se rozhodl pro možnost vzít si život. Za prvé proto, že „jsem nebyl v jeho kůži“ a nedokážu tedy posoudit, co druhého k tomuto rozhodnutí vedlo. Za druhé, že on sám je před svým Stvořitelem zodpovědný za své rozhodnutí. Za třetí nejsem Bůh a nevidím do lidského srdce (a tudíž ani nemohu být soudcem skutků druhých lidí). Nicméně podotýkám, že jako vyznávající křesťan, považuji dobrovolný odchod ze světa za to nejhorší z možných daných řešení v dané situaci. A naopak je hodna odsouzení jakákoli aktivní asistence při sebevraždě, potažmo euthanasii. Nota bene je-li tím kdo „aktivně asistuje“ lékař. Jeho úkolem je přeci lidem pomáhat, zachraňovat je, nikoli jim život zkracovat. Důvody, proč o této věci hovořím tak otevřeně jsou dva. Ten první se týká pojmu láska. V diskusích jsem několikrát zaslechl, že milující člověk, přeci nenechá druhého trpět a raději ukončí jeho trápení. Osobně jsem přesvědčen o tom, že skutečná láska břemeno bolesti a utrpení druhého aktivně nese a sdílí. Skutečná láska dává bolesti a utrpení smysl. Minimálně v tom, že skrze ně lze retropsektivně nahlížet na smysl celého svého života a na skutky, které zůstávají za námi. Učí nás i milosrdenství k druhým. Láska, je-li láskou skutečnou, nezabíjí, nýbrž obětuje se. (K problému bolesti, umírání a případné sebevraždě – byť asistované, což euthanasie ve skutečnosti je – doporučuji k přečtení dvě knihy, jednak C. S. Lewis: Problém bolesti a dále G. K. Chesterton: Ortodoxie.) Můj druhý důvod je ten, že nikdo z nás není práv být soudcem nad životem a smrtí druhého člověka a dokonce ani sebe sama. Život nám byl dán, nebyli jsme to my, kdo ho sobě i druhým udělil. A tuto základní a nevyvratitelnou skutečnost by měl brát v potaz každý, ať je jeho světový názor jakýkoli. Euthanasie (zejména tak jak je pojímána v současné době zákonnou normou v Holandsku) možná řeší náš strach z bolesti a umírání. Nicméně nás připravuje o poslední chvíle s nejbližšími a okrádá nás o možnost nést s nimi to dobré a zlé až do jejich exitu – tedy vyjití, nebo-li smrti. Navíc, je-li euthanasie uzákoněna a posléze se stane tolerovanou normou, otevírá dveře, které nejenom že nepůjdou zavřít, ale o nichž teď nemáme ani tušení, kam vlastně vedou. Dnes pomáháme nevyléčitelně nemocným. Ale co když se za dvacet až třicet let pro nás stanou tito lidé (a sem si dosaďme klidně své jméno, protože nevyléčitelně nemocným člověkem se může stát každý z nás) takovou přítěží, že si společnost z euthanasie vytvoří institut, který jí usnadní zbavit se legální cestou této „nežádoucí přítěže“?! Mohu-li říci své slovo do diskuse, pak radím, nechejme dveře Pandořiny skříňky raději zavřené!

fox
08. 02. 2001
Dát tip
omlouvam se, ňejak se mi to zvrtlo, chybí mi tu tlačítko smaž kritiku

Dědouch
08. 02. 2001
Dát tip
Jak si proboha lidé představujete zneužití takové věci jako je osobní,jednoznačně a několikrát dané najevo,rozhodnutí zemřít...V americkém stylu psané scénáře dojemných filmových příběhů to nejen umožňují ale přímo žádají, konkrétní člověk jehož se takové rozhodnutí týká ví ale nejlépe (rozhodně lépe než kdokoli z nás..)proč se rozhoduje právě takhle.Když už se s tímto konkrétním a v pravém slova smyslu osudovým rozhodnutím vnitřně vyrovná, zasloužil by myslím respekt a dejme tomu důvěru či úctu nás, kteří na své pohlédnutí tváří v tvář smrti teprve čekáme...Při vší úctě k věřícím: je možno věřit i sobě samotnému, svému Já (v němž může být docela dobře obsaženo právě desatero...)a vzdát se pro mne pochybné jistoty "sdílených rozhodnutí".Determinováni jistotou že ona sdílená správnost je zaručena kvalitou a generacemi jejích vyznavačů připravujete se o možnost vlastního rozhodnutí v momentě kdy se svou bolestí zůstáváte doopravdy sami, v momentě kdy bolest je reálná zatímco skutečnost že bůh je s vámi iluzorní (pochopitelně pro nás "pohany" :-))Je jistě správné hájit svůj pohled na věc jsou-li naše názory upřímné a jsou-li projekcí vnitřního přesvědčení.Právě proto bych se přikláněl k tomu dát prostor pro realizaci osobních rozhodnutí i těm z nás, kteří z "boží vůle" trpí...

Queenly
03. 02. 2001
Dát tip
Stoprocentně ano, představa, že ležím na lůžku a nemohu se pohnout, dýchá za mě nějaký mechanický přístroj a energii mi dodává glukoza mě naplňuje hrůzou. Pokud bych zjistil, že do roka zemřu čekal bych půl roku a pak bych si prostřelil hlavu. I umřít je třeba se ctí. Chápu, že toto myšlení je mnohým proti mysli (např.věřící lidé) chovám knim úctu a obdivuji jejich sílu s kterou se třeba budou pokoušet vyrovnat s čekáním na chvíli kdy si je Bůh, či jiná vyěěí moc vezme k sobě. Já nejsem ochoten čekat. Snad mi osud dopřeje abych v klidu odešel v zachovalém stavu v noci. Tiše odešel v krásném snu. Pokud se dožiju toho, že večer usnu po nádherném dnu a ráno se neprobudím budu nesmírně rád. Soudím, že jen já mám právo ovládat svůj život. Já jsem myslící bytost. NNikdo nemá právo mě zabít a stejně nikdo nemá právo mě držet v zajetí těla.

StvN
25. 01. 2001
Dát tip
Bříza. Asi to nemá smysl pořád dál a dál opakovat to své. Já Ti rozumim, ale nechápu. Zdar.

JDqH
22. 01. 2001
Dát tip
Teď něco od nás, co už mrtví jsme. Navíc jsem měl unikátní možnost sledovat 18 měsíců umírání. Ne to obyčejné, kterému normální lidé říkají "žití", ale to urychlené, které stravuje člověka před vašima očima... Milý Břízo, kdyby se lidé chovali podle toho, jaké o člověčenstvu mají iluze, byl by svět krásný a já bych mohl s Tebou souhlasit. To však, čemu se říká "lidskost" je jen myšlenkový konstrukt, jež naplňován je pouze bezvýznamnou skupnkou nadšenců. Pomněte červi, Svatý Ridley má pravdu... :-/ Máme svobodnou vůli nebo jedná o další iluzi? Je život dar nebo se jedná o další iluzi? Ne, já nemám svobodnou vůli a za provázky ve mně tahá moje biologicko-sociální determinace. Ne, život je danajským darem. Nevěř bohům, když k tobě s dary přicházejí!!! Nikdo se mne neptal, chci-li se narodit. Kde berou ti druzí právo bránit mi zemřít, kdy se mi zachce? Euthanázie? Eu-thanatós... Pravá, skutečná smrt... jak nesmyslný termín. Je to vražda, SEBEvražda, byť třeba asistovaná, nazývejme věci jejich jmény a já ji jako takovou podporuji. Pozastavil se kdy někdo nad tím, mají-li rodiče právo zplodit nový život a vrhnout tak nic netušící bytost do víru těch sraček, co kolem sebe vytváříme a jež honosně nazýváme lidskou společností? Life is not fun even you are dead...

Vio
22. 01. 2001
Dát tip
Aha, tak JDqH, upír upírovatý, to řekl tak nějak i za mě...

Bříza
22. 01. 2001
Dát tip
StvN: podívej se: mám právě noční službu, 5 pacientů ve velmi vážném - téměř kritickém stavu a jeden ve stadiu mozkové smrti ... Pokud komunikují, ANI JEDEN vůbec NEUVAŽUJE o euthanázii. Stejně, jako sebevraždy v koncentrácích prakticky neexistovaly. Vaše představy o tom, že někoho živoucího označíte za lidskou trosku a zabijete, když mu okolí svou "nepomocí" ať už v lékařském, nebo prostě lidském smyslu, způsobí nesnesitelnou existenci (často proto, že se na to nemá nervy dívat, protože dneska - v době "hygienických" válek, se prostě ve slušné společnosti neumírá a každej se hrozně diví, když se k tomu nachomýtne...) jsou z mého pohledu známkou politováníhodné vzdálenosti od reality. Nemysli si, že umírat doma je příjemná záležitost. Byl jsem svědkem situace, kdy nemocný v poslední hodince na znečištěném domácím lůžku mohl jen bezmocně pozorovat, jak supi z příbuzenstva se začínají hádat o dědictví.... div už nesundavali obrazy... Rozervanec: človíčku... nezlob se na mě... já mám pocit, že jsem nikde netvrdil, že naše zdravotnictví funguje. Nadruhé straně .... myslím, že mi můžeš věřit, že účinné prostředky existují. Nevím o žádném ze svých pacientů, kterého bych nechal v takovém období trpět - a medicinu dělám přes deset let... Bojím se, že s vaničkou vyléváš i dítě... JDqH: Jestli nemáš svobodnou vůli, to je mi opravdu líto. Ale nezoufej - takové prase má ještě menší možnost volby, nežli Ty ;c). Právě díky své biologicko-sociální determinaci má většinou Homo sapiens ze všech tvorů největší schopnost manipulace se svým okolím. Jestli jí nevyužíváš, nebo z nějakého důvodu postrádáš, něco někde nefunguje tak, jak má. Co je a co není významné pro každého, si každý volí svobodně (Ty bys jistě řekl dle své determinace ;c)). Jestli pro Tebe jsou zastánci humanity a byčejné slušnosti bezvýznamnou menšinou, pro mne jsou jí zase vyznavači bezohlednosti a sobectví - a to bez ohledu na jejich počet. Z mého pohledu nejsou k ničemu dobrému - a proto neužiteční - bezvýznamní. Smysl mé existence je ukotven v dobru. V jaký svět uvěříš, takový budeš mít. Dobří lidé jdou vyrovnaným krokem a ostatní kolem nich tančí dobové tance. Jestli dar života nepřijímáš, proč jsi se nezabil? Ze zbabělosti? Vypnout ten červenej čudlík je strašně jednoduchý ..... a bohužel strašně hloupý (většinou). Nedostatečná vůle k životu je známkou, že nám "stvoření" poněkud "zdegenerovalo" a není schopno reprodukce. Takovou pokaženou nádobu nebeský hrnčíř znovu zhněte a vytvoří něco nového ..... fascinace smrtí ??? Jo - díky hoši ... to už mám zaplaťBůh za sebou ....

