Na slzy je brzy aneb Malá ubrečená víla

Potřeba spánku který nepřichází

a v krabičce poslední cigareta

krvavý šrámy na zádech

z probdělé noci

a nevyřčená věta

co tolik schází

v tomhle zatraceným tichu

můj klín byl místem hříchu

včera...

a přesto si připadám neúplná

prázdná

i když tebe plná

jsem byla.

Včera...

Kde je to poblouznění z tvýho těla

když horkost mýho čela

je spíše z horečky

Bezcílně bloumám v prázdným bytě

a pořád nenacházím slova

Chci tě!

Tak trochu žena

trochu dítě

Zákeřná děvka s duší víly

(jen kdyby byly...

jen kdyby vážně byly...)

co snaží se najít cestu

ze slepé uličky svý duše

v černu bloudí

a ti co mě soudí

v něčem pravdu mají

když o jiným se mi v noci zdají

sny

co i ve spánku kreslí mi úsměv na tváři

a že mý oči dávno nezáří

když prodávám se

za pár sladkých lživých nesmyslů

a umírám s každým novým ránem

pro toho

co mý slzy za oceánem

neslyší...

 

 

 

---