Období neurčité

Prohlížím útržky vzpomínek vlastních ............................

emocí –

"dnes" dávno již vychladlých

"tenkrát" však z nitra tryskajících

    v citově žhavých erupcích.

"Dnes" – jako Pompee pod příkrovem lávy,

   v mozaikách něžných zachovány,

     s nostalgií smějí být odkryty,

         do snů "snad" někdy přivolány,

             by vypařily se za svítání ....

Nacházím kousíčky trápení.

    "Tehdy" tak bolestných a zraňujících.

     "Dnes" úsměvně malicherných

           – jizvičky drobné přec zůstaly.

              Neviditelné.

                  Jen konečky smyslů hmatatelné.

Srdce.

    V těch časech

          – sotva v učení –

zažilo mnohá zatmění

  a říkalo si, že víc už nevydrží......

Pak přišlo láskové "Novoluní" .........

– dušička vznášela se převysoko.

V antiseptické atmosféře,

   kde rány se rychle hojí.

Křídla motýlů se pojí

   do marnivých vějířů chladivých.

A slepá oka pavých brků

   skládají se do kaleidoskopů.....

       ....poblouzní oči mladistvých

               něžnými sklíčky růžovými.

Prohlížím útržky vzpomínek vlastních.

   Ne často a přec s nostalgií ...

... hloupounká slza do papíru se vpíjí ...

Jednou za čas se neubráním

        téhle vzpomínkové době.

Účty však skládám jen sama sobě.