fox
22. 01. 2001
Dát tip
ruby> ale tim nic neresis

Rozervanec
21. 01. 2001
Dát tip
Dědouch: mluvíš mi z duše. Naprosto a ve všem s Tebou souhlasím!!!!!! Bříza: k Tvé poznámce o tom, že při dokonalé péči o pacienta nenastane taková bolest - utrpení, aby se to nedalo vydržet, bych se chtěla zeptat, kde to žiješ. Máš krásné představy o tom, jak by¨zdravotnictví mělo fungovat, ale rozhodně tak nefunguje. Protože té bolesti a utrpení je příliš a medicína proti nim neumí bojovat. Něboť každé léky za čas přestanou zabírat.... ...proto aktualizace euthanazie. Aly myslím, že kdyby ti "technika" dovolila uskutečnit své představy, že by jsi byl perfektní lékař. Bohužel v dnešní době s dnešními prostředky je to velmi těžké. Ještě k dědouchovi: myslím, že je vážně lepší, když se člověk může rozhodnout zemřít důstojně třeba v té nemocnici než skákat pod vlak a pod. Pak k těm narkomanům. Dáváme jim peníze na stříkačky (myslím společnost jim dává), protože je to levnější než je potom léčit z AIDS apod. A tak jim vlastně také dáváme "svobodu rozhodnutí" o životě a smrti, neboť tím, že jim tu stříkačku podáme, rozhodujeme též ne-přímo, o jejich žo¨ivotě a smrti, jen tu jejich smrt trochu oddálíme, protože nezemřou třeba na AIDS, ale druhý den se předávkují. Dědouch také souhlasím, s tím náízorem ohledně interupce. Tady nikdo z nás před vraždou necouvne, a všichni se tváří, že o nic nedje. Je to úplně stejná otázka zabíjení.

clovrdik
21. 01. 2001
Dát tip
Řekl bych, že tady už bylo řečený úplně všechno, tak se nebudu zozepisovat o argumentech a řeknu jenom ANO. ( Někde jsem tady četl i jakousi zmínku o trestu smrti - jakožto "militantní ateista " a racionálně uvažující člověk ( snad ) říkám i tady ANO ).

ruby
20. 01. 2001
Dát tip
nesnasim auditka, bude to kratky. myslim, ze at jste vsichni videli, co jste videli, nikdo z vas to na vlastni kuzi nezazil. i ja, ac devce mlade, jsem jiz mela tu cest...videt. nekdo tu rekl, az tam budu lezet, budu vedet zda ano ci ne. to mi prijde jako jediny spravny nazor z tech vsech vznesenych nazoru! kazdy je jiny, kazdy se s zivotem a smrti vyrovnava jinak, nelze prece neco takoveho zobecnovat!

Print
19. 01. 2001
Dát tip
Tentokrát s Břízou - ano, ano, ANO!!! B.ezvýhrad!!!

Vio
19. 01. 2001
Dát tip
Ach jo. Svůj názor už jsem řekl, nicméně bych chtěl podotknout směrem k Břízovi, že se zdráhám uvěřit v bezbolestnost současných léčebných metod. Vím, jak umíral můj děda. A mám důvod se domnívat, že jeho smrt zavinili lékaři. Nevím, zda-li je to vždy selháním lékařů, ale zcela jistě lidé stále v nemocnicích pociťují fyzickou bolest.

Bříza
19. 01. 2001
Dát tip
Dědouch: máš tedy namysli asistovanou sebevraždu ... Nedovedu si představit, že by takovou věc měl kdosi v popisu práce. Myslím si, že pomoci k sebevraždě může například v bojových podmínkách voják smrtelně zraněnému kamarádovi, který trpí jak zvíře bez možnosti pomoci a záchrany a není toho schopen. Tam jsou ale dva aspekty, které v případě euthanázie chybí: 1) hluboký osobní vztah (a věřím, že i tak - ne každý je toho schopen, protože si do smrti ponese v paměti celý ten děj zabíjení a umírání) 2) nedostupnost léčby zmírňující utrpení. Člověk může trpět "nelidsky" i jsa zdráv. Například psychicky - a nemusí mu být jednoduché pomoci. Takové chvíle patří prostě k životu a jeho situacím. Pokud by takový člověk chtěl spáchat sebevraždu a požádal by Tě z nějakého důvodu o pomoc - jak bys se zachoval? Respektoval bys jeho rozhodnutí? Je opravdu život "majetek", se kterým můžeme z vlastní vůle disponovat? Cavalera: nechci se přít, kolik s toho viděl a jak jsi to vnímal. Myslím, že mi můžeš věřit, když tvrdím, že prostředky ke zmírnění utrpení existují a fungují. Jiná věc však je, v jakém stavu je naše zdravotnictví. Ti, kteří je řídí dobře vědí, co a s jakým dopadem dělají a nic je v mých očícjh neomlouvá. Za cenu lidského utrpení se dá zbohatnout. A jak se zdá, bude se bohatnout za cenu lidské smrti. Jak může "nezhořknout" v ústech každé sousto? S tím prasečím konzumním veležitím? Dobrá - propadněme se všichni do depresí, postavme smrti oltář a "Brughelovské" peklo může započnout.... opravdu to chceme? Proč Vás potom děsil Hitler s jeho plynovými komorami? k "paranoidnímu" vidění: Na toto téma jsem absolvoval jisté "školení", takže tyto souvislosti nejsou tak plně z mé hlavy. Mohu čekat, že mne nařknete z halucinací ... ? Pak Vám není pomoci - o mě totiž jde až na posledním místě....

Vio
19. 01. 2001
Dát tip
Bříza: Je opravdu život "majetek", se kterým můžeme z vlastní vůle disponovat? Koho jiného by to měl být majetek, když ne můj?! Mých rodičů? Státu? Společnosti? Národa? Boha? Ufonů? Ať to nazveš, jak chceš, vždy si budu myslet, že můj život je jen můj majetek a mohu s ním disponovat dle libosti. Můj život za mě nikdo neodžije. Musím si ho žít sám, tak proč by měl někomu patřit?!

Print
19. 01. 2001
Dát tip
Bříza: Amen! :-)

inventor
19. 01. 2001
Dát tip
Život lze cítit jako majetek, tedy mít z něj pocity vlastnictví, jenomže pokud člověk bere lásku bližních k sobě vážně, jeho zodpovědnost k rodičům nebo dětem je víc než majetek. To není příkaz, to je lidská volba, v tomhle mám naštěstí zcela jasno a vím, jak je těžké k tomu dojít.

Bříza
19. 01. 2001
Dát tip
Vio: otázka není "koho", ale "zdali".... Má život povahu hmotného statku? Je možno s ním takto nakládat?

Vio
19. 01. 2001
Dát tip
Inventore, v tom s Tebou souhlasím, ale o tom jsem taky nemluvil. Já jsem jenom proti tomu, aby byl můj život brán jako majetek někoho jiného. Odpovědnosti k rodičům či dětem se tím nezříkám a beru ji v úvahu. Ale to už je moje rozhodnutí. Svobodné.

Vio
19. 01. 2001
Dát tip
Břízo, hmotný či nehmotný, majetek či nemajetek. To jsou jenom slova. Můj život to jsem já. Jak to chceš definovat? Já prostě nechci, aby za mě rozhodoval někdo jiný. Já už nevím, jak to mám říct. Ano, myslím si, že se svým životem mohu nakládat dle libosti jen já sám.

Laďa
19. 01. 2001
Dát tip
Břízo tak to potom jo. jsem si jista, že se tohle řeší individuelně a s tímto faktem, s tvojí poznámkou, se ztotožním. Škoda, že nevím, jak to funguje ve zdravotnictví.

Bříza
19. 01. 2001
Dát tip
Vio: tak jinak: to, že jsi (a že to jsi Ty) se "stalo". Nemáš na tom nejmenší podíl. Jsi "Ty" cosi, co Ti "patří", nebo to "patří" té síle, která způsobila, že jsi? Jaký je smysl a význam Tvého bytí? Máš nějaký smysl? Vzniknul jsi za nějakým účelem (i když jej teprve objevuješ)? Jsi té síle něčím "morálně" povinován? Nebo jsi náhoda? Inertní nepodstatný shluk živé hmoty bez vlivu na běh světa...? Nechtěný a neoceněný dar.. Jsi "nástroj" k čemusi, nebo bezcílně nesmyslný jedinec, který má iluzi pseudo - "svobody". Takové "svobody", která je v podstatě svévolí - neodpovědnou ztrátou schopnosti přijímat skutečnou autoritu, schopnosti se učit, rozumět a dobírat se podstaty dějů. Pseudosvobody, která je ze své podstaty těžkou nesvobodou, protože je vlastně dezorientací. Ztrátou pojmu, kde je nahoře a dole, kde dobro a zlo. Ztrátou souvislosti, kořenů, spojení s řádem bytí. Odpoutáním od sítě vzájemných vztahů a vazeb, kterámi je realita propojena. Libovolností a anarchií. Skutečnou ztrátou vyššího principu. Nevím ... tady myslím někde probíhá má hranice mezi světlem a stínem... ale třeba se mýlím ...sám bývám mnohdy zmatený ...

Bříza
19. 01. 2001
Dát tip
ta slova jsou strašně slabá ... ...zkusím příklad (hmm zase blbej... to je jedno...): Má člověk schopnost poznávat proto, aby ji mohl také zneužívat, nebo nikoliv? Je pro člověka na zemi stvoření atomové bomby osvobozující čin? Prospívá, nebo škodí lidstvu její existence? Je aktem svévole a dluhem na splátku, nebo rozumným nástrojem pro člověka, jak řešit problémy lidstva? Já to nevím... Jediné, podle čeho se sám za sebe v téhle otázce mohu řídit je ono "nezabiješ" z desatera. Jak bys odpověděl Ty ?

Vio
19. 01. 2001
Dát tip
Uáááá Břízíku, již nemám sílu... Já bych to s Tebou milerád probral u piva či u čaje z očí do očí. Takhle mě to strašně unavuje :-( Možná se pokusím ještě odpovědět, ale teď na to nemám... ani čas ani sílu ani slova ani... ;-) Jdu přemýšlet...

kalinka
19. 01. 2001
Dát tip
Jako bych nic neřekla:o)))

StvN
19. 01. 2001
Dát tip
Zdá se mi, že pojemy "život" a "Já" povyšujete na něco, čeho vlastně nejsme hodni. Já jsem Já, a můj život je můj, starám se o něj jak nejlépe mohu

StvN
19. 01. 2001
Dát tip
..sakra, to jsem nechtěl... Bříza: udržování lidské trosky zuby nehty při životě mi nepřijde jako nejšťastnější řešení. Kdyby lidi měli nemocnice rádi, tak by v nich bydleli, umřít v nemocnici musí být hrozný, ale umírat tam bude jako peklo. Nebyl jsem u toho, ale slyšel jsem, snad v televizi, váš "někdo" je v kritickém stavu, může žít ještě nekolik týdnů. A Ty si vážně myslíš, že tomu člověku pomůžeš, když mu vlastně v nejdůležitějším okamžiku jeho života, vezmeš možnost rozhodnout se? Myslím, že si budu stát za tím, že jakkoli můžeš ovlivnit můj život teď, tak v posledních okamžicích bys neměl. Lékaž by měl pomáhat, jestli si jsi opravdu jist, že to co obhajuješ je to co by si pacient přál, tak prosim, ale jestli jenom trochu pochybuješ, nech prosím pracovat jeho mozek samostatně.

