Caolas Tharasaigh

Slunce propadlo skrze mraky
a těsně nad linií ostrova
pokládá paprsky na hladinu
jako cestu po níž nelze přejít
------------
Mraky ztratily třetí rozměr
a získaly paletu starce Tiziana
jejich majestátné kýly pokoveny
zlatem a cínem a přece tiše
procházejí přes skály horizontu
------------
Široký písek po zrnkách plavený
krásný jako hoblovaný stůl
jako třísky se zadře do kůže
a bude dlouho, dlouho citlivý

---