fox
19. 01. 2001
Dát tip
Dedouch: s tebou souhlasim, sem se jenom blbe vyjadril a teď Bůh raď

inventor
18. 01. 2001
Dát tip
stále nerozhodnut (což je spíše ne) - bojíme se bolesti víc než smrti, ale nic o tom nevíme - když jsem si sám jednou myslel, že je to se mnou vážné, cosi mne bolelo, ale přes všechny bolesti jsem pocítil tu nejkrásnější slast, když mi nejstarší dcera pohladila čelo a zašeptala pár tajných slov... chtělo se mi žít - a co s těmi, kteří nikoho nemají??? - jaké charaktery budou mít budoucí studenti euthanastiky??! - euthanasie právě probíhá veřejně po celé Africe, za asistence přecpané světové veřejnosti, ale nikdo to tak nenazve - těm, kteří nesnesitelně trpí neumím říct logické důvody, proč to má pokračovat, ale budu to zkoušet, nikdy toho nenechám - důstojnost není zvnějšku vidět, důstojnost je podstata, prodej nebo zbavení důstojnosti je záležitost dočasná, důstojnost není majetek - život není majetek - jak popsat zákonem tak rozporuplnou věc, jako je přístup "případ od případu" ??? - otázky pro a proti, jsme schopni se nenávidět i jen kvůli dojmům, že jsme v televizním sporu na té či oné straně, znám příliš mnoho lidí, kteří dokáží skvěle sugerovat nenávist, i jen sama k sobě - je euthanasie maximum toho, co můžeme pro někoho udělat?? - sám se sice bojím bolesti, ale také vím, že lze přestat kouřit a zažiju jí méně - trest smrti je záležitost afektu, pomsta nepřináší úlevu, ale nové, trvale neřešitelné problémy - bolest a smrt je naší jedinou motivací co nejvíc žít, a také podporovat medicínu - nechci euthanasii, chápu však její zastánce, je to jednoduché, levné a moderní řešení, jak geniálně jednoduché, miluji složitosti života a nechci přijít ani o tu poslední Požádá moji dceru její milý o ruku, vezmou se? Co když svatbu budou muset odložit, protože se oddávající opije, a já už se rozhodl, že dnes...

inventor
18. 01. 2001
Dát tip
četl Vio a Miroslawek moji poslední báseň, nezačala se jim líbit?? :-)

Bříza
18. 01. 2001
Dát tip
to Dědouch: nepochopils. Policie má řešit případ zanedbané péče, pokud pacient trpí do té míry, že se o něco takového pokusí... Deprese je lidský cit. Je-li těžká a "bezdůvodná", bývá považována za duševní onemocnění. Má-li zjevnou příčinu, hovoříme o "sekundární". V obou případech může vést k sebevraždě. Palach se upálil z důvodu "sekundární" deprese - což nijak nesnižuje velikost jeho činu. I Ježíš Kristus může být podezírán z pasivní sebevraždy. Tím chci říci, že v extrémních situacích - zejména společensky daných - může tento extrémní cit být známkou naopak duševního zdraví - ve smyslu vyššího sociálního cítění. V ostatních případech je třeba se ptát, zdali nelze "sekundární" depresi řešit léčbou. Určit pro lékaře prognózu nemoci většinou problém není. Problém však je rozhodnout, kdy případná pacientova proklamovaná touha po smrti je efektem sekundární deprese - a kdy "bilančním rozhodnutím" s chladnou racionální a svéprávnou rozvahou. Lapidárně: kdy převládá afekt - a kdy racio (obojí bývá přítomno v různé míře vždy). A na tomto delikátním rozhodnutí - často ovlivněném subjektivním vnímáním a filozofií lékaře má záviset bytí a nebytí člověka? Navíc v situaci, kdy lékaře drsný ekonomický tlak nutí šetřit prostředky i na běžných léčebných postupech? Zkus si odpovědět sám, k čemu by to vedlo....

Pája
18. 01. 2001
Dát tip
Ufffffffff, mám hlavu jako ten největší škopek na světě,. Kdyby to šlo, souhlasila bych s vámi se všema. Souhlasím s Kálinkou a Cavalerem, ale taky s Břízou a Inventorem. Ten škopek je plný špinavého prádla a já mám teď.....ehm...menstruační bolesti a chce se mi umřít. Prášek si vzít nechci, protože v práci nesmím usínat. A musím říct, že se někdy na tu bolest těším. Že budu něco cítit. A tak se svíjím (ale ne že mě někdo zabijete!). Kálinko děkuju, můj táta byl také dlouho v nemocnici. Nějak mi všechno dochází nesouvisle a nejasně. Lékař je člověk, u kterého je zodpovědnost (taková ta povšechní) vidět strašně moc. Já tady v práci můžu na všechno klidně kašlat. Na lidi, co sem přijdou, protože jim není zle a mně je zle z nich. Jak jsem milovala tátu, když byl nemocný. Jak ho miluju teď, ale prostě mu nic není a štve mě. A já nejsem hodná dcera. Ani poslušná. Nechtěla bych, aby zemřel, i kdyby o to žádal. Tenkrát. Čistě sobecky. Nechci nemít tátu.Jak bych mohla poznat, že jeho rozhodnutí je myšlené opravdu vážně. Jak by takový člověk mohl přesvědčovat? Babička by mě přesvědčila . Ale táta ne. A kdo by onu smrt vykonal? Někdo tady mluvil o tom, že se nebavíme o vykonávání eutanasie, ale já nemůžu říci ANO a nemyslet, jak by to vypadalo v praxi. A tvrdím , že jsem proti eutanasii? Rozhodně ne. Jenom se v té své etice nějak neumím vyznat. A ve svých emocích. Chybí mi trocha empatie. Nejvíc cítím své bolesti. Myslíte, že jsem se dostala mimo diskusi? Jak se rozhodovat o nějaké věci, když s ní souvisí celé dějiny lidstva a jeho utváření myšlení. Až budu ležet v nemocnici , budu vědět, jestli eutanasii ANO či NE. Alespoň doufám, musí přece někdy nastat okamžik, kdy budu konečně něco vědět!!!

Pája
18. 01. 2001
Dát tip
Ufffffffff, mám hlavu jako ten největší škopek na světě,. Kdyby to šlo, souhlasila bych s vámi se všema. Souhlasím s Kálinkou a Cavalerem, ale taky s Břízou a Inventorem. Ten škopek je plný špinavého prádla a já mám teď.....ehm...menstruační bolesti a chce se mi umřít. Prášek si vzít nechci, protože v práci nesmím usínat. A musím říct, že se někdy na tu bolest těším. Že budu něco cítit. A tak se svíjím (ale ne že mě někdo zabijete!). Kálinko děkuju, můj táta byl také dlouho v nemocnici. Nějak mi všechno dochází nesouvisle a nejasně. Lékař je člověk, u kterého je zodpovědnost (taková ta povšechní) vidět strašně moc. Já tady v práci můžu na všechno klidně kašlat. Na lidi, co sem přijdou, protože jim není zle a mně je zle z nich. Jak jsem milovala tátu, když byl nemocný. Jak ho miluju teď, ale prostě mu nic není a štve mě. A já nejsem hodná dcera. Ani poslušná. Nechtěla bych, aby zemřel, i kdyby o to žádal. Tenkrát. Čistě sobecky. Nechci nemít tátu.Jak bych mohla poznat, že jeho rozhodnutí je myšlené opravdu vážně. Jak by takový člověk mohl přesvědčovat? Babička by mě přesvědčila . Ale táta ne. A kdo by onu smrt vykonal? Někdo tady mluvil o tom, že se nebavíme o vykonávání eutanasie, ale já nemůžu říci ANO a nemyslet, jak by to vypadalo v praxi. A tvrdím , že jsem proti eutanasii? Rozhodně ne. Jenom se v té své etice nějak neumím vyznat. A ve svých emocích. Chybí mi trocha empatie. Nejvíc cítím své bolesti. Myslíte, že jsem se dostala mimo diskusi? Jak se rozhodovat o nějaké věci, když s ní souvisí celé dějiny lidstva a jeho utváření myšlení. Až budu ležet v nemocnici , budu vědět, jestli eutanasii ANO či NE. Alespoň doufám, musí přece někdy nastat okamžik, kdy budu konečně něco vědět!!!

Bříza
18. 01. 2001
Dát tip
A ještě k Dědouchově otázce, proč je tak aktuální otázka euthanázie právě teď: protože si "bílé límečky" v Evropě řekly: máme pro Vaše peníze lepší využití, než investovat do ubožáků, kteří stejně za měsíc, za dva umřou. Podívejte se, jak jsou oškliví a smutní! Zdokonalující se medicína stojí pořád víc a víc ... dobrá: budete mít účinnější drahé léky, ale peněz víc do zdravotnictví nedáme - výrobci automobilů, praček, elektřiny, počítačů, mobilů, kosmetiky a všichni ostatní - armádu nevyjímaje - chtějí taky z něčeho žít. Někde tedy musíme ve zdravotnictví ušetřit. Na platech to nepůjde-pomřeli by hlady... tak co na pacientech? ... na NE-MOCNÝCH. Na těch, kteří se již nemohou bránit a domáhat svého práva... Na těch, kteří nám již sotva rozumí, a sotva chápou, co jim říkáme, na těch, kteří nemohou číst a psát, chodit k soudu, zaplatit si právního zástupce, na sociálně slabých opuštěných starcích a stařenách, jejichž kruh života se uzavírá .... na těch se DÁ ušetřit ... začněme veřejnost zvolna zvykat ... vždycky se dala zmanipulovat - dá se i tentokrát .... se vší vážností ODMÍTÁM !!!!!!!!!!!!

Bříza
18. 01. 2001
Dát tip
a to i v případě, kdybych za to na konci svých dní měl v nemoci trpět muka pekelná ... Budu prosit Boha, aby mi takové utrpení zkrátil, ale zkusím jít pokorně cestou svých otců s vědomím dobrého skutku

Ženatej
18. 01. 2001
Dát tip
Jo Břízo! Tak to vidim i já, z Boží vůle Ženatej.

Laďa
18. 01. 2001
Dát tip
No jo Břízáčku, ale těma lékama a kapačkama se to boží utrpení jen UMĚLE prodlužuje.

Bentley
18. 01. 2001
Dát tip
Bříza: Líp bych to neřekl, přesně tohle mám na mysli.

Bříza
18. 01. 2001
Dát tip
Laďa: Opakuji do omrzení a znovu: a) pokud pacient trpí, jde o selhání léčby, což se při důsledné kontrole ve fungujícím zdravotnictví stávat nesmí. b) ukončení léčby onemocnění u umírajícího pacienta není euthanázie c) i v takovém případě je možno a leckdy nutno podávat symptomatické léky snižující úzkost a bolest. Umělé prodlužování utrpení nastává i při léčbě vyléčitelných chorob. Pokud lékař dojde k závěru, že stav nemá perspektivu, musí zohlednit vedení léčby vzhledem ke "kvalitě" života - právě aby utrpení případně neprodlužoval. To se ale řeší případ od případu - a jít na to zákonem, je jako kdybys chtěla na mikročip používat hrábě...

fox
18. 01. 2001
Dát tip
Asi už zaznělo vše, fakt dobrá debata, to je vše.Mějte se.

Dědouch
18. 01. 2001
Dát tip
S veškerým nadhledem jehož jsem schopen, opravdu pozorně naslouchaje Břízovi i ostatním, nezbývá mi než přiblble opakovat to svoje : Nejedná se o rozhodnutí(ať už z jakýchkoli důvodů) zabít, ale poskytnout možnost realizovat svoje osobní rozhodnutí důstojnou formou. Ve střediscích pro narkomany je vycházeno z podobné filozofie když pro aplikování drogy jako smrtelně nebezpečného jedu dostane narkoman alespoň sterilní jehlu a stříkačku.Nikdo rozumný to nepovažuje za napomáhání k sebevraždě neboť rozhodnutí o tom zda drogu vzít či nikoli zůstává výhradně na tom koho se to týká.Domnívám se že hovořit v souvislosti s tím o ekonomických zájmech je přeci jen irelevantní,tím že narkoman dostane čisté nářadí,polívku a možnost se osprchovat jeho osobní rozhodnutí ufetovat se k smrti jistě nepodpoříme...

Cavalera
18. 01. 2001
Dát tip
Břízo vím o čem mluvím a viděl jsem toho už hodně. A řeči o tom jaké máme prostrředky na to aby člověk netrpěl ... HA HA HA ...

IVANOL
18. 01. 2001
Dát tip
ad poslední Dědouch: myslím, že něčí nápad dávat narkomanům stříkačky nevychází ani tak z pochopení toho, že se někdo chce ufetovat, ale z důvodů zcela jiných a prozaických, t.j. zamezení přenosu nakažlivých chorob, možnost alespoň minimálně působit na ty narkomany, kteří si pro jehly chodí, a v neposlední řadě zabránit třeba drobné kriminalitě související. Řekl bych, že vše je prakticky kromě jakési etiky společnosti fakt o ekonomice. ad problem: jako lidem (některým) nám chybí jakási duchovní opora. Nemáme se o co opřít v době, kdy na tom nejsme tak zle, natož v dobách, kdy je to k nevydržení. Cítím, že podstata toho problému není v tom, zda mít právo na to, vzít si život z jakýchkoli důvodů, ale zda jsme k tomu vůbec oprávněni? Moderní , spotřební společnost, materilalistická výchova atd. z nás vytěsnila pokoru k životu jako takovému, a tak o něm mluvíme jako o vypnutí nějakého stroje. Neznám jiného tvora, než člověka, který by si nějakým způsobem dokázal vzít život. Stvořitel nebo evoluce zde vytvořili nějakou zábranu. Proč tomu tak není u člověka ? Každé utrpení je hrozné, zvlášť tehdy , pozoruje li ho člověk zblízka na svých bližních. Pak se ptá jak pomoci. Naši předci se opírali o víru, karmu, Boží trest a nevím co ještě. Asi to pomáhalo, protože My jsme ještě tady. Kdyby tomu tak nebylo, a někdo kdysi dávno by přišel s tím , řešit to zmařením životů postižených, třeba by jsme dnes, místo nastoupení na léčbu nějaké těžké nemoci, odcházeli rovnou do krematoria. Určitě z vlastního rozhodnutí! A na písmáku by se vedla diskuze o tom, (třeba) že člověk má právo trpět i při těch nejtěžších stavech, a proč mu to není dovoleno. Nechci, aby nikdo z Vás trpěl, ani jejich blízcí a přátelé, nechci aby kdokoli trpěl tak, že bude zvažovat dobrovolný odchod do jiné dimenze před "vypitím kalicha hořkosti" až do dna. Nevím , jaké to je , takhle trpět, ale jakási vnitřní síla mi říká, že až bude utrpení nesnesitelné, smrt mne vysvobodí sama, bez mého nebo cizího zásahu. Přesto, rozhodne-li se někdo pro dobrovolný odchod, je to jeho rozhodnutí, jeho cesta a jen on má ne právo, ale možnost se touto cestou vydat. Nikdo jiný. A pokud je na tom tak, že ten akt není schopen vykonat sám, z jakéhokoli důvodu, je to těžké, ale nenáleží Člověku to udělat za něj. Někdo napsal: "trpící zvíře utratíme...k člověku se chováme hůř... necháme ho trpět..". Budeme tedy utrácet své nejbližší v okamžicích nejtěžších ? Ano, utrpení se všichni bojíme, víc než smrti. Proto je pro nás lehké zabíjet. Zkusme tedy nediskutovat o eutanázii, ale o braní života sobě nebo druhým. Dík

Mahoney
18. 01. 2001
Dát tip
cav: není to spíš o tom, jak ty prostředky (NE)využíváme...?! bojím se, že Břízík má až příliš pravdu - ona trocha paranoie v tomhle světě neškodí...

kalinka
18. 01. 2001
Dát tip
Rozervanec: Já tě ale nechtěla /a kohokoliv/ nijak ovlivňovat, jen jsem uvedla příklad ze života, a svůj následnej postoj k danné otázce, jako vykreslenou odpověď /zdůvodněnou tím, co předcházelo takovému postoji!/, ale ani ve snu jsem tím neměla ambice kohokoliv ovlivňovat. Jen návod k zamyšlení na "živejch" příkladech ze životů každýho tady. Určitě se většina z nás tady v nějaké podobě se smrtí či s umíráním, či dokonce s - díky nemoci předčasným - umíráním setkal. Tohle bylo jen pošťouchnutí paměti lidí tady, aby to vyhrabali a na základě toho třeba zkusili odvíjet svůj finální postoj. Prostě jen vodítko, ale čistě subjektivní!!!!:o)) /ale dík za důvěru/ fox: babička měla kliku! Loni mi zemřela nejoblíbenější část příbuzenstva z tátový strany /a kromě ignorované tety taky poslední žijící člen té rodiny/ - prateta - boží ženská, ročník 1913, který v jejích čtyřiceti manžel/homosexuál náhle skonal a ona bezdětná a bez chlapů žila až do loňského roku sama, ale s nepřekonatelným darem nahlížet život tak trošku s rezervou a černohumorně - byvše dámou, i hovno znělo z jejích úst elegantně a NE sprostě:o) - prostě nádherný stvoření. Fakt jsem ji milovala. Umřela chudáček strašně blbě, sama, vyhladověla se ze strachu, že by skončila v domově pro přestárlé někde mimo Benešov,kde prožila celý svůj život. Zhruba 3 a půl měsíce před svým skonem nespatřila venkovní svět, jen špitál a pod sebe se pomočující a kálející staré babky. Nezapomenu na moment, kdy se jí při pohledu na blbou "drbnu" Blesk a SPY rozsvítila očíčka, jak ožila při hovoru o mým synovcovi, kterýmu je teďka skoro 5, prostě tě bytost, která už díky mrtvičce nemohla bojovat a mluvit, tak ožila jakoukoliv informací o něčem živém, v pohybu, s budoucností, prostě to v ní bylo i v tyhle šílený momenty, kdy už přestávala být sama sebou. Ta její frustrace z toho. OSTATNĚ!: Možná to byl jen můj pocit, ale ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že je ve špitále a s mámou se za ní vydali, tak jsem za SUROVĚ SOUVISLÉHO braní tetě nedokončených či nevyslovených - A TÍM NECHUTNĚ POHODLNĚ POZMĚŇUJÍCÍCH VÝZNAM, KTERÝ JIM TETA PRAVDĚPODOBNĚ ZAMÝŠLELA DÁT - jakousi sociální pracovnicí, nabyla nepotlačitelného dojmu, že má prateta celá zoufalá snaží se dovolat naší - mojí a máminý - pomoci, a vysvětlit tý krávě, že do žádný podělaný Vlašimi do důchoďáku ani omylem nechce, že prostě trvá na Benešově nebo že prostě umře. ....!!! Umřela! Benešov nebyl volnej!!:o((( Bylo mi z toho pěkně mizerně! Že není v mých současných možnostech pro tu fakt úžasnou ženskou cokkoliv udělat, abych jí tu cestu poslední vydláždila mechem a radostmi.... prostě jsem jí taky!! zůstala něco dlužná,..... a nikdy už to nebudu mít šanci napravit....!!:o( Ale to není k euthanasii, jen jsem ulítla. Pardon! Bříza: tuším, že mi hodně sedíš jako člověk! Tuším, že jsi zadanej - možná škoda!:o) Možná dobře, ale docela ráda bych tě poznala osobně! Nebo možná ne, abych si tě zachovala takovýho, jakýho tě vnímám tady. Ostatně k tvým posledním obavám ke všeobecným tendencím zneužití, možná jsem idealistka "jedna zasraná":o), ale tak černě bych to neviděla. Malinko mi to zavánělo stihomamem a konspiračními teoriemi?!:O)))) Ale to jen tak...dojem...:o) Inventor: ty seš dobrý řežavý uhlíčko, viĎ?! Tuhle filozofickou máš pořád, nebo ses jen momentálně rozohnil?!:O))) Jestli to máš stále, to musí bejt pěknej nářez každej den pro tebe, co?!:O)))))) (Nesměju se ti! Jen mi to něco připomnělo!:o) )

Dědouch
17. 01. 2001
Dát tip
Rozdělil bych to na dvě části: Samotné rozhodnutí konkrétního člověka vzít si život (na to má každý právo),a otázku umožnění realizovat toto rozhodnutí za určitých podmínek tak aby se to stalo důstojným a bezbolestným způsobem. Domnívám se že s lékařskou etikou to nemá mnoho do činění, jelikož lékař NEROZHODUJE o životě či smrti člověka který si přeje zemřít, rozhodovat by měl pouze o tom bude-li v tom kterém konkrétním případě UMOŽNĚNO učinit tak důstojným způsobem.Vycházím z toho že člověk který si doopravdy přeje zemřít tak učiní i kdyby mu to kdokoli zakazoval, pokud je schopen doplazit se třeba k elektrické zásuvce.Existují však případy kdy po smrti stejně silně touží člověk který svým tělem nevládne vůbec.Považuji za humánní neodepírat mu tuto možnost a "netrestat" ho tak za jeho nepohyblivost.Není mi cizí představa jakési "komise" složené z lékařů (mj.psycholog,psychiatr,specialisté..)která by měla v rukou pouze a právě rozhodnutí UMOŽNIT, nikoli zabít.Tak by se vyloučila možnost poskytnutí této pomoci např.lidem s těžkými depresemi, lidem s bolestmi psychosomatického původu atd. Výrazně by ubylo případů "zpackaných" sebevražd při nichž už tak bolestí šílený nešťastník umírá ještě týdny na jednotce intenzívní péče jen proto že neměl jinou možnost než lehnout si na koleje...také by se nemuselo stávat že děti najdou tátu oběšeného na půdě, když si v záchvatu bolesti a z nedostatku jiných možností rozhodl vzít život.Stejně důrazně jako jsem proti trestu smrti (společnost by měla zločince izolovat, nikoli činit za ně rozhodnutí nejzásadnější..), jsem pro umožnění důstojného odchodu všem kteří tak učinit chtějí a nemohou, existují-li k tomu reálné důvody.(Riziko plynoucí z otázky "kdo tak může rozhodnout na sto procent?"si uvědomuji).Pokud zůstane zaručeno že pomoc zemřít bude k dispozici jen těm kteří o ni opakovaně a jednoznačně požádají majíce k tomu nezpochybnitelný důvod,považuji to za problém daleko jednodušší než například otázku interrupcí.Zabít v těle matky nepochybně zdravý,reagující plod jen proto že se tak děje pár dní před jakousi domluvenou maximální dobou jeho vývoje a proto že "maminka" příliš dbá na svoji postavu zavání pro mne vraždou daleko více, než sebeliberálnější rozhodnutí v otázce euthanázie...

Vio
17. 01. 2001
Dát tip
Dědouch píše LÍP!!!

Laďa
17. 01. 2001
Dát tip
Myslím, že se naprosto ztotožňuji s názorem tebe, Dědku. Nikdy jsem nezažila takovou situaci ani u svých blízkých, ale zatím si myslím, že takhle by to mohlo být.

Bříza
17. 01. 2001
Dát tip
Dědouchu: problém je v tom, že touha odejít z tohoto světa je právě kardinálním příznakem deprese. A ta je léčitelná. -I ta sekundární (subj. pochopitelná)! Opakuji: při ŘÁDNÉ péči se NESTANE, že nemocný krutě trpí nesnesitelnými bolestmi. Ohledně Meresjeva plazícího se k zásuvce dramatizuješ a fabuluješ. Pokud by se taková věc stala, má ji řešit policie a soud ! KDO z lidí má posoudit, zdali touha po smrti mého bližního je "zdůvodněná" .... myslíš, že studiem medicíny a lékařskou praxí vznikají nadlidé?

Dědouch
17. 01. 2001
Dát tip
Bříza:Souhlasím že v těchto situacích je deprese téměř vždy stav v němž se trpící člověk nachází.Právě proto se domnívám že je třeba co nejjednoznačněji rozhodnout je-li touha po smrti výsledkem utrpení a vnitřního rozhodnutí a deprese jevem sekundárním či nikoliv.Píšeš že touha odejít je příznakem deprese, nemůže být ale i příznakem něčeho jiného, nějakého vnitřního rozhodnutí, usmíření, zralosti či jak to nazvat?Domníváš se že k rozhodnutí odejít je nezbytně nutné být v depresi?Rodič který obětuje život pro dítě,voják nebo terorista pro kterého je boj za ideál důležitější než vlastní život...Doopravdy jsou to jenom příběhy z knížek, opravdu je tou příčinou jen deprese, pomatení, fanatismus? Nebo prostě existují lidé kteří se rozhodnout o svém životě nebojí?! Je opravdu tak těžké pro dobrého lékaře určit je.li choroba ve stádiu kdy nad mizivou pravděpodobností uzdravení ční téměř stoprocentní jistota že pacient nesnesitelně trpí?K tomu přece není potřeba nadčlověk ale jenom nadmíru zkušený doktor.Nechápu proč by policie a soud měly řešit případ těžce nemocného člověka který si rozhodl vzít život, chtěl bys takového nešťastníka postavit před soud a zavřít? Za co, za to že hledá v jiné dimenzi to, co mu tento svět už nemůže nabídnout? Že už je syt utrpení? Co je to "Řádná péče" Uspat člověka ( u kterého dlouhodobým užíváním stoupla odolnost k anestetikům do té míry že dávka zbavící bolesti hraničí s dávkou smrtelnou) a čekat až umře ve spánku?.Nemohu s tebou polemizovat jako lékař ale je-li opravdu možné tak efektivně bojovat s bolestí jak říkáš, proč je problém euthanázie tak aktuální, opravdu jen proto že je nedostatek kvalitních anesteziologů?

StvN
16. 01. 2001
Dát tip
No jasně, protože jedině ve smrti je člověk opravdu svobodný, protže umírá sám za sebe. To Kalinka- s každým dalším slovem jsem přemýšlel, jakým stanoviskem to zakončíš. Je těžký představit si vlastního otce, jak bezmocně čeká na ránu z milosti a sám nevim jak bych se zachoval. Asi nejde říct jednoznačně to, ani to. Řešení je případ od případu jiné a od toho by tu měl být doktor, který je dle mého názoru nejpovolanější osobou, která by se měla vyjádřit profesionálně a bez přetvářek. Vždyť doktor je vlastně člověk, který ti dokáže říct, kdy zemřeš.( brát s rezervou) Nakonec jsem rád, že jsem se dozvěděl to co jsem se dozvěděl a Tvého otce je mi upřímě líto (Tebe zajisté také) Je pravda, že bych se zákonem jako takovým počkal, jak nás znám, vymyslíme něco, co bude tzv. děravé jako ementál. Na zákony nemáme zatím dobré politiky a dobré lidi, kteř by se jimi řídili. Pěkně to rozebral Mahoney. Akorát bych měl připomínku k trestu smrti. Pro mě by byl samozřejmě největší trest být zavřen spolu s vlastním svědomím, špatné svědomí je dobrému člověku nepřítelem, ale špatné svědomí a špatný člověk? Neěřim, že by to byl dostatečný trest. U těch zločinců ( vrahů ), kteří jsou jen tou horší polovičkou zdravého člověka, u nemilosrdných a mentálně poněkud odlišně vyvynutých jedinců, bych k trestu smrti svolil. Je to na dlouho a nechci vás zatěžovat prázdnými slovy. Sám nemám v této oblasti žádné zkušenosti.

fox
16. 01. 2001
Dát tip
Kalinko, hodně smutný příběh.Moje babička byla celý život zdravá, živá, razná, prostě typ člověka vůdce.Asi před 2 lety začla blaznit, utíkala ven z domu v pyžamě a bloudila po ulicích.V nemocnici zjstili, že má nádor na mozku.Bylo to o vánocích, kdy se ten nádor začal projevovat, střídavě byla v nemocnici, a střídavě i u nás doma, když se zdálo, že je na tom o něco lépe.Asi po roce, se její stav ještě více zhoršil, měsíce ležela na JIPce napojená na přístrojích, o světě už moc nevěděla, tělo bylo asi 3x menší, kostra obaléna kůží.Operace nepomohla, a tak se můj strýc(šéf oddělení na kterém umírala) a můj otec(její syn,taky doktor) po poradě s matkou dohodli a odpojili jí z přístrojů, protože bylo všem jasné, že udržování při životě by pro ni bylo jen trápení.Babička měla v tomto STESTI...... Tezka rict, jestli ano si ne, jeslize by eutanazie byla oficiálně zaveda,musel by být zaveden velmi přísný mechanismus posuzování stavu jednotlivce, urcite by o každém případě jednotlivě měli hlasovat skupina odborníků, aby posoudili aktuální stav.Jenže by se určitě stávaly případy, že doktoři by smrt zamítli a pacient by o ni žádal.Je totiž nemožné posoudit velikost utrpení toho člověka, protože bolest je subjektivní záležitostí, a psychika každého člověka je taky jíná, někdo je odolnější někdo méně.

Bentley
15. 01. 2001
Dát tip
Rozervanec: Nemám pocit, že bych útočil první, i když, pravda, mohl jsem si ten siláckej kyd ve svém prvním příspěvku odpustit. K tématu: Moc se bojím, že zákonné povolení asistované sebevraždy je potencionálně zneužitelné a že důsledky plynoucí ze zneužití zastíní pozitiva. Jsem jenom proti.

Rozervanec
15. 01. 2001
Dát tip
KAL: chtěla jsem slyšet názory a byla jsem přesvědčena, rozhodnuta, že se jimi nenechám nijak ovlivnit. ALe po přečtení tvého příspěvku, jsem ovlivněna, jsem více rozhodnuta. Díky, že jsi se otevřela a napsala to, co jsi prožila. Právě pro to, co jsi napsala, proto jsem se teböu nechala ovlivnit. Díky za to. Bently: :c))) Lampař: promiň, myslela jsem, že jsi doktor. A¨le i tak, díky za názor.

Laďa
15. 01. 2001
Dát tip
Nedá se jednoznačně odpovědět ano nebo ne. Já říkám ano. Představím si sebe v situaci, kdy vím, že můj život už nikdy nebude životem opravdovým. Čekat na jistou smrt se mi nechce, takže budu chtít důstojně odejít. Co je na tom špatnýho? Viděla jsem ten pořad v televizi. Musím říct, že bych nechtěla být lékař, který to provádí. Asi bych to nikomu neudělala. Je to jako se trochu stát soudcem. Cizí život bych do rukou nevzala. Ale svůj ano. A pokud by to pro mě někdo udělal, byla by to úleva. Ve finále možná nejen pro mě. Mam přežívat pár let na kapačkách nebo tak podobně? To smrt je milosrdnější. Bylo by ovšem lepší, kdyby každý, kdo po tom touží, měl možnost to udělat sám bez pomoci a vědomí jiných.

Mahoney
15. 01. 2001
Dát tip
móóóc zapeklité a složité téma... ééé, nejdřív odbočím k trestu smrti, co tu zaznělo - na vše je třeba se dívat z více úhlů: 1) NE - trest smrti odmítám, protože nejlepším trestem pro člověka je ponechat ho samotného, jen se svým svědomím... 2) ANO - protože člověk, který už dostal doživotí a tudíž NEMŮŽE dopadnout hůř, se nebude rozpakovat při útěku někoho zabít... celkově: nevím... snad ANO, ale pouze pro ty, kteří utečou a chovají se přitom příliš bezohledně... btw, kdybych měl být odsouzen a mohl si vybrat mezi doživotím a smrtí, nevím co bych si vybral... doživotí považuji za těžší trest zpět k euthanazii: 1) NE - idealisticky jakékoli smrti: uznávám zásadu, že nikdo nemá právo zničit něco, co sám nevytvořil a ani není schopen to vytvořit... tedy nikdo nemá právo zabít, ani sebe, natož druhého... zásadně tedy nesouhlasím se sebevraždou zdravého člověka, ten potřebuje spíš pomoci z vnitřních problémů... 2) ANO - idealistickou výjimku z předchozího pravidla tvoří zkrácení utrpení odpojením od přístrojů - na žádost pacienta, v případě, kdy jen v bolestech čeká na smrt... 3) NEVÍM - idealisticky z hlediska člověka, který je v bezvědomí a má za něj rozhodnout někdo jiný - příbuzní, lékaři,... ? 4) NE - z hlediska praktického, vždy se najde nějaká díra v zákoně, vždy se najde někdo, kdo by to zneužil... 5) nikdo nesmí zákonem nutit lékaře, aby zabil pacienta... ale mohla by na to existovat zvláštní funkce, něco jako kat (že to ale zní hnusně, co?) celkově: spíše NE - musel by to být zatraceně dobrý zákon, abych řekl ANO - je to příliš zneužitelné a bohužel žijeme ve světě, kde se zneužívá i nezneužitelné... btw, "odpojení od přístrojů" není dobrý termín - to platí snad u všech těžších pacientů - i těch vyléčitelných... Sadaf, Cavalera: *!!! (idealisticky)

Bříza
15. 01. 2001
Dát tip
To Cavalera (+Rozervanec): ... nemám pocit, že Cavalera ví o čem mluví. Je pravda, že mluví velice rezolutně, ale zajímalo by mne, kolik toho ví o mozkové smrti, kolik viděl umírat lidí a proč si myslí, že na Člověku je nejdůležitější jeho důstojnost. Mám obecně pocit, že zastánci euthanízie obecně přeceňují schopnost člověka v úzkostech a bolestech se nezávisle rozhodovat, a nadruhé straně podceňují možnosti medicíny zmírńovat utrpení. Jiná věc je, v jakém stavu je naše zdravotnictví - po etivké, personální i materiální stránce - což se však odvíjí od množství prostředků, které na ně tato vláda je ochotna vynakládat (zdravým těžko vysvětlit, že chtějí-li pro své blízké a sebe ve stáří humánní podmínky, nebudou mít třeba auto ...). Spor kolem euthanázie se momentálně uměle rozviřuje PRÁVĚ za cílem úspory prostředků, neboť těžce a terminálně nemocní jich "spotřebovávají" nejvíce (a to nejen u nás...)!!! To je mé přesvědčení, jako člověka, který se přes deset let živí medicínou. Jakmile jednou stoupneme na tuto "kluzkou" plochu a začneme propagovat "likvidační" medicínu, kde se proboha zastavíme ? Budeme zabíjet vadnné děti? Pak nedonošené? Dáme stařečkům příplatek na pohřeb, pokud nám podepíšeou plnou moc rozhodnout o jejich "euthanázii"? Těm, kteří jsou šokováni, když jejich blízcí, nebo oni sami se dostanou do "pekla" nemoci a zdejších poměrů mohu snad jen říci, že vážná nemoc JE peklo pro každou nešťastnou bytost. A že ty "rozbité" iluze jejich maličkosti jsou daní za jejich ignoranci, podléhání únikové "televizní" kultuře, za nezájem o obecně lidské problémy. A ten šok je patrně ještě malý - ač to zní jakkoli "drsně", neboť i po úmrtí v rodině a šoku z těchto zážitků se lidé stahují spíš do obrany vytěsnění, zasunutí a zapomínání, než aby bojovali o lepší poměry pro ostatní. Všechno zůstává jen u nadávání na zdravotnictví a zdravotníky. Přátelé- kterých se to týká .... vézt se na snaze druhých je pohodlné. Chci parafrázovat jeden výrok: " Lidi mají takové zdravotnictví, jaké si zaslouží !!!!!" (tak a teď do mě)

Vio
15. 01. 2001
Dát tip
Břízo!!! Máš asi pravdu a já s Tebou nehodlám polemizovat. Neoddiskutovatelně jsi jeden z nejpovolanějších zde k diskusi na takové téma. Ba co víc, máš mou úctu a důvěru. Nicméně, jestli jsi četl můj příspěvek, já bráním stanovisko, že pokud se osobně za plného vědomí a na svou odpovědnost (a tady vidím problém jako Ty, rozhodnutí o tom, zda je člověk svépravný, aby mohl takový krok učinit) rozhodnu ukončit svůj život, neměl by mi v tom nikdo bránit. V nemocnici je to normálně nemožné, ale zdravému člověku tuto svobodu nkdo upřít nemůže. Pokud budu chtít spáchat sebevraždu, tak mi v tom nikdo nezabrání, jestliže to provedu důkladně. A sebevražda je veskrze svobodný čin... jeden z nejsvobodnějších na tomto světě, uchopit život do vlastních rukou! Toto se samozřejmě nevztahuje na pacienty v bezvědomí či komatu, kteří za sebe nemohou rozhodnout. Tady nemůže být ani řeč o ukončení života!!! Mluvím o svobodné volbě!!! S úctou Violator

alina
15. 01. 2001
Dát tip
Vio, já Ti nevím, ale představa sebevraždy, jako onoho Tebou vynášeného aktu svobodné vůle, představa uchopení života do vlastních rukou,... mě strašlivě vyděsila!! Je to jen můj osobní názor, ale strašlivě se mi to nelíbí. A svobodu v tom necítím. Promiň, cítila jsem potřebu tohle vyhrknout!!!

alina
15. 01. 2001
Dát tip
BTW: kdesi jsem četla jeden citát, nad kterým si dodnes lámu hlavu: "Svoboda je jen jiné slovo pro nemít už co ztratit."

StvN
14. 01. 2001
Dát tip
Ano, naprosto souhlasím se Sadafem, Cavalerou a Viem. Možná by si člověk měl vybrat vlastní smrt. Já určitě nechci pojít v nemocnici. Chci, aby bylo hezký počasí a všichni se smáli. Alina-koma sem nepleť. Tady de přece o to, že existuje člověk, který trpí. Trpí dlouho, ale je stále při vědomí a je schopen racionálně uvažovat. Ten člověk si řekne:"Užil jsem si dost nitrožilní výživy, ty hadičky svědí jako čert a já se už nemůžu ani podrbat. Smířil jsem se se sebou a s bohem, je čas jít dál. Tak sakra zavřete někdo ty dveře, já už se nemůžu ani hnout. Tak udělá to někdo? Bude mít někdo tolik rozumu, aby mi splnil poslední přání? Ne, já nepotřebuju zákon, zase mluvíte do větru. Nechtějte, abych odcházel naštvanej, copak mi to nemůžete alespoň trochu usnadnit a zpříjemnit. Jak je to pořekadlo? Nechejte promluvit své činy a jestli to nebude hned tak vstanu a nařežu vám. Já tady umírám a to se se mnou bude zacházet jako s nesvéprávným. Když řeknu, že chci televizi mám jí, když zazvonim, přicupitá sestřička, když řeknu zabte mě, je vám to proti srsti. Nepolemizujte vo blbostech. Já uř chci vystoupit, tady jsem na konečný, víc nemám předplaceno, tak už za mnou sakra zavřete." Možná jsem to poněkud zlehčil. Prvně by se mělo hledět na přání postiženýho. Že vy byste nikoho nazabili. To já taky ne, ale o to tu NEJDE. Přijde mi to trochu sobecký.

Bentley
14. 01. 2001
Dát tip
Hmm, dokážu si představit, že na tý posteli budu možná jednou ležet já, dokážu si ale taky představit co se může stát, když někdo dostane do ruky zákon (nástroj), kterej už dávno potřebuje. Příklad: Pojištěnec na přístrojích, pojišťovně to přijde drahý ... jo, máte pravdu je to trochu paranoidní, tam to přece nemůže dojít. To si ale Nathan Abeles říkal v šestatřicátým taky. Právo na důstojnou smrt sem, právo na důstojnou smrt tam, tohle je jeden z okamžiků, kdy by to NIKDO neměl mít tak jednoduchý. Je to jenom můj názor, nikomu to nevnucuju: Hodlám se rvát do konce i za cenu prokálenejch prostěradel.

Cavalera
14. 01. 2001
Dát tip
"Hodlám se rvát do konce i za cenu prokálenejch prostěradel." Bentley, jak krásně se to žvaní, zní to skoro jak revoluce na posteli. Jak naivní, hochu nechtěj poznat too čem je tu řeč. Tohle není zlomená noha, kdy pod Tebe 14 dní dávaj mísu a pak si chodíš sám. Tohle je úplně o něčem jiným a ty pokálený prostěradla jsou tím posledním.

Bentley
14. 01. 2001
Dát tip
Ale ne, žádná revoluce na posteli Karamelko (trošku verbálně exhibuješ, ne? :-))), to je spíš povzdech po prověřených postupech, víš? Koneckonců časem uvidíme. Promiň, ale já jsem prostě proti.

Somalec
14. 01. 2001
Dát tip
možná trochu mimo vaši diskusi: člověk se od zvířat neliší tím, že myslí, uvažuje, jezdí autem atd., ale tím, že narozdíl od zvířat může umřít, když chce, ne když musí... tak proč toho nevyužít...

fox
14. 01. 2001
Dát tip
Lampař: doktor je taky jen člověk, to je otazka lidskosti, myslim, že mezi doktory taky nepanije jednotny nazor na eutanazii.

Rozervanec
14. 01. 2001
Dát tip
StvN: nevím co mám k tvé vyčerpávající odpovědi dodat, jen mě to velmi nadchlo. S každým tvým slovem souhalsím a jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst. Děkuju. Bently: nač ten atak? Myslím, že Cavalera vyjádřil to co cítí, snad to má i ze života, rozhodně to vypadá, že ví, o čem mluví. Nebuď tak nepřístupný jiným názorům pokud chceš, aby i tvé názory byly vyslyšeny popř. podpořeny. :c)) Myslím, že to vážně hodně zlehčuješ, a možná, kdyby jsi měl pod sebou to pokálené prostěradlo, mluvil by jsi jinak - pokud bys mluvit ještě mohl. Lampař: prosím, pokus se na to podívat jako člověk ne jako doktor, tedy ne-profesionálně a řekni mi, když někdo trpí v bolestech na přístrojích, už je z něj jen hrouda masa, kterou všichni litujou a snad si přejí aby už to měla za sebou, proč se tato bytost nemůže - je-li toho ještě schopna, popř. před tím, pokud ví, že to nabere tento směr, sama rozhodnout, že to chce ukončit? A proč si myslíme, že máme "povinnost" jí to rozmlouvat? Kde se to v nás bere? Po ulicích se denně zabíjejí lidi (zdraví) a my nejsme schopni ukončit trápení jedné trpící bytosti, i když si to přeje ?

kalinka
14. 01. 2001
Dát tip
No tak lidi, kromě vlastního zamýšlení se nad osudy typu: babička zažila, brácha slyšel, pohyboval jsem se v tom....bla,bla,bla... , nebylo by pár osobních zkušeností?! Můj táta strávil po špitálech skoro 3 roky. První půlrok na pozorování na očním oddělení v nemocnici na Kladně, diagnóza obvodního lékaře zněla na zánět dutin, ale byla mizerná. Tátu zkrátka pořád bolela hlava, začal se mu zhoršovat zrak a sluch a byl unavenej. Celý pozorování bylo o tom, že mu udělali všechny možný rozbory z krve a moči a výtěrů, a protože na nic konkrétního nepřišli, tak ho tam ten půlrok rvali opiátama, protože se to zhoršovalo, neviděl už skoro vůbec, se sluchem taky na prd, k tomu se přidala šílená bolest zubů a pro bolest hlavy už ani nespal a celý noci prochodil po chodbách. Pak mi spolužák se školy po rozhovoru se svým otcem skvělým neurochirurgem /tuším/ Fr. Koukolíkem poradil tátu dotlačit všema prostředkama na CT. /roentgen na zjištění ev. nádoru mj./ Což se nám zhruba po dvou měsících zdařilo. Lékaři nám tuto možnost nenabídli, a nejsem si jistá, jestli je to vůbec napadlo. Diagnóza - nádor zasahující trojklanný nerv - v bezprostřední blízkosti mozku!!!:o( Na hovno! Pak se taťka přesunul na Karlák, kde proběhla chemoterapie a ozařování /maximální dávky po kterejch mu slezly vlasy, a rozežralo to všechny sliznice do živýho masa, tak, že se nemohl ani najíst, aby u toho bolestí nebrečel/, pak byl chvilku doma, než se to nejhorší zahojilo.Po dalších testech následovaly Střešovice - vojenská nemocnice, a tam první operace, při který mu museli vyndat jedno oko, aby ho měli kudy operovat, část nádoru vyndali, ale přitom zjistili, že už je pozdě a začal boj o PRODLOUŽENÍ toho zbytku života, kterej mu tady zbejvá. Když srostl, dost výrazně se zlepšil zrak i sluch, bolesti hlavy se s větší dávkou léků nechaly zvládnout, ale na opiátech byl už docela závislej, takže po vysazení to mělo těžkej nervovej dopad, a špatná psychika ještě žádnýmu marodovi nepomohla, co tak marně pátrám v paměti. Pak lázně... kde se málem zbláznil ze 17. listopadu 89, měl z toho obrovskou radost, ale jeho už tak poškozená psychika to dost odnesla, po návratu domů bylo nemožný vydržet v jeho společnosti déle než půl hodiny, křičel a agitoval, a dvě hodiny byl schopen vysvětlovat - křikem - jak se vyplňuje složenka. Vysvětloval všechno a všem!!!!!:o( Začalo hrabat i celý rodině!Když se to zklidinilo, a na psychiatrii docházel jen na vyšetření a kontrolu, dokonce začal - i s jedním okem - řídit auto /odjakživa jsme mu museli říkat: zprava dobrý - teď se to hodilo/.Po pár měsících šel na další operaci, při který mu v podstatě museli čtvtinu lebky odříznout, vykuchat, co se dalo, a protože se předpokládal další zásah, lebku nahradil nějakej náhradní sajrajt. Bohužel nějakou šmejdskou infekcí chytil taťka zánět mozkovejch blan. Bylo to totálně v prdeli. Už ho operovat nehodlali. Dali nám ho domů, máma mu několikrát denně vyměňovala obvazy na pořád mokvající ráně po oku a nehojícím se okolí, a to tak, abychom zůstali ušetřeny /já a ségra/ pohledu na to, jak děsivý to je. Během těch tří let táta několikrát shodil a nabral 30 kg váhy. Vždycky byl spíš menší, podsaditej cvalík, ke konci byl malej scvrklej nemocí zcela vyždímanej bledě zelenej tvoreček, kterej už nevnímal svět, jen se snažil zbytky svého vědomí odpoutat od té nepředstavitelné bolesti. A ta byla silnější než on. Za dva měsíce šel už zase do nemocnice na Karláku, protože doma nebylo možné mu poskytnout tu péči, kterou potřeboval - všechny ty léky, injekce, atd. -na vesnici, kde se pro léky jezdí jinam, to už vůbec nešlo. Za měsíc a půl nato můj táta umřel. 12 dní z toho ležel za plentou oddělen od ostatních pacientů, a máma mu dál jezdila měnit ty obvazy, ale už nemluvila o tom, jestli o něčem mluvili, nebo důvod, proč si právě tohle nepamatuju, bude ten, že už táta zkrátka nemluvil..... Už nevnímal... už nebyl.... Viděla jsem ho naposledy 13 dní předtím než nám z pošty zavolali. Přišel vám telegram. Tatínek vám umřel!Přijeďte si převzít jeho osobní věci! /privezli chleba, přijďte si - tak nějak neuvěřitelně to znělo!/ Já vím, zní to hrozně. Zvlášť, když jsem svýho tátu fakt měla hodně ráda, byl to spíš kámoš a spiklenec než táta, a já byla jeho mazel. Ale za ty tři roky jsem si skoro odvykla na jeho přítomnost doma, prožívala jsem svůj vlastní vztah s první vážnou známostí, veškerý návštěvy v nemocnici byly pro mě tak deprimující, pokaždý jsem se snažila udržet před tátou nebrečet, když jsem viděla, co se z něho stává, a tu poslední návštěvu mám taky jako by to bylo včera pořád před očima - bylo to PONIŽUJÍCÍ!!!!! Zlobila jsem se na všechen nemocniční personál, na to, jak blbá uklízečka na mýho tátu řve, že "pane, proč si sakra nesníte ten rohlík?Myslíte, že mám na vás celej den?!", když nebyl schopen už nic vnímat kromě bolesti, koukat na něj, jak má rozepnutý pyžamo, a já na tom pokoji plným dalších nemocných chlapů nejsem schopna svýmu tátovi zapnout poklopec - protože se stydím, nenáviděla jsem se za to, a taky za všechny ty pocity viny, jak si člověk pořád dává otázku, co mohl udělat proti tomu, aby to tak dopadlo, jestli opravdu vyzkoušel všechny možnosti.... . A máma? Ta za tu doby úplně zešedivěla a zhubla taky asi 15 kilo. Když táta umřel - BYLA TO ÚLEVA!!!! Pro nás, že ta nereálná naděje nás už nemůže užírat svou nekonečností, pro tátu, že už nemusí trpět tím, že přestal být důstojnou lidskou bytostí, ale jen rancem bolesti, masa a krve...bez jakékoliv vůle. Ulevilo se nám i za něj, že už nemusíme trpět tou jeho nepřehlídnutelnou bolestí.... Tak tohle bylo přímo ze života. Když bych měla odpovědět na tvojí otázku na začátku, tak spíš cítím ANO, jako správnou odpověď. Ale na druhou stranu taky chápu, jaký jsou lidi kurvy, což už mnohokrát náležitě prokázali, že jsou schopný tuhle věc zneužít pro sobecký nízký cíle... A pak .... i přes tu úlevu po tom všem, když se zkouším sama sebe zeptat, jestli bych chtěla, aby mému tátovi tohle utrpení někdo zkrátil, nedokážu na to odpovědět jednoznačně. Snad kdyby on sám to chtěl, tak 100%,určitě bych se mu snažila pomoci to prosadit nebo někoho podmáznout, aby to udělal, my se rozloučili ve chvíli, kdy to ještě šlo a mluvil s námi. Ale táta byl statečnej, byl uzavřenej a věřím tomu, že taky pořád doufal, že se stane nějakej zázrak, a on se z toho dostane. Muselo to bejt šílený - vědět, že po něm zůstane zadluženej dům, celkem ještě mladá žena /45/ a dvě holky 18 a 21, akorát na vdávání! A taky se těšil, až bude jednou děda! Ale ze sobeckýho důvodu, mít tátu co nejdýl, bych měla asi dost pochybností, jestli o něčem takovým mám rozhodnout. Nehledě na to, že máma tu definitivu před námi zatajila, a já do poslední chvíle věřila, že neumře!!! Na základě týhle zkušenosti jsem spíše pro ANO - ano pro euthanasii u lidí udržovaných na přístrojích, bez možnosti darováním orgánu tento stav změnit, ano pro euthanasii u nevyléčitelně nemocných, u kterých se nepředpokládá ve zbylém čase objevení a uvedení léku, který by to mohl změnit, a jejich bolesti a utrpení jsou pro ně neúnosné. A pokud se oni pro to sami rozhodnou. Ano, u malých dětí, takto nemocných, kteří o tom sami ještě nemohou rozhodovat, aby jejich rodiče měli tu možnost svýho andílka třeba s vizí nebe s jinými andílky -jako dítě spíše schopné v takové nebe věřit - na tu cestu odeslat. NEdávno - je to pár dní jsem při svým nočním čumákování viděla konec dokumentu o lékaři, který je zastáncem a prosazovatelm euthanásie, dokonce podstoupil i riziko obvinění asi z padesáti dvou vražd, když nelegálně euthanasii provedl. Pozůstalí takto usmrcených lidí se po propuknutí skandálu, který se následně po zveřejnění jeho přiznání rozpoutal, sešli na nějakém sjezdu či co to bylo, a všichni tomu lékaři byli neskonale vděční. Děkovali mu za to, že jejich blízkým POMOHL /a pomoc to nepochybně byla!/, a v závěru ho odměnili bouřlivým potleskem za tu odvahu, že se nebál s touto otázkou vystoupit veřejně a sám sebe tak ohrozit, pokud společnost nebude ještě dostatečně připravená na legalizaci euthanasie. Snad vám to dá lepší obrázek či vodítka pro utvoření vlastního názoru. Papa Kal:o(

Lampář
14. 01. 2001
Dát tip
Fox ... netvrdím, že mezi lékaři panuje jednotný názor ... Jenom jsem se snažil vypíchnout rozdíl mezi teoretickou diskusí a přístupem člověka, který se s takovými lidmi denně stýká - pokud jde o mne, nemám právo k tomuto tématu nic přidat, protože jsem si k tomu čuchnul opravdu jen z dálky... Rozervanec: fakt nejsem doktor, jen jsem chtěl, aby něco řekl Bříza :o)... A krom toho, podíváš-li se výš, je tam ještě jedna moje kritika a ta říká "Ano" ... Ano je to sice komplikované, protože z něj nelze poznat jestli kývu třeba ... na uzákonění eutanázie / a to tedy opravdu nedělám .../ Nicméně uznávám právo na důstojnou smrt. Tečka. A doporučuju Axela Muntheho - "Knihu o životě a smrti" a hlavně "Červený kříž a železný kříž" .... žádný odborný spisy, jen vyprávění jednoho lékaře ... Blik !

alina
13. 01. 2001
Dát tip
Tuším, že kdesi v prvopočátku téhle diskuse někdo paralelně zmínil trest smrti. Pokud by byla řeč o něm, mám naprosto jasno. NE! Už v době, kdy jsem byla od své víry ještě na hony vzdálena, udělala jsem si v téhle věci zcela jasný závěr:"člověk sám, o své vůli, není schopen život dát,respektive vrátit, pak tedy nemá ani právo jakýkoliv život o své vůli vzít!!" Pokud je ale řeč o eutanázii, NEVÍM! Chce se mi opět říci ne. Bojím se moc. Bojím se zneužitelnosti této možnosti. Bojím se i toho, že člověk opravdu asi nikdy nedokáže posoudit, kdy už opravdu není šance na sebemenší kousek důstojného života. Vlastně vůbec netušíme, co prožívají lidé v komatu, bezmocně visící na hadičkách a přístrojích dlouhé měsíce. Cítí nás, vědí o nás vůbec? Co se s nimi děje? Sedíme u nich, tiskneme jejich ruku v naději, že alespoň ucítí naši blízkost,... Nevím, opravdu nevím,.. Když mi, před léty umírala babička, běžely mi všechny tyhle otázky hlavou. Nechtěla jsem ji ztratit, ale přitom jsem si v skrytu duše zoufale přála, aby tohle utrpení skončilo. Omlouvám se, je to jen shluk pocitů a k ničemu rozumnému jsem se stejně nedobrala. Vzdávám to.

Cavalera
13. 01. 2001
Dát tip
Brain dead Turn me off pull the plug leave me with some dignity I am not what I was and I don't need the sympathy Alive inside me no one can hear me Paralysed in my shell enduring every endless day Immobilized on my back aware of everything they say extricate me eliminate me I can't blink my eye or cry or even speak they crowd around my bed condescending words are said thinking I don't hear or know what is going on - HELLO! Can't you suckers hear my cries from inside I'm still alive it's my decision to abort turn off the goddamn life support Let me pass from this world so I fade away in peace Comprehending unrelenting Brain dead I'm not brain dead sentenced forgot Brain dead .. ... drip fed forgot. * We all sympathy for those left to care and despair for victims of tragedy, but what of the victim himself - trapped inside his body a coffin - unable to move a muscle or blink an eye, but aware of the living hell he's enduring and unable to bring it to an end - a man not even a shadow of his former self - a man who wants to be remembered for what he was - not forgotten because of what he has become. Glenn Tipton & K. K. Downing

Cavalera
13. 01. 2001
Dát tip
Czech version Vypni mě Vytrhni tu zástrčku Nech mi trochu důstojnosti Nejsem to, Co sem býval A netoužím po sympatiích Tam uvnitř jsem naživu Ale nikdo mě neslyší Mozková smrt Ale já ještě žiji Mozková smrt Odsouzen Zapomenut Ochromený Ve své schránce Snášející každý Nekonečný den Znehybnělý Na zádech Obávám se všeho A pak řekni Vysvodoď mě Zlikviduj mě Mozková smrt Ale já ještě žiji Mozková smrt Odsouzen Zapomenut Nemohu mrkout okem ani plakat Nebo dokonce mluvit Oni se tísní kolem mé lože A vyslovují blahosklonná slova Myslíc si že snad neslyším nebo nevím Co se děje - Hej! Copak neslyšíte moje nářky? Uvnitř jsem ještě stále naživu Je to moje rozhodnutí toto vše ukončit Tak vypni ty zatracený přístroje Nech mě odejít Z tohoto světa Abych se rozplynul v pokoji Chápající Bezcitní Mozková smrt Ale já ještě žiji Mozková smrt Odsouzen Zapomenut Mozková smrt Ale já žiji Mozková smrt Tak odpoj tu kapačku Poznámku už si přeložte sami!

JiKo
13. 01. 2001
Dát tip
hmm že já se učil rusky a německy ...

JiKo
13. 01. 2001
Dát tip
..romsky a japonsky..

Rozervanec
13. 01. 2001
Dát tip
Cavy, já se učila němedky, tak jestli smím prosit, prosím pěkně o překlad i té poznámky. Moc by mě to zajímalo. Děkuju. Děkuju vám všem. :c)

Cavalera
12. 01. 2001
Dát tip
JiKo: problém je v tom, že obvykle, pakliže se octneš v této situaci a všechny, resp. většinu základních životních funkcí za Tebe obstarávají přístroje, nemáš možnost vstát a říct, děte doprdele s vaší medicínou a nechte mě, když už ne důstojně, tak alespoň rychle umřít.

JiKo
12. 01. 2001
Dát tip
Cava to ale není euthanasie. Hlavně se jedná o asistovanou smrt. Pacient při plném vědomí a schopnosti rozhodovat musí opakovaně projevit svou vůli!

Cavalera
12. 01. 2001
Dát tip
Aha, tak to asi melu o něčem jiným. V tom případě pokud si to pacient žádá a není možnost ho vyléčit, nemá asi nikdo právo mu bránit v rozhodnutí. Ale teď mě JiKo napadá, myslím, že jsem zaslechl nějakou diskuzi, jestli by třeba měli právo příbuzní vyslovit se pro "umělé" usmrcení, resp. v tomto případě o odpojení z přístrojů u člověka, který už toho není schopen, čili ten případ o kterém jsem mluvil já. Neznám přesnou definici euthanasie, ale pokud je závislá na opakovanémpřání a souhlasu "postiženého" pak v ní nevidím problém. Kdyby byl sám schopný, skočil by třeba pod vlak, otrávil se, či cokoli jiného. Nemocí je mu to znemožněno a přesto by si to přál. Pak by mu snad mohlo být vyhověno. S tím samozřejmě vyvstávají další otázky týkající se zneužití, apod. ale to už je zas o něčem jiném. Joo kdyby tak bylo všechno tak jednoduchý, jako to jestli si koupím tři nebo dva rohlíky....

Eternal
12. 01. 2001
Dát tip
Máte pravdu, každý lék má vedlejšího účinku, a tělo si na každou látku zvyká. Já bych ale nedokázal někomu vědomě vzít život. Život je pro mne posvátný, něco nedotknutelného. Já si stojím za svým. NE. Život krerý nechce žít, sám odejde, však nikdo ho nesmí vyhánět. Všichni máme právo žít, a to právo nám přeci nesmí nikdo brát ať už z jakéhokoliv důvodu.

Cavalera
12. 01. 2001
Dát tip
Ete, to o čem jsem mluvil není o braní života. To je o tom, když Tě někdo nesmyslně drží na přístrojích a je jasný, že jakmile se jeden z těch přístrojů odpojí tak zemřeš .... takhle zemřeš nakonec taky, jen s tím, že si na tý posteli asi prožiješ svý .... peklo?

Sadaf
12. 01. 2001
Dát tip
Cavy,podpis pod Tvými slovy.... sadaf

Sadaf
12. 01. 2001
Dát tip
Cavy,podpis pod Tvými slovy.... sadaf

Kouř
12. 01. 2001
Dát tip
Kdysi dávno jsem musel zestřelit svého psa. Byl nemocný trápil se a jelikož toho se mnou hodně zažil v dobrém i zlém neodsoudil jsem ho k injekci. Já bych asi po kamarádovi chtít nemohl aby ukončil moje trápení, tak bych uvítal kdybych si tento konec mohl zvolit sám, protože jediné z čeho mám strach není smrt, ale smrt v bolestech

O.S.to6
12. 01. 2001
Dát tip
Dokázal bych možná v tichosti přikývnout hlavou v případě zde již popisované tzv. pasivní euthanasie, tedy odpojení od přístrojů, jelikož mi přijde eticky přijatelné zastavit umělé udržování života v mrtvém těle. Ovšem u aktivní euthanasie, neboli injekce z milosti, už bych asi velmi dlouho váhal, než bych se rozhodl kterým směrem budu hlavou kroutit. Je zde totiž na jedné straně člověk, který trpí tak, jak si málokdo z nás dovede představit a na straně druhé doktor, po kterém nikdo nemá právo chtít, aby se stal vrahem. Ale ať se na to dívám z kteréhokoliv úhlu, úcta k životu bude pro mne vždy nejsilnějším argumentem a proto jakoukoliv sebevraždu, ať již s pomocí či bez, musím zavrhnout.

Merle
12. 01. 2001
Dát tip
ANO jako povolit, komu bude chtít. Ať si akždý za sebe rozhodne. Cavalera to vystihl.

inventor
12. 01. 2001
Dát tip
nerozhodnut

Vio
12. 01. 2001
Dát tip
ANO, i když nic není černobílé. Kdybych si chtěl vzít život sám, tak mi v tom prakticky nikdo nemůže zabránit. Ovšem nemocný člověk, který se nemůže ani pohnout a udělá takové rozhodnutí, má smůlu. V tom vidím omezování osobní svobody. Na druhou stranu, je to otázka svéprávnosti daného člověka, ale to už je více specifická záležitost. Čili jak říkám, není to jednoduché, ale z velké většiny se přikláním k ANO.

Mithrandir
12. 01. 2001
Dát tip
Ano... ...kdykoliv

Rivka
12. 01. 2001
Dát tip
Cavalera: "Mám dojem, že když dám auto do servisu, postarají se o něj s větším zájmem a pozorností, než lékaři o člověka. Každý veterinář se každýmu čoklovi věnuje více, než lékař člověku." Než všichni lékaři o každého člověka... Ne že bych měla o lékařském stavu velké iluze, ale tohle jsi snad trošku přehnal...

fox
12. 01. 2001
Dát tip
myslím že ano, pokud bych trpěl a s nulovou nadějí na uzdrvaveni (navíc kdybych byl stary) určitě bych požádal o............konec

Merle
12. 01. 2001
Dát tip
Rivka: můj brácha dělá v nemocnici správce sítě, a občas mi vykládá, jak to tam "chodí"... též když sjme tam měl babičku, byl jsme svědkem pár věcí, které jsem asi neměl vidět... Možná to Cavalera přehnal (určitě jo), ale metaforicky zas tak daleko nebyl :-(

Lampář
12. 01. 2001
Dát tip
Lidi, možná by měl něco říct ňákej/:o)/ doktor ... my stejně nejspíš nevíme, o čem mluvíme ...

JiKo
12. 01. 2001
Dát tip
Nějak jste sešli z cesty! Mluvíte mnozí zda byste se odvážili provést euthanasii. Tak otázka nestojí. Předpokládejme, že je k dispozici někdo kdo ji provede. Otázka je zda povolit lidem aby se o sobě rozhodli... (výše uvedené platí jen na některé diskutéry:-))

Šminka
12. 01. 2001
Dát tip
Ano

Bacil
12. 01. 2001
Dát tip
NE. Kdo rozhodne a podle jakých kritérií? Kdo odliší chvilku, kdy to vypadá jako že "ano", od stavu, kdy už to "ano" bude odůvodněné? Kdo si to na sebe vezme? Jako lékař a jako věřící člověk říkám BOHUŽEL NE. To "bohužel" říkám proto, že spoustě lidí by určitě pomohla. Ale bojím se, co by se stalo, kdybchom rozodli že ANO.
Zájemcům doporučuji stejně pojmenovanou diskusi na diskusním fóru na Fazolích (www.fazole.cz), v kategorii Ostatní a různé, jsou tam taky docela zajímavé názory.

jorel
12. 01. 2001
Dát tip
tak jako se na pískovišti učí děti nebořit cizí bábovičky, neničme ani my, co jsme nestvořili, zejména pokud toho nejsme ani schopni.

jorel
12. 01. 2001
Dát tip
dodatek ke cavalerovi: je to o prirozenosti. je prirozene nekoho nabodnou na pristroje, aby x procent organu vydrzelo o y hodin/dnu/mesicu dele? ano ci ne?

Bříza
12. 01. 2001
Dát tip
Myslím, že tohle není vhodné prostředí pro tak závažné téma. Znáte -li nějaké argumenty pro ten, či onen názor, stejně nemůžete spor sami pro sebe vyřešit, dokud je neznáte všechny (nebo alespoň většinu), či nemáte-li s tím zkušenost. A o tomhle problému existuje celá literatura - od historie euthanázie, přes techniky a medicínské aspekty až po východiska různých filozofických přístupů. Hádat se o něčem, o čem vím jen málo může být zábavné (zvláště pokud s tím spojuji osobní emoce..) ... ale to je asi tak všechno ... mám-li to brát jako anketu, za sebe říkám ne.

Rivka
12. 01. 2001
Dát tip
Merlíku - moje máma dělá v nemocnici doktorku...:) (Já jen pro pořádek...):)

JiKo
12. 01. 2001
Dát tip
Já to trochu otočím! Kdybych trpěl neutišitelnejma bolestma, a nebylo by cesty zpět (neodvratná blízká smrt) ve chvíli kdy bych se smířil sám se sebou, se svým životem atd atd MOŽNÁ bych o ni požádal. Možná píši jen z důvodu, že nejsem v té situaci a zatím je ve mě stále moc optimismu a naděje v život, abych tu psal JISTĚ. Dále: Rozhodně nejsem pro to aby mě udržovali více jak měsíc beze zdravotních změn na podpůrných přístrojích. Po té době bych chtěl odpojit. Myslím, že lékařská věda neuměle prodlužuje lidem život a tím kazí přírodě přírodní výběr.

Ženatej
11. 01. 2001
Dát tip
Ne.

IVANOL
11. 01. 2001
Dát tip
...eutanázie=sebevražda=užtodálnejde=mojevěc...

Prokletí
11. 01. 2001
Dát tip
člověk si nepřeje, aby mu někdo život vzal, tudíž by neměl brát život ani druhému.... a to platí jak o eutanazii, tak o trestech smrti... mimochodem mámotce lékaře a on sám mi řekl, že by to nikdy neprovedl... prostě: dle ,ého je eutanazie jen o něco lehčí druh vraždy m.

Lampář
11. 01. 2001
Dát tip
Ano

Eternal
11. 01. 2001
Dát tip
Zprvu by to chtělo vysvětlit co to je eutanázie. Jestli to dobře chápu tak je to usmrcení nevyléčitelně nemocného člověka, který si tu smrt přeje. Koukal jsem se pro jistotu do slovníku, já totiž nerozumím cizím slovům ač už jsou více či méně použávány v normální mluvě. A potom tedy k problému. No já bych nedokázal vědomě zabít, ani bych asi nedovolil aby člověku byl vzat jeho život, byť by s tím souhlasil. Ale nebránil bych se, kdyby si ten život vzal sám. Nicméně dnešní medicína je na tak vysoké úrovni, že strádajicí nemocný člověk dostává léky, které utišují jeho bolesti. Jen sám život má právo sobě život vzít, nikdo jiný na to právo nemá. Tak to cítím já.

Sadaf
11. 01. 2001
Dát tip
Ano Když nám před očima umírá zvíře,dáme mu ráno z milosti a tváříme se,jako by jsme nevykonali kdovíjakou milost. Když nám umírá před očima člověk,nedokážeme mu pomoci. Při zachování všech etických a právních norem - jednoznačně ano!!! Vím, je to složitější,než se dá napsat do několika řádek,ale myslím si,že by lidé měli být milosrdní i k sobě....

JiKo
11. 01. 2001
Dát tip
ANO Eternal: s těma lékama jsi přestřelil! Neexistuje lék co tiší dokonale bolest bez vedl.záležitostí, a pokud ano jsi mimo tak, že v podstatě nežiješ.

Cavalera
11. 01. 2001
Dát tip
Přesně tak jak říká Sadí. Je samozřejmě euthanázie, euthanázie a ruthanázie. Ale položme si otázku přesně naopak. Má člověk právo někoho napojit na přístroje a "zakázat" mu zemřít? Má člověk právo držet duši v těle, které je mrtvé a které už není schopné samo dýchat, živit se, pohybovat atd? Není to ta největší krutost, držet člověka při životě, který už nemá čím žít a pouze mu tak přivádět bolest? Jak fyzickou, tak psychickou? Mám z lékařského prostřední trochu praxe, abych věděl, že někdy se takovéhle věci dělají pro "body" a jindy zas jsou z toho sami lékaři nešťastní a často udělají něco aby ten život skončil. Například předávkování morfínem apod. Taky vím, jak některé ústavy serou na nemocný mladý lidi, zatímco, když přijde stará devadesátiletá babička, u které všichni ví, že umře, to se můžou ztrhat. Ale to je jedno. Trochu odbočím. Mám dojem, že když dám auto do servisu, postarají se o něj s větším zájmem a pozorností, než lékaři o člověka. Každý veterinář se každýmu čoklovi věnuje více, než lékař člověku. Z ćlověka se stala věc, které je jak sraček. Lidské hodnoty, postoje a zdravý rozum se kamsi vytratil a tak při zprávách v dojetí bulíme nad zastřeleným pitbulem, který zakousl dítě. A dítě? Bylo naše? Chodím ulicema a zvracím .... Ale zpět k euthanázii. Ve chvíli kdy se lékařská věda stává týráním, není sporu pro vyslovení ANO. V ostaních případech je to tak složité na to, aby se dalo obecně odpovědět ANO nebo NE. Pozn. k Etovi. Ani nevíš, jak rychle přestávaj všechny tlumiče bolesti fungovat. Takovej morfín, to je otázka několika málo dnů.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru